Kam z Florencie za koupáním

Itálie patří nesporně k historicky nejnavštěvovanějším a nejvděčnějším zemím světa. Jezdí se sem především za koupáním v teplém moři a za historickými a kulturními památkami, na třetím místě by už s velkým odstupem mohla následovat vysokohorská turistika v Alpách, zejména v Dolomitech. Historií a kulturou snad ze všech dějinných období jsou nabitá především dvě velká města: Řím a Florencie. A v obou může být docela problém, chcete-li skloubit návštěvu historických a kulturních pamětihodností s příjemným osvěžením z přírodního koupání.

Ocitnete-li se uprostřed žhavého jižního léta ve Florencii a zatoužíte-li, znaveni z té přemíry dojmů v rozpáleném městě, ve své pošetilosti také po vykoupání, zjistíte, že s tím se zde jaksi nepočítá. Jinak se počítá skoro se vším, nepřeberné množství zmrzlin, chlazených nápojů a hlavně "dobré vody" se nabízí přímo na ulicích, nejen restaurace, ale i každá klidová pizzerie či bistro jsou příjemně klimatizované, stovky malých hotýlků nabízejí i uprosřed sezóny plno volných pokojů s chladivou sprchou k okamžitému nastěhování. Jenom s tím koupáním venku se opravdu nepočítá. V jedinečném duchovně kulturním prostředí tohoto města, mezi davy Florenťanů a kulturymilovných návštěvníků, mi myšlenky na tento způsob tělesného uspokojení připadaly až nepatřičné a barbarské. Vždyť do Florencie se jezdí kvůli obrazům v galerii Uffizi, mostu Ponte Vecchio či Michelangelovu Davidovi. A pokud je ti v červenci příliš horko, tvoje chyba, můžeš přece přijet na jaře nebo na podzim.

Jenže co naplat, našinec z vnitrozemské zemičky uprostřed Evropy s nejistě deštivým létem touží po jistotě teplého Středozemního moře. Z Florencie je to k moři nejblíže směrem na západ – pobřeží Ligurského moře je vzdálené necelých 100 km. Nemáte-li k dispozici vlastní nebo vypůjčené auto, můžete po celý den frekventované vlakové i autobusové spojení do Livorna, Mariny di Pisa nebo Viareggia. Vlakem tam dojedete, většinou s přestupem v Pise nebo v Lucce, asi za dvě hodiny. Všude jsou rozsáhlé písčité pláže. Na základě vlastních zkušeností bych rozhodně upřednostnil Viareggio s nádhernou kulisou téměř dvoutisícových mramorových Apuánských Alp před okolím ropného terminálu v Livornu. Viareggio je ovšem prvořadé italské letovisko a v sobotu, v neděli a možná po celou letní sezónu je tu na pláži doslova hlava na hlavě, což každému také nemusí vyhovovat.

Ve Florencii jsem se ubytoval co nejblíže nádraží v malém hotýlku se vznosným názvem Palazzo Ponte Vecchio. Moji známí bydleli v kempingu kdesi na kraji města a já se bláhově domníval, že v kempu by mohlo být koupaliště nebo naopak kemp zřízený někde u vody, jak bývá u nás dobrým zvykem. Nebylo tomu tak, a to ani v případě dalšího kempu, kam se moji známí velmi záhy přemístili. Kemping ve Florencii má přece sloužit k přespání těm méně majetným, kteří také chtějí přes den navštěvovat všechny ty jedinečné památky. A před spaním stačí sprcha, tak jaképak koupání a plavání.

K moři se nedá jezdit každý den, přesto jsem se své touhy po koupání nechtěl vzdát. Přes Florencii přece protéká řeka Arno, druhá největší na Apeninském poloostrově. Její průtok se ovšem ve žhavém a suchém italském létě scvrkne asi na jeden kubický metr za sekundu a po kvalitě vody raději nepátrat. V místech, kde je nad historickým centrem Florencie řeka Arno přehrazena jezem, se nás v tom i na Itálii horkém odpoledni sešlo asi deset šílenců, kteří byli ochotni svěřit své tělo říční vodě. Jediné osvěžení nabízel padající proud vody uprostřed jezu. Teplota vody odhadem blízká 30 °C, průhlednost do 10 cm, řeka ale byla i v samém centru Florencie překvapivě plná ryb. Přežil jsem to naštěstí bez sebemenší újmy na zdraví. Koupání v řece Arno přímo ve Florencii je ale asi něco tak nezvyklého, že zpráva o tom včetně obrazové reportáže se ještě týž večer ocitla ve vysílání prvního programu italské televize RAIUNO.

Druhý den jsem proto raději k večeru, když pomíjel největší žár, vyjel vlakem pár stanic proti proudu do města Pontassieve na soutoku řek Arno a Sieve. Z průtoku řek toho moc nezbývalo, koryta byla většinou suchá, plná obrovských balvanů upomínajících na vysoké zimní průtoky. Dalo se najít pár hlubších tůní na plavání, a opět byly plné ryb. Koupající se jsem byl ovšem jediný, sledován udivenými pohledy podobně osamoceného rybáře a pár místních dětí. Zbytek městečka v poklidu trávil svou podvečerní siestu u občerstvovacího kiosku ve stínu místního parku.

Nejlepšího koupání v Toskánsku jsem se dočkal až v poslední den. Rezignovav na nepřehledné jednání mamutího ekologického kongresu, vyrazil jsem vlakem a stopem do národního parku Forestino Casentinese v Apeninském pohoří východně od Florencie. Po šestihodinové túře ve vyprahlém okolí hory Monte Falterona (1657 m), kde jsem nepotkal jedinou lidskou nohu (zato hojně srnců a divočáků, ještěrek a hadů) a v pětatřicetistupňovém vedru a palčivém slunci bez vody riskoval dehydrataci organismu, jsem se slastně ponořil do vody umělého jezera Lago di Londa. Voda se zdála čistá, neměla oněch 30 °C jako Arno ve Florencii (měla "jenom" 25 °C) a má žízeň byla tak veliká, že jsem po jezeře plaval a současně z něj upíjel. Také tento experiment jsem přežil bez následků na zdraví.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení