Stopem přes tři oceány 6 - Fidži

Probudil jsem se do dalšího slunečného dne a s elánem jsem se vypravil na obchůzku malebného ostrova Beachcomber. Po vylezení na nejvyšší vrcholek jsem zjistil, ze ostrov má všude kolem sebe krasné korálové útesy, které barvily azurově modrou vodu do zelena.

Při pohledu na jednu stranu ostrova bylo vidět bujnou přírodu a krásu palmových hájůi s oceánem v pozadí. Na druhé straně bylo vidět uměle vytvořené kotviště a zátoka, kde se nacházejí dvě turistická střediska. Nižší ceny a více príležitostí k cestování neblaze mění krásnou krajinu mnoha míst na Zemi a to se děje i zde. Není tomu úniku. Jen doufám, že si to lidi uvědomují čím dál více a že snad každý začíná mít zájem na tom, aby jsme si Zemi zachovali tak krásnou jaká je. Vím, utopie.

Po projití turistickými areály jsem se vrátil zpět na loď a vše jsem řekl Joelovi. Ten chtěl také obejít ostrov a tak jsem se vypravil na obchůzku číslo 2. Nejčastější smrtí v Tichomoří je udeření padajícím kokosovým ořechem a není tomu divu. Palmy jsou tady na každém rohu a je jich požehnaně. S azurovou vodou kolem ostrova palmy vytváří krásnou podívanou.

Odpoledne jsem se necítil moc dobře a ulehl jsem brzo s bolavým krkem. Asi na mně skočil nějaký vir.     

13 září 2004

Nastal čas, abychom se vydali zpět do Vuda Point a k práci na Karmaladen. Nikdo se nechystal zpět a tak jsem s Ashem a Joelem musel plout s Malolo katamaránem, který třikrát denně dopravuje turisty z ostrova na hlavní ostrov Fiji, Viti Levu. Katamaran nás dopravil do města Denerau, z kterého jsme museli do Nadi a pak už do přístavu, který je o dalších 15 km dál kolem pobřeží. Z Denerau do Nadi jsme se vypravili pěšky. Asi v půli cesty kolem nás projel taxík opačným směrem a troubením nám signalizoval, že za chvíli pojede spět. A taky že jo. Po chvíli se přihnal a skrz stažené okénko nám nabídl jízdu do Nadi za $5 na každého, takže za $15. Řekli jsme mu ať jede dál. On, že nás sveze za $2 na každého tedy za $6. My jsme řekli, že mu každý dáme $1. Nakonec jsme tedy jeli do Nadi taxíkem za $3 misto za $15. Kdyby člověk byl měkej a ústupnej tak by ho tady rádi a s úsměvem obrali.

Nadi, stejně jako Suva je jedno z větších měst na ostrově. Má také mezinárodní letiště, ale přesto je tady jen jedna hlavní rušná ulice. V průběhu procházky po této ulici se nás asi 20 lidí zeptalo jestli nechceme taxi. Byli to taxíkáři čekající na to, aby mohli za nějakou hroznou cenu svést důvěřivého turistu. My jsme na otázku taxi? Odpovídali: “my ne, ale ten za náma by chtěl někam svést”. Taxikář se s námi vždy zasmál a věděl, že s náma to nemá cenu. Po mých zkušenostech se zlodějíčkama si davám velký pozor kdo se kolem mně motá. Vždy mě přišlo trochu podezřelé, když se najednou vyloupl domorodec z nějaké uličky a chtěl si hned podávat ruce, chtěl vědět odkud jsme, kde jsme ubytovaní a jak dlouho tu budeme. Je škoda, že člověk neví komu může důvěřovat. Oni to třeba myslí dobře, ale to nikdo neví. Hodně lidí nám také nabízelo trávu.

V obchodu s brýlemi jsem jestě za $30 koupil nové sluneční brýle po tom co jsem staré nedávno zlomil. Nejdříve indiánská prodavačka chtěla $50, ale to je přece blbost. V poledne jsme si ještě koupili dvě bagety, plechovku tuňáka a za $2 jsme se všichni tři dost najedli. Pak už jsme jen vyhledali Autobusové nádraží, nasedli do autobusu bez oken a byli na cestě do přístavu Vuda Point. Vystoupili jsme na křižovatce nedaleko přístavu a vyrazili na poslední 3 km pěšky. Příjemná a vlídná povaha fidžanských obyvatel je vidět na každém rohu. Ve městech je to trochu horší, ale na venkově jsou lidi opravdu miliónoví. Člověk nemusí jít vedle silnice dlouho a má jistotu, že ho někdo sveze. Tak se také stalo při naší procházce. Jen asi po půl kilometru nám zastavil fidžan v pick-upu s úsměvem od ucha k uchu a hlavou signalizoval ať si skočíme na korbu. Za chvíli jsme mu děkovali za svezení a už jsme byli v přístavu.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Martin Duda