Německo

Ostatní:

Postupim je to jméno, které okamžitě vyvolá představu spojenou s historií Německa, Pruska, Fridrichem II. (Bedřich) zvaným "starý Fritz" a palácem Sanssouci s parkem. Ale dříve, než se stala rezidencí pruských králů 17. a 18. století, prošla Postupim dlouhou cestu.

Hrad je poněkud široký pojem. Jednou je to mohutná pevnost, jindy skvostná rezidence bývalých mocných, ale nemálo jich v běhu času skončilo taky jako rozvaliny a zříceniny. Hrad Eltz se ovšem tak trochu vymyká a nejspíš bych ho zařadil do kategorie "pohádkový".

Když uslyšíme jméno tohoto města u Bodamského jezera. Většinově se nám připomene rok 1415 a Mistr Jan Hus. A současná Kostnice si tuto událost připomíná také. V Husově ulici je Husův dům (muzeum). Dnes se sice říká, že to není ten pravý dům, kde bydlel, že je to dům o několik čísel dál. Koncilu je věnováno také několik připomínek v názvech budov a ulic. Všeobecně je to však z pohledu návštěvníka velmi zajímavé město. Hlavní perlou je Staré město, jehož osou je právě Husova ulice. V okolí pak budovy radnice nebo velkolepý dóm. Bylo by možné vyjmenovat ještě řadu památek, ale k téměř pro nás neznámým patří ty, které se pojí s prastarou výrobou vína.

Cochem je malebné městečko na březích řeky Mosely nad kterým se vypíná impozantní Reichsburg - říšský hrad.

Asi nebudete vědět, protože je to malé městečko v horním Bavorsku na řece Lech v předhůří Alp (710mn.m.). Nevede tam žádná hlavní cesta, přesto je v okolí několik zajímavostí, např. kostel ve Wiesu (zápis UNESCO) nebo echelsbacherský most či Neu Schwanstein, Linderhof a další. V minulosti však zde také vedla římská cesta Via Claudia Augusta. Rovněž ve středověku to byl významný dopravní uzel a obchodní středisko.

Jižní část Bavorska patřila po více než 400 let k římské říši. Dodnes jsou zde patrné stopy po technice, kultuře a infrastruktuře z tehdejší doby. Je zde celá řada pozoruhodných míst. Impozantní stavby nebo jejich zbytky a archeologické vykopávky dokládají vyspělost dávné doby římského osídlení a i to, že život tu ne vždy byl snadný.

Pokud někdy pojedete po silnici č. 16 z Ingolstadtu do Ulmu, pak se Vám "postaví do cesty" malebné město Dillingen. Místo bylo osídleno již okolo roku 500 n. l. a první písemná zmínka je datována k roku 973. Ta se vztahuje k hradu, okolo kterého sídlily Alamanské kmeny. Pozdějším vývojem se místo změnilo díky trhu na město, které v polovině 13. stol. přechází do panství Augsburského kláštera. Město pak dále získává na významu a v polovině 15. stol.se stává sídlem augsburského biskupa.

Tento val je od roku 2005 zapsán v seznamu světového dědictví a je největším archeologickým jevem v Evropě. Zachoval se velmi dobře v Přírodním parku Altmültal, kde probíhá i část pohraniční cesty někdejší římské provincie Raetie mezi Dunajem a Rýnem. Současná trasa je 115 km dlouhá a je rozdělená na pět denních etap. Lze však navštívit i jednotlivé úseky, abychom se seznámili s tímto grandiózním antickým dílem.

Lübeck je severoněmecké město a městský okres na jihovýchodě spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko u Baltského moře. Po hlavním městě spolkové země, Kielu, má největší počet obyvatel (212 000 v roce 2012) a s rozlohou (214 km čtverečných) je největším městem Šlesvicka-Holštýnska. Středověké centrum města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Luzný (německy Lusen) je hora nacházející se v 1373 m n. m. v centrální části německé strany Šumavy v NP Bavorský les v těsné blízkosti státní hranice Německa s ČR. Mezi šumavskými horami vyniká největším kamenným mořem, které pokrývá její vrchol.

Jihobavorské zámky Neuschwanstein a Hohenschwangau se nacházejí jihovýchodně od města Füssen (14.200 ob. v roce 2010), asi sto kilometrů jihozápadně od Mnichova.

Berchtesgaden je městys nacházející se v nadmořské výšce 520-1000 metrů v jihovýchodním cípu Bavorska. V tomto městysu žilo (k 1.1.2011) 7600 stálých obyvatel. Městys obklopují Berchtesgadenské Alpy.

V dávné minulosti se stavěly hradby a zdi proto, aby nemohl nikdo dovnitř, v socialismu ve druhé polovině 20. století se stavěly proto, aby nemohl nikdo ven. Dne 13. srpna 2011 uplynulo půl století od postavení zdi mezi Západním a Východním Berlínem, nejznámějšího symbolu tzv. studené války.

Postupim (německy Potsdam) je dnes hlavním městem spolkové země Braniborsko. Město leží na řece Havel (česky Havola) asi 26 kilometrů jihozápadně od centra Berlína.

Čtyřiadvacet století. Přesně toto ohromné číslo vyjadřuje délku těžby v důlních komplexech Rammelsberg poblíž města Goslar. Archeologické nálezy dokázaly, že první kutači prohledávali místní hlínu už ve třetím století před Kristem - a to s úspěchem. V dobách, kdy i slavná římská říše měla ještě svůj největší vzestup před sebou, už místní kopce pomalu rozhrabávaly první lidské ruce, aby se dostaly k pokladům v nich ukrytých.

Uprostřed Evropy podél bavorsko-české hranice, leží lesnaté pohoří s velmi zachovalou přírodou. Táhlé hřebeny hor a široká, plochá údolí jsou situovaná od severozápadu k jihovýchodu. Stojí proti převládajícím jihozápadním větrům jako hradba, zachytávající většinu srážek, které přináší atlantické proudění do střední Evropy. Pohoří se jmenuje na české straně Šumava, na německé straně Bayerischer Wald (Bavorský les). Pro českou Šumavu Němci používají název Böhmerwald.

Berlín je městem a také spolkovou zemí SRN. Hlavním městem Německa se stal znovusjednocením Německa dne 3. 10. 1990 (předtím byla východní část města hlavním městem NDR, hlavním městem SRN byl přes 40 let Bonn). Berlín patří mezi největší města v Evropě.

Rekreantům nejen ze tří států střední Evropy se otevře jihozápadně od německého města Görlitz poblíž hranic s Polskem, asi 40 kilometrů severozápadně od Liberce, nová vodní plocha při příležitosti osmého ročníku akce s názvem Den zážitků.

Už tomu bude 20 let, co skončily nákupní cesty Čechů do sousední "sbratřené" NDR. Kdo by neměl odtud "propašované" boty, záclony, dětské oblečení, prací prášky, fotoaparát či dalekohled, ten v osmdesátých letech 20. století nebyl dnešní mluvou in. A kdo měl auto a potřeboval drobné "haléřové" náhradní díly, kam jinam se mohl vydat, než do NDR. Tam byly na rozdíl od naší Mototechny snadno ke koupi.

Když básník Clemens Brentano roku 1801 zachytil ve své baladě "Lore Ley" starou pověst o překrásné dívce, která vábila lodníky na Rýně svým zpěvem a tím je zavedla vždy do záhuby, jistě netušil jak slavným se jeho dílo stane. Aby se kráska zbavila svého prokletí, vrhla se jednou sama ze skály do vod Rýna - a jednou provždy proslavila skalisko na 554 říčním kilometru nedaleko Sv. Goarshausenu. Dnes tu stojí noblesní restaurace a o víkendech tu ani nezaparkujete. Výhled na řeku Rýn ale zůstal parádní.

Světoznámý berlínský ostrov leží mezi Sprévou a Kupfergrabenem. V budovách zdejších muzeí jsou umístěny bohaté a zcela unikátní sbírky. K nejznámějším patří například Pergamonský oltář. Sbírky, které byly po válce rozděleny mezi východní a západní část Německa se postupně opět kompletují a jsou k vidění zase v plné kráse v budovách zdejších muzeí, které jsou postupně opravovány a restaurovány. Ze zajímavých míst se na ostrově nachází: Alte Nationalgalerie, Altes Museum, Bodemuseum, Galgenhaus, Historischer Hafen Berlin, Märkisches Museum, Neues Museum a také nejslavnější ze zdejších objektů – Pergamonmuseum. Protáhlý ostrov je rovněž místem, kde vlastně vznikl Berlín. Právě tady se totiž na počátku 13. století usídlili první osídlenci v osadě nazývané jako Cölln – alespoň tak to stojí v jednom zápisu z roku 1237. Osada zvaná už Berlín je zmiňována až z roku 1244.

"Dokud budou v Unter den Linden kvést lípy, bude Berlín Berlínem," zpívá v jedné své písni Marlene Dietrich o této mondénní třídě.

Letiště SXF se nachází jižně od Berlína, těsně za jeho hranicemi, ve spolkové zemi Braniborsko. Na pozemku současného letiště se od roku 1934 nacházela továrna firmy Henschel na stavbu letadel. Pozemek byl v dubnu 1945 obsazen Rudou armádou, která většinu zařízení demontovala a přesunula do "předem připravených pozic" v SSSR. Roku 1947 rozhodlo sovětské vojenské vedení o výstavbě civilního letiště (jako vojenské letiště bylo využíváno Sověty již od roku 1946). Roku 1954 byla civilní část letiště předána správě NDR. Po většinu času se jmenovalo Zentralflughafen Berlin-Schönefeld. Toto letiště bylo během druhé poloviny 20. století několikrát přebudováváno a rozšiřováno a stalo se hlavním letištěm bývalé NDR.

Letiště Berlín-Tegel, od roku 1988 známé též jako letiště Otto Lilienthal, oficiálně též Berlin International Airport, je jedním ze dvou současných civilních letišť, která jsou v Berlíně v provozu. Letiště leží ve čtvrti Tegel v městském obvodu Reinickendorf v bývalém francouzském sektoru města, 8 kilometrů od centra. Spojení na a z letiště obstarává několik autobusových linek, částečně expresních (nejbližší metro je vzdáleno tři autobusové stanice). Provozovatelem letiště je společnost Berliner Flughafen GmbH.

Po 85 letech skončil letecký provoz na Ústředním letišti - Zentralflughafen Berlin-Tempelhof (THF). Dnes již bývalé letiště se nacházelo téměř v centru města ve čtvrti Tempelhof v městském obvodu Tempelhof-Schöneberg v bývalém americkém sektoru města. Tento vzdušný přístav byl především letištěm pro obchodní cesty, až do poslední chvíle jej využívali především byznysmeni a celebrity navštěvující německou metropoli. Jako poslední se z runwaye THF dne 30. 10. 2008 vznesl americký "rozinkový bombardér" DC-3, který během berlínské blokády 1948-49 přivážel obyvatelům města potraviny a především dětem sladkosti. 

Před pár dny jsme se domluvili na kraťoučký výšlap za hranice všedního dne. Německé městečko Ramsau (u Berchtesgaden nad Salcburkem) je cca 6 hodin jízdy autem z Prahy, takže v pohodě dopoledne vyjíždíme, odpoledne parkujeme auto "pod kopcem" a jen s lehoučkými batohy šlapeme 4 hodiny k chalupě Watzmanhaus v 1900 m n.m. Někde tam nad námi je zatím skrytá naše ferrata.

První stopy hanzovní organizace vznikaly v Anglii za vlády anglického krále Jindřicha I. v 11. století. Kupci a obchodníci mezi sebou uzavírali spolky na podporu a ochranu obchodu. Hlavní impuls k vzniku hanzy v dnešním slova smyslu vzešel kolem roku 1160 z baltského prostoru, kde se ustanovilo společenství vestfálských, saských a lübeckých dálkových kupců, kteří pravidelně obchodovali s baltským ostrovem Gotland.

Malebné středověké městečko s hradbami kolem historického středu leží ve Středních Francích (Mittelfranken) na řece Tauber asi 70 km západně od Nürnbergu na známé Romantische Strasse. Počet obyvatel je 12 000 (2007). Nejlépe se tam dostanete, pojedete-li po E 50 od našich hranic (přes Rozvadov) jižně od Nürnbergu a u obce Dorfgütingen odbočíte na silnici 25. Pak už Vám zbývá jen něco málo přes 20 kilometrů na parkoviště poblíž městských hradeb.

Minulý týden sněžilo a tak je na Zugspitze prašan - jak dlouho vydrží je na podzim závislé od denní teploty, ale lyžařská sezóna je zahájena.

Na Bodamském jezeře se stýkají hranice tří států: Německa, Rakouska a Švýcarska. Nejkratší východní úsek břehu, tvořený deltovitým ústím řeky Rýn a skalnatými výběžky Alp, patří nejzápadnější rakouské spolkové zemi Vorarlberg. Jižní švýcarský a severní německý břeh jsou mnohem delší. K vodě se tu sklánějí většinou dlouhé mírné svahy, které spolu s příznivým podnebím poskytují tradičně dobré podmínky pro pěstování ovoce a vinné révy.

Letiště Franze Josefa Strausse 28 kilometrů severoseverovýchodně od Mnichova je druhým největším v Německu. Slavnostně bylo otevřeno a uvedeno do provozu dne 17. 5. 1992 místo již nevyhovujícího starého Flughafen München-Riem.

Norimberk (Nürnberg) je druhým největším bavorským městem, střediskem Středních Franků s půl milionem obyvatel. Město se rozkládá na obou březích řeky Pegnitz v nadmořské výšce 310 m n. m. Rozloha města dosahuje 250 kilometrů čtverečných.

Mezi největší dopravní uzly mezinárodní letecké dopravy patří frankfurtské letiště. Jaká byla jeho historie a jaká je současnost?

Horské středisko Boží Dar, poprvé osídlené již před 700 lety se nachází v nadmořské výšce 1028 m n. m. (nejvýše položené ve střední Evropě) a bydlí v něm 177 stálých obyvatel (2004).

Asi nejznámější stavbou města Bamberg je Stará radnice. Má jedinečnou polohu v samém středu města, protože je postavena v řečišti na ostrůvku mezi Horním a Dolním mostem. Pověst říká, že tomu je tak proto, že biskup nechtěl měšťanům postoupit ani píď ze svých pozemků, a tak radnici postavili na umělém ostrově v řece Regnitz.

Biosférická rezervace Vessertal-Thüringer Wald patří k těm méně známým chráněným územím evropského a světového významu. Rozkládá se ve střední části pohoří Thüringer Wald (Durynský les) v nadmořské výšce 420-983 m, v oblasti, kde je převážně chladné a vlhké horské podnebí a téměř stoprocentní lesnatost.

Krajina kolem Brühlu by se dala označit jediným výstižným slovem - placka. Rovinatá krajina před pohořím Eifel byla ideálním místem pro lov na koních za pomocí cvičených sokolů a tuto kratochvíli miloval Wittelsbach Klement August, který zámky nechal vystavět. Od roku 1723 byl kurfiřtem a arcibiskupem kolínským, byl také knížetem-biskupem münsterským, paderbornským, hildesheimským a osnabrückým. Roku 1732 se stal také velmistrem řádu německých rytířů. Četné úřady, které zastával, mu nesly nemalé příjmy, ale také se od něj čekalo, že povede patřičně reprezentativní způsob života. A tak v roce 1725 Klement August položil základní kámen pro stavbu venkovského sídla nazvaného jeho jménem. Stalo se tak na zbytcích do vzduchu vyhozeného vodního hradu a během čtyřiceti let se z této stavby stala nejpřepychovější rokoková rezidence v Německu. V blízkém lesíku nechal Klement August ještě přistavět lovecký zámeček Falkenlust a zdejší stavby se staly na celé půlstoletí vzorem pro stavby dalších německých šlechtických sídel.

Tou nejzajímavější budovou v celém areálu bývalého opatství v městečku Losch je nepochybně vstupní hala zvaná Královská síň. Pozoruhodná je nejen její architektura, ale také to, že právě o této budově není žádná zmínka ani v klášterní kronice, ani v "Loršské knize mrtvých". Vlastně by tu ani neměla být. A přitom v dnešní době tato budova patří k nejvýznamnějším zachovalým stavbám karolínské doby. Vypadá tak trochu jako kaple a současně jako městská brána. Její průčelí z dvoubarevného pískovce vytváří jednoduchý, ale pozoruhodný ornament lahodící oku.

"Vzhůru na Špýr!" pronesl údajně král Rudolf I. Habsburský v okamžiku, kdy započal svou proslulou předsmrtnou pouť k rodovému chrámu Sálovců. Chtěl být pohřben v hrobce, do níž byli uloženi během staletí celkem čtyři císaři, tři císařovny a čtyři králové.

Za nejsevernějším úsekem našich hranic s Německem se rozkládá kraj, který je sice již od 17. století součástí Saska, avšak většinu své předchozí historie prožil ve svazku zemí Koruny české. Je to Horní Lužice.

Trier neboli česky Trevír je pravděpodobně nejstarší město Německa, kdysi pokládané za druhý Řím. Bývalá rezidence šesti římských císařů je dodnes pokladnicí památek Římské říše - kolik oslavných ód opěvujících toto město by se dalo napsat.

Slavný poutní kostel ve Wiesu stojí na mírném návrší uprostřed zvlněných luk, narušených v bezprostředním okolí jen několika domy, parkovištěm, restaurací a úzkou asfaltovou silničkou, která zde končí. Bavorská samota Wies leží na pozadí masivu Trauchberg mezi řekami Lech a Ammer ve výšce pouhých 870 metrů nad mořem a výjimečný je tady právě jen ten kostel. To je opravdový skvost německého rokoka.

No potěš mě pánbůh, vždyť tady je to jako uprostřed vysokých pecí ve Vítkovicích, jenom mnohem rezavější - napadlo mě jako první už při letmém pohledu na tu změť železných konstrukcí přede mnou. Šest hektarů na břehu řeky Saary zabírá areál völklingenské hutě a je to obrovský labyrint potrubí, dopravníků, elektrických vedení, kolejí a komínů. Jen těžko si lze představit něco, co by tak málo odpovídalo představám o lokalitách zapsaných na Seznam světového dědictví UNESCO.

Když rakouská císařovna Marie Terezie navštívila v polovině 18. století svého říšského místokancléře a tehdejšího knížete-biskupa Friedricha Carla von Schönborn, označila jeho rezidenci za "zámek snů".

Vklíněno mezi Šluknovský a Frýdlantský výběžek Čech leží v kotlině pod Lužickými horami v nadmořské výšce kolem 250 metrů zhruba 50tisícové okresní město Žitava (Zittau). Sahá až k Lužické Nise, jež tvoří od konce druhé světové války hranici mezi Německem a Polskem, takže nejvýchodnější část Žitavska se rozkládá již na polském území.

V oblasti německých Alp je možné zhlédnout několik pozoruhodných zámků vztahujících se k bavorskému králi Ludvíku lI. (nar. 1845, vládl v letech 1864 až 1886).

Návštěvníci Harcu, nejsevernějšího pohoří Německého středohoří, by měli do svého programu zařadit i návštěvu Quedlinburgu. V současné době to je nevelké okresní město na řece Bode, v němž žije jen kolem 30 000 obyvatel, ale má bohatou a slavnou minulost.

Zavítáte-li na svých cestách na Liberecko, doporučuji podívat se do německého městečka Herrnhut, známého u nás jako Ochranov. Z Liberce se za půl hodiny dostanete vlakem do pohraničního Hrádku nad Nisou a hned za ním leží město Zittau (Žitava). Odtud je dobré autobusové i vlakové spojení do Ochranova, jenž má výrazný vztah k našim dějinám, především k činnosti jednoty bratrské. Městečko leží jen asi 15 km na severozápad od Žitavy.

Po pádu železné opony a sjednocení Německa se rázem změnil směr našich občanů při cestách do zahraničí. Území bývalé NDR se dostalo na periferii zájmu. Kromě kopcovitého jihu a památkových souborů však tato část Německa oplývá přírodními pozoruhodnostmi, unikátními z celoevropského hlediska.

Görlitz (Zhořelec) leží na hraniční řece Nise severně od Frýdlantského výběžku. Toto jméno se objevuje už roku 1071, kdy císař Heinrich IV. daroval biskupovi z Míšně vesnici s bohatým okolím. Díky příhodnému terénu tu vedly staré obchodní cesty, které zde překračovaly řeku Nisu.

Jiné stránky v síti internet:

• virtuální průvodce po městě Speyer (německy, anglicky)
  
• dvě tecnická muzea v Sinsheimu a Speyeru
  
• průvodce po zámku Neuschwanstein v Bavorsku
  
• německé památky (anglicky, německy)