Egypt

Rok 2018 cestování přál. Zájem českých turistů o poznávání nových zemí opět rostl v desítkách procent, stejně jako v letech předešlých. Co nás čeká v příštím roce? Jaké destinace budou patřit mezi nejžhavější novinky? Hitem budou exotické dovolené například na Srí Lance nebo v Panamě. Nové lokality ale lze objevovat i v rámci tradičně populárních zemí. Příkladem může být egyptská Taba.

Při příletu nás nad Egyptem vítá tradičně krásné počasí s modrou oblohou a sluncem, které se dobývá ostrými paprsky do okénka letadla. To se ale rychle mění při letu od Hurghady na jih, kdy se vše zahaluje do mlhy, ve které se náš stroj pohybuje jako slepý poutník, řízený jen přístroji. Až do Marsa Alam všecko zahaluje hustá mlha. Ta nás provází i po přistání až do hotelu. Poušť se tady přibližuje až k moři a písečná bouře halí náš hotel, jeho krásnou tropickou zahradu i moře do bíložlutého oparu.

Léto je doba dovolených, které mnozí z nás tráví v zemích kolem Středozemního moře. Vedle krásného opálení a letních zážitků si však domů můžeme přivézt také nepříjemné nemoci. V tomto článku se dočtete, s jakými chorobami se můžeme setkat v Itálii, Chorvatsku nebo v Egyptě a jak se jim účinně bránit.

Středověký i současný Egypt jsou synonymem pro významný muslimský státní útvar, který hrál a hraje důležitou roli v tehdejším i současném světovém dění. Málo však je již známo, že na mnoha úspěších egyptské politiky i hospodářství se podílí důležitá křesťanská menšina. Nakonec křesťanem je Butrus Ghálí - před lety ještě šéf Organizace spojených národů. Odhaduje se, že křesťané všech konfesí společně tvoří 15 až 25 % egyptské populace.

Alexandrie je město ležící na břehu Středozemního moře, (arabsky Al-Iskandarija), jeden z nejdůležitějších egyptských přístavů, druhé největší město Egypta a hlavní město guvernátu Al Iskandariyah.

Hodina duchů před chvíli pominula. Stojíme u malebných zdí kláštera svaté Kateřiny Alexandrijské a kontrolujeme zdatnost svítilen, na nichž bude v následujících asi čtyřech hodinách záviset naše zdraví a úspěch noční výpravy. Jsou dvě hodiny po půlnoci, nacházíme se v nadmořské výšce 1570 metrů, teplota klesá k nule a my vyrážíme. 

Nejznámější egyptské letovisko leží na východě africké části Egypta při západním pobřeží Rudého moře na 26 stupni severní šířky a 34 stupni východní délky. Ve městě žije kolem 40 tisíc obyvatel (2007). Původně bylo místo malou rybářskou osadou. Jako centrum cestovního ruchu funguje od poloviny osmdesátých let 20. století.

Na světě existují tisíce průplavů. Typické jsou např. říční ve Francii, Německu, Spojeném království, Rusku, Kanadě, USA, Číně i jinde. Nejstarším takovým byl Velký čínský plavební kanál z let 485-283 př. n. l. Největší námořní průplavy, které významně zkracují vzdálenosti při přepravě zboží byly vybudovány v Africe a střední Americe. Významný je i téměř sto kilometrů dlouhý Kielský průplav na severu Německa. Tento článek se bude věnovat průplavu suezskému.

Na počátku 20. století na jihu Sinajského poloostrova vyrostla nejdříve malá rybářská vesnice, později pak strategická základna egyptského námořnictva. Koncem 20. století se z neznámé vsi stalo druhé nejvýznamnější středisko oddychového cestovního ruchu Egyptské arabské republiky (Gumhúríjat Misr al-Arabíja).

Teoreticky byl ještě v noci na programu a v ceně zájezdu noční transfer autobusem z Hurghády do Káhiry. Na to už nám chybějí síly a "zbaběle" volíme letecký transfer. Do Káhiry jsme přiletěli odpočatí, jen jízdu smrti taxíkem z letiště do hotelu nikdy nezapomeneme i když se pak ještě ve variantách po městě opakovala několikrát.

Asuán, klidné, Nubijci poznamenané město nás vítá za tmy, ale život v ulicích se teprve rozbíhá. Přes citelné ochlazení vysedávají kuřáci vodní fajky - šíšy - venku. Těšil jsem se na pivo, ale to byl jen zlý sen. Vyzkoušeli jsme hotelovou kuchyni, ale na vylepšení chuti jsme vyrazili do ulic.

Odměnou za útrapy cesty je nám již první návštěva grandiózního komplexu perfektně zachovalých reprezentačních budov a chrámů. Procházíme impozantní halou o 134 sloupech, z nichž některé mají až 10 metrů v obvodu, obdivujeme 18-ti metrové sochy Ramesse II, ještě vyšší monolitické obelisky, a alej, kdysi přes tři kilometry dlouhou, vroubenou sfingami - to je Karnak, královské sídlo několika desítek dynastií.

Působí i na Vás Egypt, palmy a pyramidy magickým způsobem? Tak je právě teď nejvýhodnější doba splnit si svůj dávný sen. Politická situace je v Egyptě asi tak stabilní jako v Česku a nebezpečí terorismu není dnes nikde mimo Evropu tak malé jako právě v Egyptě. Přesto je vojsko a policie omniprezentní.

Thutmose III. byl bezesporu nejmocnějším panovníkem 18. dynastie. Byl synem Thutmose II. a konkubíny Eset. Než se stal oním mocným vládcem musel ale prožít příběh, který je spjat s královnou Hatšepsut. V době smrti svého otce byl totiž ještě malým chlapcem a jeho nevlastní matka a královská manželka Thutmose II. se nechtěla vzdát svého postavení a moci.

Čekali byste, že má něco společného egyptské Údolí králů a polský Wawel? Asi ne. Rozdělují je nejen tisíce let v čase, ale i kontinenty. A přece obě tato místa spojuje velmi podobný a tragický osud těch, kdo narušili hroby panovníků.

Egypťané věřili, že na pahorku Al-Qurn neboli Roh, který má tvar pyramidy a ční nad Údolím králů, žije hadí bohyně Meresger - ta, která miluje mlčení a která údolí ochraňuje a hlídá. Pro jistotu ale bylo pohřebiště rovněž střeženo zvláštní "policií".

Dvě ohromné sochy Amenhotepa III. v Thébách se staly pravděpodobně nejstaršími turistickými atrakcemi na zemi. Vždyť už v antických dobách starých Řeků a Římanů se zvláště severní socha stala oblíbeným cílem k návštěvě. Věhlasu se jí dostalo proto, že ji kdosi slyšel, jak při východu slunce "zpívá".

Obelisky stávaly před chrámy a představovaly "benben", posvátný sluneční symbol. Na vrcholu bývaly zakončeny malou pyramidou, která byla často pozlacená. Když slunce ozářilo pyramidu, bůh vystoupil do svého chrámu.

Slovem faraón se panovníci Egypta začali nazývat až od 22. dynastie. Původně to bylo označení pro královský palác a teprve od dob Nové říše se jím začal nazývat sám panovník.

Dříve než byl Egypt sjednocen, skládal se ze dvou samostatných zemí. Egypťané na to nikdy nezapomněli, a proto se jejich vládce nazýval králem Horního a Dolního Egypta. Panovník měl výsadní postavení. Byl považován za potomka boha slunce Ré. Když dosedl na trůn a ozdobil se znaky královské moci, vstoupil do něho duch boha Hóra a učinil jej bohem na zemi.

Traduje se, že když koncem 18. století dorazili do Gízy Napoleonovi vojáci, účastníci velké vojenské výpravy do Egypta, tak si z nosu sfingy udělali terč pro svá děla a zničili tvář té úžasné sochy.

Při druhém mnohem dramatičtějším vyprávění o muslimských vládkyních se musíme přenést do doby křižáckých výprav, kdy se v Egyptě po smrti slavného vojevůdce Saláhuddína dostává k moci nová dynastie mamlúků, vzniklá z tureckých otroků. Příběh první muslimské vládkyně byl sice tragický, ale jistě velmi zajímavý. Tento druhý příběh je neméně zajímavý, i když jeho hrdinka vládla mnohem kratší dobu než její předchůdkyně v Indii.

Město Dahab na břehu Akabského zálivu je nevelké arabské městečko, plné obchodů se suvenýry - koberci, tepanými talíři, vodními dýmkami, taškami a nejrůznějšími ozdobnými předměty z velbloudí kůže. A hlavně neodbytnými obchodníky, kteří lákají a někdy doslova vtahují zákazníky do svých krámků.

Soumrak přišel velice rychle. Než autobus dojel z městečka Sharm El Sheikh na samém jihu Sinaje přes poušť na úpatí hor, uplynuly více než tři hodiny, během kterých jsme se ještě stačili zastavit na několik sklenek silného čaje v malém táboře beduínů. Následovaly ještě dvě nucené zastávky s kontrolami pasů na horské silnici, přehrazené napůl barely s pískem. Až tady u vojenských stanic, kde nechybí betonové věžičky a pytle s pískem, nebo i pojízdné kovové štíty, ze kterých čouhají namířené hlavně samopalů, si turista uvědomuje, jak se Egypťané snaží zajistit jejich bezpečnost.

Jak je všeobecně známo, Nil je nejdelší řekou nejen Afriky, ale celého světa. Spolu s Kagerou (která pramení na území Rwandy a sama měří 850 km) tvoří tok dlouhý 6671 km - a jeho povodí je větší než čtvrtina Evropy, měří 2,87 mil. km2. Zemědělsky obdělávané aluvium Nilu je dlouhé okolo 2000 km, v jižní části Egypta je široké 1-3 km, v severní části 20-25 km, v nejširší partii - v deltě Nilu - je široké až 200 km. Samotná delta Nilu zaujímá plochu 24 tisíce km2 (což je bezmála rovno velikosti Moravy).

Jiné stránky v síti internet:

• oficiální stránky Egyptského muzea
  
• Virtuální muzeum Islámskou kulturou Středomoří