Stříbrný dům ve stříbrném městě

Podle starých pramenů byla ve středověku Jihlava jedním z nejvýznamnějších a také nejbohatších měst Moravy. Město od svého založení přinášelo bohatství v podobě stříbra a také stříbrných mincí, které si zpočátku razilo, do měšců moravských markrabat.

Tak tomu bylo než se vyčerpaly stříbrné žíly v šachtách kolem města a než přenesl v roce 1300 král Vladislav II. vše kolem těžby stříbra do Kutné Hory. V Jihlavě se ale samozřejmě těžilo dál (poslední havíř zemřel někdy v 19. století). A jihlavským horním právem se ve středověku řídila významná hornická města Evropy. A dodnes se sem sjíždějí návštěvníci při příležitosti malebných havířských průvodů vždy v červnu z podobných měst z okolních zemí. 

Běžní turisté se tady ovšem někdy diví a domnívají se, že jsou v Čechách. Nejsou. Historická Jihlava i s jejím středem, vyznačeným v dlažbě, leží samozřejmě na Moravě a hranice Čech je o pár kilometrů dál na řece Jihlavě a pak ještě dál, vyznačena kamennými hraničníky z doby vlády Marie Terezie. Město bylo ve středověku označováno jako "moravská zemská pevnost", protože mělo velmi důležitou úlohu bránit právě tuto hranici.

Bohatství Jihlavy se snad nejvíc projevuje na jeho náměstí, které patří k největším v republice. Ta velikost byla úměrná bohatství města a jeho obyvatel, stříbra a stříbrných dolů a pozdějšímu soukenictví, ze kterého se také bohatlo. Domy na náměstí, které už ve středověku byly stavěné většinou z kamene, měly "právo várečné" - vařit, prodávat a čepovat pivo. Z toho se už dnes zachovalo jen málo a snad jen k letmým prohlídkám zvenčí. My dnes ale stojíme na dolní části jihlavského náměstí, kde se péčí města a evropských fondů otevřel návštěvníkům unikátní středověký Stříbrný dům, který původně chátral a sloužil různým účelům, než byl velmi zajímavým a zvláštním způsobem rekonstruován a to prakticky tak, aby byly zachovány všechny jeho proměny od středověku až do současnosti. 

Rekonstrukce probíhala v letech 2022-24 a při průzkumech bylo zjištěno, že v domě byla středověká mincovna, byly nalezeny nástroje k ražbě stříbrných mincí i samotné mince s figurou dráčka. A samozřejmě postupně byly odkrývány středověké malované stropy a renesanční i pozdější malby a výzdoba. Teď tedy stojíme v místech, kde jihlavské Masarykovo náměstí ústí do Brněnské ulice, která vedla kdysi k jedné ze středověkých bran. 

Dům není příliš nápadný, ale když vstoupíme renesančním portálem do původního mázhauzu, který je dnes i recepcí a informačním centrem, ovane nás atmosféra původně gotického domu, který byl po jistý čas i soukromým pivovarem, protože domy na náměstí měly právo várečné. Stříbrný dům je samozřejmě veřejnosti přístupný od sklepů až po půdu ve skupinách s průvodcem, který nás zavádí do starých sklepení s památkami na původní mincovnu. V přízemí domu je oblíbená čajovna s nevelkým knihkupectvím, kde jsme upozorněni na malované podstřešní trámy, které byly pečlivě restaurovány a navozují hezky středověkou atmosféru. 

Architekt zakomponoval do středověkých prostor i gotizující schodiště, ale také moderní zcela prosklený výtah. Vstupujeme do něj a zjišťujeme, že tady návštěvník může projíždět staletími - od expozic středověké keramiky v suterénu až po výstavky nálezů z nedávné minulosti, jak je tady odkryli archeologové a obnovili restaurátoři. Vystupujeme do pater Stříbrného domu, které jsou vyzdobeny středověkými vedutami Jihlavy i vystavenými mincemi, které tady byly objeveny. A pak můžeme vejít i do jednotlivých sálů v patrech, kde teprve oceňujeme pečlivou restaurátorskou práci. 

V historických sálech byly obnoveny renesanční stropy i se zbytky maleb a v dalších místnostech restaurátoři sami vytvořili malby na motivy z historie města. A jako doplnění tu nacházíme zvláštní kachlová kamna, vytvořená fantazií umělce podle jediné nalezené středověké kachle. Koncertní sál je téměř moderní, tady se prvky starého domu smísily s zřejmě fantazií architekta. Ale vypadá to, že se to zdařilo, nic nepůsobí násilně nebo nepřirozeně a zdá se mi, že to všecko na sebe dobře navazuje. A to se týká i dřevěného schodiště, které přes svou novost sem docela zapadá. 

Dům má i repre sál s malou kuchyní a ložnicí, protože má zřejmě posloužit i případné vzácné návštěvě. Konají se tu koncerty a v pěkně a netradičně zmodernizovaném podkroví je umístěno Centrum dokumentárního filmu, jehož součástí je i knihovna. Stará se o nejrůznější vzdělávací programy z oblasti filmu audiovize a médií. Ale hlavně pořádá každý rok Mezinárodní festival dokumentárních filmů, který už má v Jihlavě svou tradici. A aby byl dům zřejmě naplno využit, je tu také příspěvková organizace Brána Jihlavy, která pořádá komentované procházky po zajímavých místech města a vůbec všelijak propaguje turistiku a poznávání památek i jihlavského podzemí.

Stříbrný dům je opravdu nevšední a stojí za návštěvu. Už pro tu jeho zvláštní architekturu, která se, podle mě dost úspěšně, pokusila o spojení a prolnutí umění mnoha staletí.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava