Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení

Polské jeskyně u nás nejsou moc známé ani vyhledávané. Za jeskyněmi se přece jezdí na Slovensko, do Alp, do Francie, Itálie nebo na Balkán, prostě do jižnějších krasových oblastí. Ale i Polsko má řadu zajímavých jeskyní; některé z nich přitom máme doslova za humny.

Orel skalní naposledy hnízdil v české krajině před více než 100 lety. V posledních pěti letech vede Záchranná stanice volně žijících živočichů v Bartošovicích na severní Moravě ve spolupráci s dalšími institucemi (Správa CHKO Beskydy, Lesy ČR, ZOO Ostrava, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky) projekt, který si klade za cíl vrátit orla skalního do naší přírody, konkrétně do Moravskoslezských Beskyd.

Národní park Hoge Veluwe leží na východě Holandska (přesněji Nizozemska), severně od města Armhem. Českými turisty asi nebude příliš navštěvovaný, protože to není to pravé Holandsko polderů, grachtů a větrných mlýnů.

Hned v úvodu se omlouvám za gramaticky problematické použití jedinečného názvu státu v množném čísle. Také mi to rve uši, ale nemohu si pomoci. Tato nezvyklá otázka mě napadla, když jsem v reklamním prospektu kterési brněnské realitní kanceláře četl nabídku rekreačního objektu "v krásné lokalitě Česko-Moravského Švýcarska v blízkosti vodní nádrže Vír."

Na Bodamském jezeře se stýkají hranice tří států: Německa, Rakouska a Švýcarska. Nejkratší východní úsek břehu, tvořený deltovitým ústím řeky Rýn a skalnatými výběžky Alp, patří nejzápadnější rakouské spolkové zemi Vorarlberg. Jižní švýcarský a severní německý břeh jsou mnohem delší. K vodě se tu sklánějí většinou dlouhé mírné svahy, které spolu s příznivým podnebím poskytují tradičně dobré podmínky pro pěstování ovoce a vinné révy.

V řídce zalidněném severním Norsku připadají v průměru asi 2 lidé na čtvereční kilometr. A tak více než 60-ti tisícové město Tromso je tady skutečnou metropolí. Dlouho bylo jen malým rybářským sídlem, které na stejnojmenném ostrově v chráněné poloze mezi dvěma průlivy založili už Vikingové.

V horkém červnovém dni letím z Prahy přes Stockholm a Oslo do Tromso na severu Norska. Švédské noviny mě na palubě letadla informují o nebývalém horku, které panuje ve Skandinávii.

V roce 1856 byl vysázen smrkový porost na jižním svahu jesenického Keprníku ve výšce 1320-1380 metrů nad mořem. Byl to ve své době vůbec nejvýše uměle vysázený les v tehdejším Rakousku-Uhersku. Název cenová kultura získal proto, že byly vypsány ceny na podporu zalesňování holin a neplodné půdy.

Rataje nad Sázavou mají svého genia loci - to zvláštní kouzlo místa. Dnes je to ospalé městečko ve středním Posázaví, ležící na polovině cesty mezi známějším sázavským klášterem a hradem Český Šternberk.

Jezera Velká Prespa a Malá Prespa (řecky Megalé Prespa a Mikré Prespa) leží na hranicích Řecka, Makedonie a Albánie. Zatímco Velká Prespa (285 čtverečných kilometrů) patří z větší části Makedonii, podstatně menší a mělčí malá Prespa je převážně řecká.

Plánovaná a stále nedokončená dálnice D8 z Prahy do Ústí nad Labem a dál do Německa na Drážďany a Berlín je snad nejproblematičtější a nejdiskutovanější dopravní stavbou v České republice. O dálničním spojení Prahy a Berlína se uvažovalo již v roce 1939 a tato trasa nechyběla ani v prvním koncepčním plánu sítě československých dálnic z roku 1963.

K charakteristickým rysům moderního vývoje a organizace společnosti patří rychle rostoucí koncentrace obyvatel v sídelních útvarech, které se svou velikostí a uspořádáním výrazně liší od tradičních měst. Největší světová soustředění obyvatel se mezinárodně nazývají "megaměsta" (megacities). 

Černá Hora je nejmenší ze zemí skládajících bývalou socialistickou federativní Jugoslávii a zároveň jedinou, která spolu s většinovým Srbskem dosud oficiálně zůstala ve státním svazku. Na rozdíl od pouze vnitrozemského Srbska má Černá Hora atraktivní úsek jadranského pobřeží, jižně od chorvatské Dalmácie až k hranicím Albánie.

Biosférická rezervace Vessertal-Thüringer Wald patří k těm méně známým chráněným územím evropského a světového významu. Rozkládá se ve střední části pohoří Thüringer Wald (Durynský les) v nadmořské výšce 420-983 m, v oblasti, kde je převážně chladné a vlhké horské podnebí a téměř stoprocentní lesnatost.

Při pohledu od slovenského Děvína, od soutoku Moravy s Dunajem, se díváme na zalesněné kopce za Dunajem na rakouské straně. Jsou to Hainburské vrchy (Hainburger Berge), nazvané podle půvabného městečka Hainburg an der Donau. Dlouho jsme se na ně mohli jenom dívat přes Dunaj, který tu 40 let tvořil železnou oponu mezi dvěma politickými systémy a překonat jej mohl leda nadšenec na motorovém rogalu, případně na rychlém motorovém člunu. Nyní je můžeme snadno navštívit autem nebo i na kole, tak jsou blízko. A nemusíme si dělat starost s ubytováním, protože na návštěvu nám bohatě postačí jeden pěkný den.

Vítr se počítá k těm obnovitelným zdrojům energie, které jsou takříkajíc zadarmo. Větrná elektrárna také rozhodně neznečišťuje životní prostředí ani nepřispívá ke globálnímu oteplování. Vybudování větrné elektrárny však není zrovna levnou investicí. Technické řešení, jak přeměnit energii větru na elektrickou energii, něco stojí, a při současném nastavení ekonomických výpočtů (které dostatečně nezohledňuje škody na životním prostředí působené klasickými elektrárnami) u nás větrné elektrárny rozhodně nemají na růžích ustláno. 

Antverpy máme v povědomí jako jeden z největších evropských přístavů a druhé belgické město po Bruselu. Na rozdíl od dvojjazyčného Bruselu, jímž prochází belgická jazyková a národnostní hranice mezi holandsky mluvícími Vlámy na severu a frankofonními Valony na jihu, jsou Antverpy čistě vlámské.

Vojenské výcvikové prostory, označované zažitou armádní zkratkou VVP, nepovažuje laická veřejnost z hlediska přírodních hodnot za nijak zajímavé. Spíše naopak, v obecném povědomí jsou spojovány s představou devastované krajiny se zničenou přírodou. Rovněž státní ochrana přírody je až donedávna opomíjela. Byly to ostatně prostory utajované, přísně střežené a nepřístupné.

V srpnu roku 2002 postihly Českou republiku katastrofální povodně nemající v postižených místech pamětníka. Bylo to přitom jenom pět let poté, co v červenci 1997 postupovala ničivá povodeň od severu k jihu Moravou. Tentokrát záplavy zasáhly především Čechy a postupovaly směrem opačným - od jihu k severu.

Do Španělska jezdíme obvykle za sluncem a teplým mořem, které nám doma chybí. Ale kdo stráví týden u moře a zase odjede, aniž by zavítal do vnitrozemí, pozná jen málo z této země. S rozlohou přes 500 tisíc kilometrů čtverečných je Španělsko po Francii druhou největší zemí Evropské Unie. A stejně jako dlouhé a členité pobřeží je pro Španělsko charakteristické i rozsáhlé hornaté a málo zalidněné vnitrozemí.

Itálie patří nesporně k historicky nejnavštěvovanějším a nejvděčnějším zemím světa. Jezdí se sem především za koupáním v teplém moři a za historickými a kulturními památkami, na třetím místě by už s velkým odstupem mohla následovat vysokohorská turistika v Alpách, zejména v Dolomitech. Historií a kulturou snad ze všech dějinných období jsou nabitá především dvě velká města: Řím a Florencie. A v obou může být docela problém, chcete-li skloubit návštěvu historických a kulturních pamětihodností s příjemným osvěžením z přírodního koupání.

Komfortní klimatizovaný autobus stojí přistaven na minutu přesně před internátem lesnické školy v Joensuu. V šedivém studeném ránu vyrážíme na sever k jezeru Pielinen a vyhřátý autobus se v této chvíli zdá být nejlepším řešením. Město Joensuu, centrum finské Karélie, leží 450 km severovýchodně od Helsink nedaleko od hranic s Ruskem.

Gran Paradiso je nejstarším italským národním parkem. Byl zřízen už v roce 1922 králem Vittoriem Emanuelem III. v Alpách na místě tradičního loveckého revíru italských králů. Vznikl vlastně jako rozsáhlá lovecká rezervace na ochranu populace kozorožce horského, který byl vinou intenzivního lovu v 19. století téměř vyhuben a zde našel své poslední útočiště. Národní park Gran Paradiso, v překladu "velký ráj", dnes zaujímá plochu 730 km čtverečných. Na francouzské straně Alp na něj bezprostředně navazuje další národní park - Vanoise.

Přijíždíte-li podunajskou rovinou k jihoslovenskému Štúrovu, dominuje mu na obzoru nezaměnitelná silueta mohutné katedrály. Neznalý návštěvník dojede až na břeh Dunaje a tam s překvapením zjistí, že katedrála se vypíná na kopci až na druhé straně řeky

Azorské ostrovy, zkráceně Azory, bývají při první představě nejčastěji spojovány s azorskou tlakovou výší a očekáváním trvale slunečného počasí. S tlakovou výší to ale není tak jednoznačné, poněvadž přes Azory často přecházejí v rychlém sledu frontální poruchy a počasí se tu velmi rychle mění jak ze dne na den, tak i během jediného dne. Pro ostrovy je tak příznačná jejich přezdívka Země duh, protože nádherné duhy je možné spatřit na obloze nad ostrovy i nad oceánem několikrát denně. Neméně výstižný je pro Azory název Ostrovy věčného jara. Povětří je tu neobyčejně svěží a příjemné, nikdy není zima ani přílišné horko. Průměrná zimní teplota se pohybuje kolem 15°C a letní o málo přesahuje 20°C, oceán příznivě ovlivněný Golfským proudem má celoročně příjemných 20°C. Množství srážek je podstatně vyšší než u nás: na pobřeží kolem 1000 mm, v horách a na návětrné straně ostrovů 2000-3000 mm.

Vynikající strategická a geopolitická poloha Nizozemska v srdci Evropské unie mezi jejími hlavními velmocenskými tahouny - Německem, Francií a Velkou Británií - činí z této nevelké země (rozlohou menší než Slovensko) skutečnou bránu do Evropy. Téměř polovina amerických a japonských společností užívá Nizozemsko jako základnu pro svou evropskou expanzi a distribuci.

Poprvé jsem byl v Litvě v roce 1975, ještě jako student geografie na výměnné praxi a exkurzi sovětským Pobaltím. Pokud se tehdy použilo vůbec jméno Litva, pak jenom ve spojení s přívlastkem sovětská. Častěji se užívalo oficiálního názvu Litevská sovětská socialistická republika a jenom málokdo by byl připustil, že by tomu někdy mělo být jinak.

Exoticky znějící název nejjižnější portugalské provincie Algarve jakoby svou zvláštní zvukomalebností ani nepatřil do Evropy, ale spíše do afrického prostředí. Slovo Algarve je skutečně odvozené z arabského al-Gharb, což znamená západní země. Arabští Maurové ji obývali po dobu půl tisíce let. Dnes je Algarve zásluhou turistického ruchu asi nejznámější a nejbouřlivěji se rozvíjející oblastí v Portugalsku. Na mezinárodním letišti ve Faro denně přistávají desítky letadel pravidelných linek i charterových letů z metropolí celé Evropy.

Severní Irsko neboli Ulster je u nás asi nejvíce spojováno s představou neklidné, rozhádané a životu nebezpečné země, jíž by se turistický návštěvník měl raději vyhnout. V létě roku 1998 se Severní Irsko skutečně opět dostalo na první stránky světového tisku, a to jednak v souvislosti s historickou mírovou dohodou zástupců protestantů a katolíků o budoucím uspořádání země, jednak kvůli závažným incidentům a násilí páchanému při tradičních červencových pochodech členů Oranžského řádu. 14. srpna 1998, druhý měsíc po uzavření mírové dohody, pak tragické události vyvrcholily zatím nejkrvavějším atentátem v městě Omagh, při němž zahynulo 28 lidí a 220 dalších bylo zraněno. Přesto bych chtěl zásadně korigovat představu Sevemího Irska jako divoké, nebezpečné nebo snad necivilizované země, která běžnému turistovi nemá co nabídnout. Opak je pravdou.

V září 1997 vyhlásila vláda Slovenské republiky dva nové národní parky: Muránska planina a Poloniny. Na Slovensku je tak v současné době již sedm národních parků, čímž se náš východní soused zařadil v ochraně přírody na nejpřednější místa v Evropě.

Nejvyšší hory britských ostrovů jsou ve Skotsku (Ben Nevis, 1343 m), ojedinělé tisícovky se zvedají i ve Walesu (Snowdon, 1085 m) a v Irsku (Carn Tuathail, 1041 m). Samotná Anglie je převážně nížinatá a slova o horské, natož vysokohorské turistice zde mohou na první pohled znít nevěrohodně. Přesto najdeme v Anglii jedno území, kde tomu tak není.

Na Slovensko se stále jezdí především kvůli horám, a nemusí to být zdaleka jenom ty nejznámější, nejvyšší a nejatraktivnější, tedy Tatry, Fatry nebo Slovenský ráj. Při každé cestě na Slovensko se proto snažím navštívit nějakou méně známou nebo osobně dosud nepoznanou část slovenských hor. Naposledy jsem tak vyrazil do pohoří Tríbeč a Pohronský Inovec.