Francie

Cestovní formality:

Ostatní:

Ta pláž vůbec nesouhlasila s tím jak jsem si ji představoval. Byl zrovna odliv a před sebou jsem měl široký pruh žlutého písku, který kdesi v dáli splýval se sotva se vlnícím mořem. V kalužích slané vody se projížděli dva jezdci na koních a mírumilovnější, idylický obraz plný romantiky by člověk pohledal. Jen těžko se ve slunném dni dalo uvěřit, že stojím na nábřeží nad proslulou pláží Omaha.

Města, kterými protéká řeka, jsou bezpochyby ta nejkrásnější. Nejinak tomu je v případě města nad Seinou - Paříže. Řeka Seina rozděluje Paříž na dvě části - na levou a pravou. A jak už to tak bývá, mezi oběma je jakási rivalita. Říká se, že na levém břehu Seiny leží ta opravdová Paříž, a že Latinská čtvrť je jejím srdcem. Ta je již od nepaměti centrem kultury a vzdělanosti, čtvrť přitahuje básníky a spisovatele. Dámy žijící v této části se oblékají elegantně, vkusně a umírněně, zatímco jejich protějšky z "pravého břehu" rády ukazují okázalé modely a drahé šperky.

Bílé útesy Doverské patří mezi několik nejdůležitějších symbolů Anglie: královskou rodinu, parlament a pak ty bílé Doverské útesy. Jejich protějškem ve Francii je pak Alabastrové pobřeží.

Paříž se může pyšnit řadou zajímavých míst, ale pouze jednou dominantou. Těžko říci, zda měl v roce 1886 Gustav Eiffel tušení, že návrh jeho kovové věže se stane jednou z nejdůležitějších staveb novodobé historie. Za jejím vznikem však nejprve stálo sté výročí Velké francouzské revoluce a také Světová výstava, která se u této příležitosti konala roku 1889. Tehdy se soutěže o národní dominantu zúčastnilo 107 projektů.

Chamonix je město ve východní Francii v départementu Haute-Savoie (Horní Savojsko) na úpatí masivu Mont Blancu.

Burgundsko je jedním z nejatraktivnějších krajů Francie po celý rok a to nejen pro labužníky. V létě dominují zelené vinice a zámky, ale i na podzim a v zimě nadchne Burgundsko zvláštním šarmem téměř umělecky postavených vinic. Hrady a zámky jsou konečně vidět i z dálky, protože obklopující stromy ztratily listí…O návštěvách sklepů a ochutnávkách skvělých vín se nemusíme zvláště šířit. Místní gastronomie stojí určitě za posezení v restauracích, kde se k regionálním specialitám podává místní, špičkové víno za rozumné ceny.

Jak se jmenuje nejvyšší hora Evropy? Že je Vám to jasné? Mont Blanc, no né? (jak by řekla postava z pořadů Ivana Mládka Libuna). Ale tak jednoznačné to není. Vlastně není ani zcela jasné, kudy vůbec vede evropsko-asijská hranice. Proto ta nejasnost z názvu článku. Kudy tedy vede hranice mezi Evropou a Asií?

Kdykoli se člověku dostane do ruky nějaký materiál o GR 20, dočte se, že se jedná o jednu z nejnáročnějších stezek v Evropě. Jsme tady, abychom se jejích 170 km táhnoucích se přes hlavní hřeben od severu k jihu, pokusili přejít. O obtížnosti slavné horské stezky GR 20 můžeme brzo podat svědectví na vlastním těle. První den puchýře na patách, třetí den kůže na holenní kosti po nárazu na skálu nepříjemně seknutá do krve, až stékající krev obarví i pohorku. Pátý den horečka, šestý den další pád, který tentokrát odneslo koleno plus modřina všech barev od stehna až po zadek. A osmý den taková bolest v krku doprovázená ztrátou hlasivek, že jsme pochod museli na jednu noc a dopoledne přerušit.

Měl jsem už za sebou řadu cest do Severní Ameriky, a tak jsem si vybíral pro další výlet za velkou louži jen místa méně obvyklá, na která se český turista jen tak nedostane. Vyhledal jsem si oblast ústí Řeky Svatého Vavřince, kde kolem zálivu stejného jména leží kanadské ostrovy Newfoundland, Anticosti, ostrov Prince Edwarda aj. a ještě jako třešinka na dortu francouzské ostrůvky Saint-Pierre a Miquelon. O těch posledních vám napíšu pár řádků.

Tato informace vychází z tzv. indexu kvality života, který již 30 let sestavuje magazín International Living. Podle tohoto média v roce 2009 obsadila se svojí kvalitou života Česká republika 24. místo ze 194 hodnocených zemí světa, což sice není zrovna nejhorší, ale je to o devět míst horší bilance, než v roce 2008.

St. Emilion je jedno z nejmalebnějších vinařských městeček na světě. Je centrem stejnojmenné vinařské oblasti kde se hrozny rodí na vinicích položených na vápencové plošině. Zdejší vinné hrozny slouží k výrobě pověstného "grands cruz", což jsou ta nejlepší vína. Za návštěvu stojí nejen nejrůznější zdejší vinařství, ale také zajímavé historické památky města.

Savojské Alpy patří bezesporu k nejznámější části Alp. Většina jejich území leží ve Francii. Na italské straně zabírají Savojské Alpy jen nepatrnou, ale významnou část své rozlohy. Obdobné je to také s částí Savojských Alp ležící ve Švýcarsku.

Jedno z nejkrásnějších evropských pohoří. Francouzsky se jim říká Alpes Grees, ale na území Francie zasahuje tato významná horská skupina jen zcela nepatrně - tzv. Haute Maurienne. Téměř celé Grajské Alpy leží v Itálii - Alpi Graie - včetně nejvyššího vrcholu Gran Paradiso (4061 m n.m.).

Alpes du Dauphiné - toto pohoří patří mezi nejvýznamnější a nejatraktivnější alpské skupiny. Správními centry oblasti jsou města Grenoble, Briançon, Gap a Valence. Je to atraktivní svět vysokých štítů, četných jezer a množství ledovců i kvetoucích alpských luk.

Alpes de Haute Provence jsou ze všech částí francouzských Alp nejspíše nejrozmanitější. Mírně zvlněná krajina v okolí Avignonu jistě nesplňuje představy o alpské scenérii. Provensálské Alpy ale ukrývají ve svém nitru také největší evropský kaňon Georges du Verdon a na severovýchodě se tyčí řada zasněžených horských štítů.

Francouzsky je toto území nazýváno Alpes Cottienes italsky pak Alpi Cozie a jde o alpskou horskou skupinu ležící na rozloze 6900 km čtverečných na území Francie a Itálie. Až do konce 19. století se tu mluvilo téměř výhradně francouzsky, ale pramení tu řeka Pád - nejdelší v Itálii. Oblast je známá nejen svými horskými štíty, ale také dobrým jídlem a vínem.

Přímořské Alpy jsou na francouzských mapách uváděny jako Alpes Maritimes, italsky se jim pak říká Alpi Marittime a nejdete je přímo nad rušnou Riviérou. Zabírají území o rozloze 7 000 kilometrů čtverečných a díky tomu, že stoupají od moře až do třítisícových výšek, se tu najde velmi rozmanitá fauna i flóra. Rostou tady například nejrozsáhlejší plochy modřínových lesů ve Francii.

V roce 1498 byl francouzským králem korunován Ludvík XII. a hned na to si zvolil za své sídelní město Blois. Předně se tu v roce 1462 narodil, a pak také zdejší zámek zdědil a byl v jeho majetku. S výstavbou tohoto místa se ale začalo už ve 13. století.

"Přelud vznášející se ve vzduchu a na vodě!" Pěl chválu na Chenonceau G. Flaubert. Jméno zámku Chenonceau dalo nedaleké městečko Chenonceaux, přestože se samo píše s "X". Jeho dějiny ale psaly především ženy, pravděpodobně právě díky jejich vkusu a pak také pochopitelně díky kráse zahrad a úžasné poloze je tento zámek považován za jeden z nejkrásnějších v oblasti řeky Loiry.

Cathédrale Notre-Dame v Remeši je velkolepá gotická stavba, které se pro bohatou sochařskou výzdobu říká také "katedrála andělů". Tím nejznámějším z nich je usmívající se anděl s rozprostřenými křídly umístěný nad levým severním portálem. Jeho záhadný úsměv z něho udělal nejslavnější sochu, která dekoruje stavbu, jež byla svědkem korunovací všech francouzských králů.

Agnes Sorelová, narozená kolem roku 1422, byla prý nejkrásnější ženou své doby, byla tak krásná, že se zalíbila dokonce i papeži, důsledkem čehož bylo, že zavíral oči nad jejím vztahem s Karel VII. (1403-1461). Ten se stal prvním francouzským králem s oficiální milenkou. Agnes tak zahájila tradici, v níž pak pokračovaly třeba vévodkyně Diana de Poitiers za Jindřicha II., markýza de Montespan za Ludvíka XIV. nebo markýza de Pompadour za Ludvíka XV.

Nejimpozantnějším a také největším akvaduktem své doby byl nepochybně ten, kterému dodnes kraluje Pont du Gard v Provence v jižní Francii. Pochází z doby Římské říše a byl postaven před 2000 lety. Jedná se o dílo nejen užitečné, ale také zajímavé mistrovstvím svých stavitelů. Směle jej lze nazvat divem antiky. Ta stavba se dochovala od dob svého vzniku v prakticky funkčním stavu až do dneška. Akvadukt přiváděl vodu od pramenu Eure do studní v Nimes, tedy do vzdálenosti 48 km. Výškový rozdíl mezi pramenem a studní je přitom jen 17 metrů a to nesporně svědčí o vynikajících propočtech celého systému. Součástí akvaduktu je také nepřehlédnutelný, mohutný, třípatrový most přes řeku Gard. Je 275 metrů dlouhý, 49 m vysoký a v nejvyšší části 3 m široký. Skládá se ze tří řad oblouků - arkád. Bloky kamene jsou do sebe vsazeny s milimetrovou přesností a není použito žádného spojovacího materiálu. V době římské říše mělo město Nimes přibližně 50000 obyvatel a akvadukt byl schopen zásobovat každého z nich asi 400 litry vody denně.

Chambord patří k těm nejznámějším zámkům v Evropě a je považován za vrchol renesanční architektury v oblasti Loiry. Zdálo by se, že v tak známé stavbě už musí být prozkoumána snad každá cihla, ale není tomu tak a zámek skrývá nejedno tajemství.

Při pohledu do obrovského sopečného kráteru se zatají dech. Z plochého dna kotliny se zdvihají tři pahorky vulkanického původu a na každém z nich stará památka.

První historicky doloženou pouť do Santiago de Compostela podniknul biskup Gotescaldo se svými stoupenci roku 950. Vyrazili z Le Puy ve Francii a podařilo se jim dojít až k hrobce, aby se tam pomodlili. Od té doby zástupy poutníků jen rostly. Procházeli Francií ve čtyřech hlavních směrech a poté vstoupili do Španělska přes Somport nebo přes Roncesvalles. Zástupy světců, podvodníků, císařů, alchymistů, kriminálníků, vrahů, králů, královen, pouličních obchodníků, kardinálů, pěvců, gentlemanů, biskupů, čarodějů, myslitelů, dam z vysoké společnosti, duchovních, spisovatelů, ale také všech možných darebáků ušly po poutní cestě tisíce kilometrů.

"Jedno z nejkrásnějších míst na zemi... kraj bez silnic, průvodců, bez jakékoli možnosti dopravy, kraj, kde každý objev musí být vykoupen nebezpečím a únavou." Takto nějak jeden z hrdinů George Sandové popsal oblast Francouzského středohoří. Od těch časů se pravda leccos změnilo, ale svůj půvab a krásu si tato vulkanická vrchovina zachovala dodnes.

Mohutná římská aréna v Arles byla vybudována společně s městem mnohem dřív, než se začal odpočítávat náš letopočet. Dodnes v ní ale každý rok teče krev. Krvavou podívanou na klání gladiátorů ovšem vystřídaly býčí zápasy. Více než dvacet tisíc diváků lačných po napínavé podívané plní ochozy této pozoruhodné stavby dodnes.

Před více než deseti lety jsem poprvé navštívil Paříž a jednou navečer po prohlídce Eifelovy věže jsem zamířil k paláci Invalidovny, kde podle informací z průvodce měla být kromě jiného také hrobka císaře Napoleona. Viděl jsem předtím na jedné z fotografií zblízka ten velký mramorový sarkofág a chtěl jsem si pořídit snímek, ale byl už večer a palác byl zavřený. Odcházel jsem s trochou lítosti a umínil si, že někdy v budoucnu, pokud bych se dostal do Paříže, bych si to místo měl prohlédnout.

Lesní paseky a zákoutí v okolí Fontainebleau přitahovaly od 40. let 19. století umělce, kteří chtěli malovat své obrazy přímo v plenéru. Nejvíce se usazovali ve vesničce Barbizon a od jejího názvu se jim později začalo říkat "malíři Barbizonské školy". Patřil k nim T. Rousseau, J.-F. Millet, A. Chitussi a další. V někdejším Rousseauově ateliéru v Barbizonu je dnes muzeum věnované krajinářům Barbizonské školy.

Jméno Fontainebleau nese hned několik zajímavých míst najednou. Především je to 250 kilometrů čtverečných lesa plného skalních útvarů, romantických roklí hlubokých až 70 metrů a značených turistických cest. Ty se budují od roku 1832, kdy je zde začal upravovat bez jakékoli podpory a subvencí vysloužilý voják Napoleonovy armády J. C. Denecourt. Bylo to období romantizmu a malíři, kteří zde rádi malovali, mu vyčítali, že přírodu příliš civilizuje. Od roku 1925 ale funguje Společnost přátel lesa ve Fontainebleau a dnes les protíná na 2000 km značených stezek pro pěší a více než 300 km cest pro cyklisty a jízdu na koni. Celé území je zajímavou přírodní rezervací, ve které se prolíná středomořský a severomořský typ krajiny.

"Kde najít nešťastnější místo, nepřístupnější, něco tak holého, na všech stranách orvaného, jako je tato skála bez nejmenších zdrojů, kde najít hrozivěji se ježící hrboly a výčnělky pod zhoubnou oblohou." Takto nelichotivě se vyjadřoval o Korsice už v prvním století našeho letopočtu Seneca. Žil zde osm let ve vyhnanství a ostrov mu zřejmě nijak nepřirostl k srdci. Ale i později se našlo dost zlých jazyků, kteří tvrdili, že Korsika nedala světu nic jiného než kaštany, kozí sýr, vojáky a úředníky pro francouzskou byrokracii a pak také Napoleona.

Spojit Atlantský oceán a Středozemní moře tak, aby se dalo vyhnout Gibraltarskému průlivu, který ovládali Španělé. Něco takového bylo snem celých generací francouzských králů. Na jeho uskutečnění bylo třeba ale hodně důmyslu a prostředků. Dlouhá léta se vlastně zdálo, že je to zcela neuskutečnitelné. Nakonec realizace snů francouzských králů zůstala na Pierre-Paulu Riquetovi, bohatém výběrčím daní krále Ludvíka XIV.

Po prvním korsickém noclehu na pláži uprostřed záplavy zlatožlutých květenství Halimium halimifolium a mnoha dalších druhů středomořských rostlin následovala prohlídka Bastie, bývalého hlavního města Korsiky. V úterý 17.6. nás čekal výstup na nejvyšší vrchol ostrova, Monte Cinto (2710 m n.m.) nebo aspoň do jeho okolí. Procházeli jsme porosty desítek druhů rostllin, z nichž nejhojnějšími byly např. korsické endemity kručinka Salzmannova (Genista salzmanii) a dřišťál etnenský (Berberis aetnensis), nápadnými pak routa korsická (Ruta corsica), čeměřice korsická (Helleborus lividus ssp. corsicus), na prameništích velkokvětá masožravá tučnice korsická (Pinguicula corsica), ale zejména podél vodotečí a na dnech horských žlebů křovitá olšovka zelená vonná (Duschekia viridis suaveolens) a mnohem vzácnější olše srdčitá (Alnus cordata) - vedle desítek dalších druhů rostlin.

Avignon je znám především tím, že se ve 14. století stalo sídlem řady papežů a na přelomu 14. a 15. stol. tzv. vzdoropapežů. Jaké důvody k tomu vedly?

Le Mont Saint-Michel je po Paříži nejnavštěvovanější místo ve Francii. Oficiálně patří k Normandii, ale minulostí a duchem k Bretani. Ve zjevení jednoho moudrého biskupa si pahorek zvolil za své sídlo sv. Michal, jehož kaple dala ostrůvku jméno. Zázraky, které se tu dály, jej brzy obestřely legendární slávou a nejen francouzští králové sem přicházeli pokleknout a vzdát hold statečnému archandělovi. Válečníci ovinuli kolem kláštera důkladné opevnění, hlavně proti Angličanům, kteří jej nikdy nedobyli.

V předvečer svátku Maří Magdaleny je ve slavné bazilice ve Vézelay (vézele) živo dlouho do noci. Sbor se chystá na oslavy patronky tohoto pozoruhodného chrámu i celého městečka. Ve středověku navštěvovaly toto místo tisíce poutníků z celé Evropy, aby uctili pozůstatky sv. Maří Magdaleny. Dnes jsou oslavy skromnější, ale pro zdejší komunitu neztratily nic ze svého významu.

Burgundsko (Bourgogne) je významným francouzským regionem, jedním z nejznámějších i daleko mimo francouzské hranice. Zajisté k tomu i přispěla skutečnost, že je již po staletí takřka synonymem ušlechtilého, zejména červeného vína.

Malá vesnička na jihu Francie, světoznámá horolezecká oblast s mnoha krásnými cestami všech obtížností 4a-8c(4-10+ UIAA) pro opravdu všechny milovníky volného lezení.

V místě, kde je dnes Louvre, postavil král Filip Augustus v roce 1190 čtverhrannou pevnost. Z jejího středu se vypínala kulatá věž s ponurým cimbuřím převyšujícím všechny pařížské budovy i rozestavěnou katedrálu Notre Dame. Kolem rostlo obilí a na druhém břehu Seiny byly samé vinice.

Skleněná pyramida uprostřed Cour Napoléon pařížského Louvru působí tak trochu, jako kdyby císaře všech Francouzů přiletěla navštívit vesmírná loď.

Jiné stránky v síti internet:

• muzeum vědy v La Villete v Paříži
  
• počasí ve Francii