Hranici s Hondurasem jsme překročili 3. května a stejný den jsme navštívili poslední zříceniny Mayů ve městě Copan. Hned druhý den jsme strávili v autobuse na cestě do hlavního města Tegucigalpa, kam jsme dorazili pozdě odpoledne.
![Tegucigalpa - trh](../foto_na_www/9-16honduras.jpg)
Po ulicích tohoto špinavého města jsme vyrazili do centra hledat hotel. Po
několika minutách chůze nás zastavil asi 40-ti letý muž, evidentně místní, a
anglicky nám s výstražným pohledem říkal: "Be Careful, be careful". Ptal
jsem se ho proč máme být opatrní? Jen ukázal na mou brašnu s foťákem. Uvědomili
jsme si, že dva bílí kluci ověšení batohy a brašnami na fotoaparát jsou ve
městě, kde turismus vůbec nekvete, zřejmě výborným terčem pro pochybné
charaktery, kterých jsou ulice Tegucigalpa plné. Skočili jsme tedy do taxíku a za
dolar jsme se nechali odvést až ke dveřím jediného hostelu ve městě.
![V místním baru](../foto_na_www/9-11honduras.jpg)
Okna i dveře hostelu měli před sebou ocelové mříže a my jsme si pomalu zvykali
na charakter tohoto města. Kamkoliv jsme ve městě šli, místní po nás koukali jako
bychom byli novou atrakcí.
![Špína a binec u řeky](../foto_na_www/9-12honduras.jpg)
V napůl vyschlé řece uprostřed města se válelo plno smetí, které se tam
nejspíše spláchlo ze stejně špinavých ulic. Taxikáři nás tam několikrát obrali
tak, že nám prostě nevrátili drobné a s úsměvem ujeli. Hlavní město Hondurasu je
zajímavé, ale dva dny stačily.
![Prodavač banánů](../foto_na_www/9-13honduras.jpg)
Další den jsme sedli na Tikibus směřující do hlavního města Nikaraguy, Managua.
Martin Duda |