Coban, Samuc Champey a Antigua

Netrvalo dlouho a seděli jsme v taxíku. Po projetí městem při hledání hotelu jsme stáli před branou hotelu, který vypadal jako autoservis. Stejně jako všude jinde nás i tady chtěl taxíkář obrat. Následovala hlasitá hádka a taxikář byl rád, že odjel živý s polovinou jízdného. Lowey měří dva metry a po šesti letech v australské armádě je z něj docela gorila. Měli jsme vše už nacvičené. Já se s prořízlou hubou hádám a on za mnou stojí. Výborně to fungovalo.

Hotel vypadal hrozně. My jsme si v tuhle dobu bohužel nemohli moc vybírat. Dovnitř jsme vlezli skrze ocelové dveře, které člověk vidí spíše u nějaké autodílny. Náš pokoj v prvním patře měl také železné dveře, stejné jako každý z ostatních pokojů. Z pěti žárovek v hale jedna svítila a čtyři byly rozbité. Střepy žárovek byly ještě na zemi. Asi ještě nebyl čas je uklidit. Stěny našeho pokoje bez oken byly natřeny sytě zelenou barvou a strop sytě červenou barvou. Po koberci plném skvrn jsem viděl přeběhnout několik švábů. Postel vypadala poměrně čistě, ale nevěřil jsem tomu. Zalehli jsme a snažili se rychle usnout. Ráno jsme rychle vypadli. Tiše jsme doufali, že jsme si s sebou nevzali nějaké ty brouky či bakterie.

Při cestě na autobusovou stanici jsem viděl několik civilistů jak za opaskem mají pistole. Byli jsme rádi když jsme z tohoto špinavého města vypadli. Po dvou hodinách cesty hornatou krajinou střední Guatemaly jsme se ocitli v Samuc Champey, kde jsme nakonec strávili tři dny.

Měli jsme na spěch, ale z tak krásného místa uprostřed bujné fauny a flóry neprostupné džungle se těžko odjíždí. Samuc Champey jsou přírodní bazény neuvěřitelné krásy. Nerosty okolního prostředí daly dnu a okrajům těchto lagun světle hnědou barvu, která je skrz azurovou vodu krásně vidět. Z přírodních bazénů, až 3 metry hlubokých, se voda přelévá přes oblé stěny do dalšího a takhle to pokračuje dál a dál. Tento ráj je uprostřed džungle, kde jsme za celý den viděli jen další dva nadšence. Nemohl jsem uvěřit, že takhle krásné místo je tak neznámé a tak málo frekventované turisty. Byl jsem šťastný, že to tak je.

Opravdu jsem nechtěl ze Samuch Champey odcestovat, ale do Panamy jsem se musel dostat co nejdříve. S Loweym jsme to vzali na jih do města Antigua, obklíčeného několika sopkami. Hned po vystoupení z autobusu se k nám přihnal člověk a usilovně se nás pokoušel přesvědčit, že jeho hotel je nejlepší. Já jsem mu řekl, že my nechceme nejlepší hotel. Odpovědět “NE” na všechny jeho návrhy mu nestačilo a lezl za námi po celém městě. Nakonec jsme na toho otravu museli zařvat něco ve smyslu policie, což fungovalo. Odprskl.

Druhý den jsme vylezli na sopku Pacaya, která svou činností neustále chrlí lávu a kameny nad její kráter. Byla to skvělá podívaná, kterou jsme si vychutnali o moc více než Kanaďani, na které den předtím u vrcholu nějaké ty lávové kameny spadly. Prý tekla krev a byli hospitalizovaní. My jsme měli štěstí a žádná láva nás netrefila.

Martin Duda