Jedete do Španělska autem a směřujete do Barcelony nebo i dál na západ k Zaragoze? Chcete se trochu toulat, ne jen počítat kilometry v hustém provozu na španělské východní dálnici? Tak to z francouzského Perpignanu vezměte v poklidu úbočím Pyrenejí přes Prades a Mont-Louis do Puigcerdy. A když už jste jen kousíček od francouzsko-španělské hranice a máte čas nebo potřebujete přestávku, odbočte a navštivte městečko Llívia na náhorní planině Cerdanya Plain v nadmořské výšce kolem 1 200 metrů.

Petäjävesi - takové hezké, tajemné jméno. Zní mile, a tak si pod ním klidně můžete představit třebas domácího mazlíčka. Nebo jezero ukryté hluboko v lesích. Taky by to mohlo být návrší či městečko. Aha, teď jste docela blízko! Petäjävesi je malá obec, v níž se nachází roubený kostel se šindelovou střechou z 18. století, který je od roku 1994 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO jako reprezentant tradiční místní architektury.

Projeli jsme kolem průmyslových objektů a moderních obytných domů rozsáhlého předměstí Reutlingenu, téměř sto dvaceti tisícového města, které je zároveň od roku 1885 také jedním z univerzitních měst Bádenska. A přes války, které se tu od středověku až po tu druhou světovou přehnaly, patří pro své památky a starobylý svéráz k německým městům, kam směřují milovníci památek, a také kuriozit.

Před mnoha lety jsem měl kamaráda, staršího pána, který pocházel ze západní části Ukrajiny, která mezi dvěma světovými válkami byla součástí tehdejšího Československa a byla známa jako Podkarpatská Rus. Nebo také Podkarpatská Ukrajina, jak bylo i na poštovních známkách. Byla nám, přestože měly být garantovány její předválečné hranice, po válce uloupena chtivým Stalinovým režimem, kterému byla oficiálně "darována".

Jsme ve Fairbanks, druhém větším městě centrální Aljašky a máme asi tak dva dny, než bude třeba se začít vracet na jih. Dva dny jsou málo na pořádnou výpravu dál na sever, navíc to vypadá, že tady na Aljašce se počasí nadobro obrací k podzimu. Je 8. srpna a předpověď počasí nic moc. V noci vydatně pršelo a ráno bylo vlhké a vlezle studené.

Darjiu je malá rumunská vesnička, dost špatně přístupná – leží mimo hlavní trasy, autem se do ní dá dojet snad jen z jednoho směru, a to ještě po značně rozbité silničce. Je jakoby na konci světa, a tak její pozoruhodný kostel rozhodně nenavštěvují davy – autobus s turisty tu skutečně nedojede. O to větší atmosféru ale má.

Je potěšitelné, že se našim cestovatelům po kovidu i obavám díky válce na Ukrajině, opět otevírá možnost navštívit Lotyšsko. Je to země, která má řadu předpokladů a zajímavostí pro to, abychom sem opět zavítali. Jednou z možností poučné návštěvy je i nově rekonstruované Muzeum okupace v Rize.

Jsme ve Vídni, kdysi sídle císaře, parlamentu a jiných důležitých centrálních institucí někdejšího Rakousko - Uherska, kam dodnes přijíždějí turisté z celého světa za skvostnými památkami, které se tu nahromadily za staletí trvání významné podunajské monarchie, která zanikla na sklonku roku 1918. Její existence byla propojena i s našimi zeměmi. Ještě dnes najdeme ve Vídni mnoho českých jmen, protože spousta našinců sem odcházela za prací. A byli vítáni.

Nejstarší gotický kostel Norska, jehož stavba byla dokončena v roce 1277.

Kdyby se Vás někdo zeptal ve znalostní soutěži, kde leží město Kristiansand, uměli byste říci: ano, vím. Nespletli byste se s podobným jménem města v západním Norsku Kristiansundem? Možná, že by někdo ještě připomněl město Kristianstadt na jihu Švédska. Všechno to jsou zajímavá města, avšak jejich nevýhodou je to, že neleží na významných cestovatelských trasách. Nacházejí se tak trochu mimo širší zájem. O to překvapivější pak je, když se člověku podaří sem dostat a může objevovat mnoho zajímavostí, o kterých neměl tušení.