Luxor, Karnak, Théby a Údolí králů

Odměnou za útrapy cesty je nám již první návštěva grandiózního komplexu perfektně zachovalých reprezentačních budov a chrámů. Procházíme impozantní halou o 134 sloupech, z nichž některé mají až 10 metrů v obvodu, obdivujeme 18-ti metrové sochy Ramesse II, ještě vyšší monolitické obelisky, a alej, kdysi přes tři kilometry dlouhou, vroubenou sfingami - to je Karnak, královské sídlo několika desítek dynastií.

Faraoni Ramesse, Sethi, Tutanchamon, Thutmose a Hatšepsut se zde předháněli co do výstavnosti svých sídel. Okolo nás je 4500 let historie Egypta. Zdá se, že stupňování dojmů již není možné, ale Luxorský palác nám následně dokázal opak. 

Reliéfy na stěnách působí jako kdyby byly vytesány včera. Desítky zobrazených božstev, které známe jen z literatury ožívají před našima očima. Snad nejvíce fotografován je bůh plodnosti a jeho "instrument".

Jen málo turistů se prochází památkami, mírně stoupající teplota nepřesáhne příjemných 25 stupňů - prostě ideální podmínky. Náš přidělený egyptský průvodce organizuje v pozadí přesun do Théb a údolí králů... bez ztráty času překračujeme práh věčnosti. Dodnes je objeveno na 70 hrobek. Jen náhodou byla Carterem odkryta nevypleněná a nesmírně bohatá hrobka "dětského" faraona Tutanchamona. 

Původní kolorované malůvky na zdech a téměř neporušená kamenná výzdoba stěn uchvátí každého návštěvníka a stmeluje poznání chtivou smečku turistů, která na vzdor přísnému zákazu fotografuje o sto péro...postávající strážce zákona zavírá za malý úplatek obě oči.

Cestou "k nejkrásnější královně" vidíme perfektně zachovalý Ramssesův chrám, ale ani nezastavujeme, protože má přívlastek "malý" … navíc na nás "čeká" krásná faraonka Hatšepsut. Aby byla radou moudrých akceptována, nosila umělé fousy...dovídáme se, jak poznat sochu vládce za živa a jak ji rozeznáme od posmrtné - levá noha vpřed, vládce ještě žil - zkřížené ruce, zobrazený už měl po smrti. Achmed umí číst hyeroglyfy a to je pro nás středoevropany ohromný zážitek. V impozantním, ale značně nepůvodním mauzoleu si vzpomeneme teroristy postřílených turistů. Achmed nás periodicky opouští, vždy pod jinou záminkou...brzy zjisťujeme, že se jde modlit. Nezáleží na tom jestli je to v přírodě, v památkách nebo později i ve vlaku.

Podél Nilu je krásně sytě zeleno. Achmed cituje staré ptolemájovské přísloví: "Bez Nilu by Egypta nebylo" . Egypťané s ním ale zacházejí dost nevděčně. Hory a "vodopády " odpadků se hromadí kolem a padají do něj. Cestou k nádraží se zastavujeme u Memnonových kolosů. Sochy jsou 18 metrů vysoké a kdysi zpívaly ve větru. Na přelomu našeho letopočtu tuto vlastnost po renovaci ztratily. Achmed vážně tvrdí, že to byla pomsta zhora, My naopak víme, že řemeslníci sochám zacelili harmonicky rezonující spáry a díry.

Sochy dozpívaly… 

Hatšepsut z dálky

Spěcháme zase na vlak, protože je to daleko rychlejší než taxíkem. Silnice se zužuje podél Nilu proporciálně k jeho šířce. Cestujeme za směšnou cenu samozřejmě první třídou. Po okenním rámu, kde jsem měl ještě před chvilkou opřenou hlavu, běhají věru prvotřídní švábi. Jinak nic nápadného, podlaha slouží jako téměř všude v Egyptě na odhození všeho - co by skládka...

Všechny díly reportáže:
1. Za poznáním do Egypta
2. Luxor, Karnak, Théby a Údolí králů
3. Asuán
4. Zpět do Káhiry

Související články:
Údolí králů - hrobky z období Nové říše - Egypt
Memnonovy kolosy - Théby, Egypt
Králové Egypta

G. W. Pollak
Zürich