Větrné elektrárny

Vítr se počítá k těm obnovitelným zdrojům energie, které jsou takříkajíc zadarmo. Větrná elektrárna také rozhodně neznečišťuje životní prostředí ani nepřispívá ke globálnímu oteplování. Vybudování větrné elektrárny však není zrovna levnou investicí. Technické řešení, jak přeměnit energii větru na elektrickou energii, něco stojí, a při současném nastavení ekonomických výpočtů (které dostatečně nezohledňuje škody na životním prostředí působené klasickými elektrárnami) u nás větrné elektrárny rozhodně nemají na růžích ustláno. 

K odmítavým hlasům většiny ekonomů se přidávají i někteří ekologové a ochranáři. K jejich hlavním argumentům proti větrným elektrárnám patří negativní vliv na krajinný ráz, zvýšená hlučnost a usmrcování ptáků. Obvykle totiž nezůstane jen u jediného stožáru - větrné  elektrárny se sdružují do rozsáhlých seskupení, kterým se říká větrné farmy. Závažná je potom zejména změna vzhledu celé krajiny, tzv. krajinného rázu. Výkonné větrné elektrárny připomínají jakási postmodernistická, futuristická monstra, která se nám nějak nehodí do naší venkovské krajiny. Tu bychom chtěli mít, alespoň v představách většiny lidí, harmonickou, zemědělskou a idylickou, s malebnými pohledy a oku lahodícími horizonty přírodního pozadí. Vysoké stožáry a mohutné vrtule větrných elektráren jsme ochotni připustit ještě tak v devastované postindustriální krajině Podkrušnohoří (ale tam zase málo fouká) nebo v málo zalidněné a pokud jde o rurální kulturní identitu, poněkud vykořeněné krajině Krušných hor.

Přes úsilí nemnoha nadšenců jsou u nás větrné elektrárny stále jen ojedinělou a okrajovou záležitostí. Na celkové výrobě elektrické energie České republiky se podílejí jen zanedbatelnými 0,05 procenta. Stačí však přejet naši západní hranici, abychom si uvědomili, že všude tomu tak rozhodně být nemusí. V Sasku hned v Krušných horách, ale i v okolí Drážďan, dále potom  v severním a středním Německu nás upoutají desítky a stovky impozantních stožárů s charakteristickými trojramennými vrtulemi, skutečné větrné farmy. Podobně je tomu i v nížinatém Dolním Rakousku, v rovinaté krajině od Vídně k Neziderskému jezeru.

Evropská společnost pro větrnou energii dokazuje, že neexistují žádná omezení - technická, ekonomická ani přírodní, která by bránila daleko většímu využití větrné energie na celém světě. V roce 2020 by větrné elektrárny technicky mohly zajišťovat 12 % světové produkce a potřeby elektrické energie (dnes je to pouze 0,4 %). Už v roce 2010 je technicky dosažitelná kapacita 230 000 MW, z toho 100 000 MW v Evropě. V roce 2020 by instalovaná kapacita větrných elektráren na světě mohla dosáhnout 1,2 mil. MW (tj. 1200 temelínských bloků).

V současné době je na špici využívání větrné energie Evropská unie, která soustřeďuje tři čtvrtiny světových kapacit větrných elektráren. Z instalované kapacity 23 000 MW v zemích EU (stav koncem roku 2002, dnes je to už  přes 30 000 MW) připadá více než polovina na Německo (12 000 MW). Následuje Španělsko (4 830 MW) a Dánsko (2 880 MW), další země už mají velký odstup: Itálie 785 MW, Nizozemí 688 MW, Velká Británie 552 MW, Švédsko 328 MW, Řecko 276 MW, Portugalsko 194 MW, Francie 145 MW, Rakousko 139 MW,   Irsko 137 MW, Belgie 44 MW, Finsko 41 MW a Lucembursko 16 MW. Ve všech ostatních evropských zemích je instalovaná kapacita větrných elektráren dohromady pouze 235 MW. Ve zbytku světa, mimo Evropu, mají největší kapacity USA (4 700 MW) a Indie (1 700 MW). Všechna uvedená čísla se vztahují ke konci roku 2002. V dnešní době již budou podstatně vyšší, protože jen za jediný rok 2002 se instalovaná kapacita větrných elektráren v Evropské unii zvýšila o 30 % a za rok 2003 dokonce až o rekordních 40 %.

V České republice je i přes dotace a podpory Ministerstva životního prostředí využívání větrné energie stále popelkou. Klimatologové již dříve zpracovali tzv. větrnou mapu celé republiky. Vyplývá z ní, že nadějné lokality pro využívání větrné energie leží v nadmořské výšce nad 600 m, kde je průměrná roční rychlost větru alespoň 4-6 m.s-1. Ty nepočetné větrné elektrárny, které již  dodávají elektřinu do sítě, stojí u nás v oblasti Krušných hor (Boží Dar, Dlouhá Louka, Nová Ves), Orlických hor, Jeseníků (Dlouhé Stráně, Ramzovské sedlo) a Bílých Karpat. Zkušenosti z Německa, ale i vnitrozemského Rakouska však dokládají, že větrné elektrárny lze provozovat i v nižších polohách.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení