Římské stavební památky, katedrála a kostel Panny Marie v Trevíru

Trier neboli česky Trevír je pravděpodobně nejstarší město Německa, kdysi pokládané za druhý Řím. Bývalá rezidence šesti římských císařů je dodnes pokladnicí památek Římské říše - kolik oslavných ód opěvujících toto město by se dalo napsat.

Trier leží na řece Mosele nedaleko hranic s Lucemburskem a nápis na tzv. Červeném domě na hlavním náměstí uvádí, že město je o 1 300 let starší než Řím. Šestnáct let před Kristem ho založil údajně sám císař Augustus na místě moselského sídliště Treverů. Císařská rezidence "Augusta Treverorum" se stala dokonce hlavním městem západořímské říše. Ve 3. a 4. století byl Trevír hlavním městem provincie Belgica prima. V 5. století mělo město neuvěřitelných 50 000 obyvatel, ale bylo dobyto a zpustošeno germánskými kmeny a už nikdy potom se mu nepodařilo dosáhnout tak privilegovaného postavení, jaké mělo do té doby.

Zdejší arcibiskupové patřili od 13. století mezi královské volitele - kurfiřty. Za válek v 17. století Trevír značně utrpěl - to zde žilo pouhých 3 600 lidí a ani o sto let později jejich počet nepřevyšoval čtyři tisíce. Později postupně dostával barokní ráz a opět se rozrostl, ale za 2. světové války byl zase hrozivě poškozen. Zničena byla celá třetina města.

V současnosti je Trevír restaurován, je sídlem biskupa, univerzit, přístavním městem říčních lodí a významným turistickým centrem.

Turisty sem přivádějí především římské památky. Od severu střeží vstup do historického jádra mohutná Černá brána, už ve středověku se jí kvůli zvětralému kameni začalo říkat Porta Nigra. Byla postavena ve 3. století ze světlého pískovce, ten ale časem ztmavnul. Je nejstarší obrannou stavbou v Německu a patří k největším a nejlépe zachovalým městským branám z doby slavné Římské říše. Dodnes ohromuje nejen svým stářím, ale také kolosálními rozměry: je 36 metrů dlouhá, 21,5 metru široká a 30 metrů vysoká. Po stranách brány se dvěma průchody se tyčí dvě boční věže. Třípodlažní západní věž a nedostavěná dvoupodlažní východní věž. Celá stavba byla postavena z obrovských pískovcových kvádrů spojených pouze železnými pruty ve tvaru U bez malty a byla součástí mocných, asi 6,5 km dlouhých městských hradeb. Většina kamenných bloků zůstala neopracována, protože kameníci museli kvůli obléhání předčasně strhnout lešení.

Již okolo roku 310 byla ve městě vybudována římská bazilika. Tehdy sloužila jako trůnní sál, později za franské vlády jako královská falc. Střecha a dřevěný kazetový strop byly zasaženy v době 2. světové války a později rekonstruovány.

Budova vysoká 30 metrů, široká 27 a dlouhá 67 metrů má dvě řady bočních oken nad sebou. Za doby Římanů byla zdobena mramorovými inkrustacemi a měla podlahové vytápění. Vedle římského Pantheonu je bazilika největší dochovanou stavbou z římské doby.

V současnosti je bazilika evangelickým kostelem, s oltářem umístěným v klenuté půlkruhové přístavbě.

K římským památkám ve městě patří ještě amfiteátr pro 20 000 diváků, vybudovaný asi v roce 100 našeho letopočtu. Stejně jako v ostatních římských arénách i tady bojovali gladiátoři na život a na smrt mezi sebou i s dravými zvířaty. Ve druhém století byl přes Moselu zbudován kamenný most. Představte si most starý téměř dva tisíce let, po kterém se stále jezdí!

Nedaleko mostu pak byly v polovině druhého století zřízeny přepychové veřejné lázně sv. Barbory. Co se týká lázeňské kultury, Římané předběhli svou dobu. V čase, kdy veřejným lázním bylo již nějakých 150 let, nechal císař Konstantin I. Veliký budovat ještě císařské lázně, ty ale zůstaly nedokončené. Z obou těchto staveb se toho ale již příliš mnoho nedochovalo - část vodních lázní, schodištní věž, podzemní kanály vytápěcího systému. I z toho mála je ale zřejmé, jaký důraz Římané na svou očistu kladli.

Konstatntin I. Veliký byl v letech 306-337 pravděpodobně nejvýznamnějším západořímským císařem, který sídlil v Trevíru deset let. Pak se přestěhoval do Konstantinopole a vládl veškeré římské říši z Byzance. Za jeho pobytu v Trevíru bylo město, které utrpělo v boji s Franky, znovu skvostně vybudováno. Poté, co se mu při jeho tažení proti císaři Maxentiovi zjevil ve snu kříž, spojil si válečný úspěch tímto úkazem a roku 313 uznal křesťanství jako rovnoprávné s původní pohanskou vírou. V roce 315 položil základní kámen ke stavbě mohutného dvojitého chrámu, který sice dostavěli až jeho následovníci, ale který je chloubou Trevíru dodnes.

Na počátku dějin dómu sv. Petra stojí svatá Helena, matka římského císaře Konstantina Velikého. Nechala využít část svého paláce pro stavbu katedrály. Základy tehdejší čtvercové stavby jsou dodnes zachovány ve východní polovině dómu.

Chrám byl v průběhu staletí mnohokrát poničen a přestavován. V 5. století ho zasáhl požár, v 11. století byla přistavěna románská západní část, o století později pak nový východní chór a ve 13. století křížová chodba. Kostel dostal raně barokní klenbu, zásahy do architektury byly provedeny i za doby baroka.

Zato sousední kostel Panny Marie se na rozdíl od katedrály vyznačuje čistotou stavebního stylu a patří k prvním svatostánkům v Německu, které byly postaveny v duchu vrcholné francouzské gotiky. S katedrálou je propojen křestní kaplí - baptisteriem.

Při návštěvě obou kostelů si nenechte ujít barokní kapli sv. Roucha. Tu navrhl kolem roku 1700 Johann Wolfgang Fröhlischer a je v ní uložena jedna z nejslavnějších poutních relikvií vůbec. Údajnou Kristovu tuniku nechal trevírský arcibiskup zazdít v roce 1196 do zdí zdejšího chrámu. Svaté roucho není v tomto případě považováno za relikvii, ale za důkaz, že Kristus byl člověk.

Tuniku prý sundali z Krista ve chvíli, kdy ho sejmuli z kříže. Vojáci si pak o ni zahráli kostky.

Pouze třikrát za století byla trevírská tunika vyňata ze svého úkrytu a vystavena. Naposledy se tak stalo v roce 1996.

Další obdobný kus oděvu patřícího původně Kristu se prý nachází již jen ve Francii a pak někde v Gruzii, ale ty údajně nikdy nikdo neviděl.

Základní informace:
Římské stavební památky, katedrála a kostel Panny Marie v Trevíru byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1986.
Město leží nedaleko hranic s Lucemburskem, 145 km od Frankfurtu nad Mohanem. Historická část města leží na pravém břehu řeky.