Galapágy aneb žraloci a prehistorické potvory III.

Ďáblova koruna (Devil’s Crown) je ostrov, který z ptačí perspektivy, připomínající prsten. Nad vodou je totiž vidět jen obvod vyhaslé sopky, která je teď už z větší části pod hladinou oceánu. Všude kolem bylo mnoho lachtanů, žraloků, rejnoků, želv a jiných krasavců, kteří se nás vůbec nebáli a rádi se na nás připluli podívat.

Zpestřením tohoto ponoru byla možnost podplouvat pod obvodem kráteru, čehož jsme často využívali stejně jako lachtani, kteří nás rádi následovali. Byli tak rychlí, že nás kolikrát předehnali, zkontrolovali situaci a rychle nás opačným směrem zase minuli, jen aby nás zase následovali. Jsou to moc roztomilá zvířata. Vůbec se mně nechtělo opustit krásně azurovou vodu, plnou hravých lachtanů, ale vzduch rychle ubýval. Musel jsem na hladinu. Potápění na Galapágách vřele doporučuji. Ještě jsem se nikdy nepotápěl na krásnějším místě.

Čas na těchto krásných ostrovech se nám krátil a proto jsem ještě využil příležitosti volného dne k prohlídce Darwinova centra, kde jsou k vidění obří želvy. Některé z nich jsou 130 let staré a vrchol jejich krunýře dosahuje výšky jednoho metru. Člověk se cítí ponížen při pohledu na tyto inteligentní tvory, kteří dosahují tak vysokého věku.

Měl jsem štěstí. Zastihl jsem jeden párek při páření. Bylo skoro k neuvěření vidět několikasetkilového samce jak pracně vylézá na krunýř jeho milované partnerky. Asi po dvaceti minutách pracného manévrování a pomalého pohybování se samec dostal do polohy, v které mohl začít své kouzlení. Jeho penis se nějak dostal pod krunýř partnerky. Samec se potom v desetivteřinových intervalech pohyboval nahoru a vpřed a dolu a vzad. Samice zatím v klidu držela. Slyšet bylo jen hlasité skřípání krunýře o krunýř. Po několika minutách se samec pozadu svezl jako tank dolů ze samice a bylo po všem. Nevím jak často se tyto želvy páří, ale cítil jsem se velice privilegovaný, že jsem mohl být svědkem něčeho tak vzácného.

Tentýž den odpoledne jsem se byl podívat na mořské iguany, které volně pobíhají po pláži v Tortuga Bay. Jsou to prehistoricky vypadající plazi, dosahující délky až 1,5 metru.

Měl jsem příležitost jich vidět několik, většinou ve skupině po dvou. Tím, že jim na ostrově nehrozí žádní predátoři, jsou iguany velice přátelské a nebojácné. Dovolily mi přiblížit se k nim na několik centimetrů. Celou dobu po mně koukaly a dávaly pozor co udělám. 

Byly asi stejně zvědavé jako já. V případě, že jsem se pohyboval pomalu, jim má přítomnost vůbec nevadila. Nedávno se asi svlékly z kůže, protože jim ještě její kusy vlály z části těla. Jejich nová kůže černého odstínu se krásně leskla pod poledním sluncem rovníkových Galapág.

Dny na ostrovech utíkaly jako voda a my jsme se ani nenadáli a museli jsme dál. 23. března jsme po několika krásných dnech na těchto rajských ostrovech vytáhli kotvu a namířili to na severovýchod ke Kokosovému ostrovu (Isla Del Coco) patřícímu Kostarice.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Stopem přes tři oceány 12

Stopem přes tři oceány 13

Stopem přes tři oceány 14

Stopem přes tři oceány 15

Stopem přes tři oceány 16

Stopem přes tři oceány 17

Stopem přes tři oceány 18

Stopem přes tři oceány 19

Stopem přes tři oceány 20

Stopem přes tři oceány 21

Martin Duda