Hlavní stránka

Pobřeží Kostariky

(29.09.2005)

První zastávka na pobřeží Kostariky byla v přístavu Puerto Quepos, kde jsme našli plno Američanů, předražené restaurace a víc turistů než jsme předpokládali. Pláž byla sice hezká, ale připomínalo mi to tam přelidněnou pláž v Itálii. Místní národní park nás ale nadchnul.

Byl totiž plný opic, které se s neuvěřitelnou rychlostí pohybovaly ve větvích stromů. Během naší procházky parkem se na nás opice zvědavě přiručkovaly podívat a pak zase zmizely v koruně jednoho z těch kolosálních listnáčů. Park byl jedinou atrakcí v okolí a tak jsme druhý den zase vypluli.

Kostarika, národní park Quepos

Kostarika, národní park Quepos

Další zastávka byla v přístavu Los Suenos, nedaleko města Jaco. Tam to bylo ještě horší. Přístav byla přesná kopie nějakého z floridských přístavů a brzo jsme věděli proč. Jedinými klienty předraženého přístavu jsou totiž američtí rybáři, kteří si sem jezdí sportovně rybařit, což spočívá v tom, že brázdí místní moře a loví velké ryby jako třeba mečouny. 

Kostarika, Jaco, mexická kapela

Jeden z amerických tlusťochů, Bruce, nám řekl, že s jejich technikou není problém chytit i deset mečounů denně. Prý s některými rybami bojují až 5 hodin, aby je dostali na palubu. Ptal jsem se co s tolika rybama dělají. Na to Bruce suverénně odpověděl, že je okroužkují a pustí je zpět do vody, aby to druhý den mohli udělat znovu. Prý je to skvělá zábava plná adrenalinu.Umím si představit jak chudáci místní mečouni mají každý dvacet náušnic a čekají až je zase nějaký tlusťoch ošálí, zahákne a potrápí. Dlouho jsem nebyl v místě přeplněném nafoukanými tlusťochy, kteří před sebou tlačí tu břišní vanu a myslí si jací to jsou frajeři a výborní lovci ubohých mořských krasavců. V sezóně prý vyplouvají každý den, aby takhle trápili ryby a večer si nad obrovským biftekem pak povídají o tom, jak ta blbá ryba neměla žádnou šanci proti novému prutu Extreme 2000. No humus.

Noční život je v Kostarice také velice zajímavý. V prvním nočním klubu, který jsme navštívili, jsem se zeptal jedné z místních překrásných holek jestli nechce tancovat. Na to mě odpověděla, že sex nebude zadarmo a že jí musím dát alespoň 30 dolarů. Já jsem jí na to řekl, že o sexu nebyla žádná řeč. Na to se hned otočila a pyšně odkráčela. Já jsem už jen viděl jak se její krásně tvarovaný zadek vzdaluje na druhou stranu zamlženého, mírně osvětleného klubu. Díky tomu, že prostituce je v Kostarice legální, holky se prodávají o sto šest a západních, hlavně amerických, turistů přibývá. Bylo velice těžké najít místní děvče, které se hned nechtělo za pár dolarů prodat.

Poslední zastávkou v této nejvyspělejší středo-americké zemi byla Playa Del Coco, což je malé, ospalé městečko s příjemnými a usměvavými lidmi. Na rohu u hospody neustále vysedává místní Jose, který turistům nabízí marihuanu. Opuštění psi se loudají ulicemi a v jediné restauraci se láduje sem tam nějaký turista. Dvoudenní zastávku, při které jsme dokoupili nějaké potraviny, jsme ukončili v celním úřadě, kde jsme dostali razítko do pasu a byli jsme připraveni na Mexiko.

Pětidenní plavbu podél pobřeží Nicaraguy, El Salvadoru a Guatemaly nám zpestřily krásné západy slunce, častá přítomnost z vody vyskakujících delfínů, také ovšem rejnoci i mečouni. Přes den byli delfíni hrající si v tlakové vlně na přídi lodi krásně vidět a v noci vypadali jako zelení duchové, díky fosforeskujícímu planktonu, který se jejich rychlým pohybem vodou rozčeřil a rozsvítil.Vítr nám moc nepřál a tak jsme bohužel často museli k pohonu lodi využít motor. V poledne jednoho takového klidného dne se najednou něco vymrštilo nad zrcadlově klidnou hladinu.Nejdříve jsme si mysleli, ze je to hrající si delfín, ale po chvíli jsme zjistili, že to jsou rejnoci. Asi metr širocí mackové si to pod vodou rozpelášili a setrvačností se vymrštili nad hladinu, kde se párkrát otočili a pak sebou práskli o vodu při pádu zpět do oceánu.

 

Ráno, pátý den plavby, jsme konečně zahlédli pobřeží Mexika a po dalších dvou hodinách jsme už byli přivázaní k molu v Acapulcu. Zde opouštím loď Volpaia po krásných pěti měsících plavby a cestování po jižní Americe. Loučení s posádkou bylo smutné, ale už byl nejvyšší čas, abych se po zemi vydal, přes střední Ameriku do Panamy, abych tam ještě chytil nějakou jachtu plující na západ přes Pacifik.

(30.3.2005 - 7.4.2005)

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Stopem přes tři oceány 12

Stopem přes tři oceány 13

Stopem přes tři oceány 14

Stopem přes tři oceány 15

Stopem přes tři oceány 16

Stopem přes tři oceány 17

Stopem přes tři oceány 18

Stopem přes tři oceány 19

Stopem přes tři oceány 20

Stopem přes tři oceány 21


 

Martin Duda

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2015©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress