Galapágy aneb žraloci a prehistorické potvory II.

Po hodině plavby na motorovém člunu a koukání na pobledlého, až zeleného Bjarniho jsme se ocitli u Gordon Rocks, místa známého díky častému výskytu kladivounů. Výměna vzduchových bomb netrvala dlouho a po malých přípravách jsme zase byli ve vodě. Hned po ponoření pod hladinu jsme viděli žraloka kladivouna jen asi 2 metry od nás. Nejspíše jsme ho překvapili, protože mrštným pohybem zmizel do hlubin. Pěkný začátek.

Po celou dobu ponoru jsme byli asi ve dvaceti metrech a nechali se unášet silným proudem kolem perimetru ostrova. I zde bylo mnoho krásných ryb, rejnoků, žraloků white tip a barevných korálů. Jedna z želv, které se k nám směle přiblížily, byla tak odvážná, že dokonce narazila Liamovi do jeho potápěčských brýlí. Oba z nečekaného incidentu byli na chvíli otřeseni. Liam mě později řekl, že si myslel, že to byl jeden z všude přítomných žraloků. Ona přece jenom taková metr dlouhá želva něco váží. Před koncem našeho druhého ponoru jsme ještě viděli pět kladivounů. Pomalu jsme si začali zvykat na jejich přítomnost. Už to nebylo tak vzrušující jako poprvé, ale respekt budili neustále.

Den to byl překrásný. V životě jsem neviděl tolik podvodních krasavců na jednom místě. Určitě se před odplutím budeme muset potápět ještě jednou. Přestože se nám Galapágy líbily a nálada byla výborná, bylo vidět, že Werner a Sally, trvalá posádka na Volpaie mají stejně jako já a Liam problém s tím, jak Meike všech využívá a nepřiloží ruku k dílu. Celé dva měsíce oblbuje Bjarnimu hlavu a všechno jí prochází. Bylo cítit, že situace je stále napjatá, což vlastně není nic nového. Od doby co Meike vstoupila na loď v Puerto Montt byla situace dosti zvláštní. Nakonec to vyústilo v hlasitou hádku mezi kapitánem Bjarnim a Wernerem. Oba radši s malým člunem odjeli na břeh, aby si to tam o samotě vyříkali. Po jejich návratu byli udobřeni. Werner se Bjarnimu svěřil s tím jaký má názor na Meike a na to jak špatně Bjarni zvládá situaci, tykající se vztahu mezi posádkou. Bjarni uznal, že Meike na lodi nemá co dělat a že z Galapág bude muset pokračovat letadlem. Sám se styděl za to, jak situaci nezvládal. Po tom co se vše urovnalo byl čas na další potápění.

Třetí ponor jsme podnikli u ostrova Floreana, jednom z jižních ostrovů Galapág. Byl to další z překrásných zážitků a přítomnost žraloků kladivounů a whit-tipu nás už ani nevzrušovala.

Bylo příjemné jak si žraloci zvykli na nás a my na ně. Také se k nám na chvíli přiblížila skupinka šesti orlích rejnoků (Eagle rays). Roztomilé mládě bylo uprostřed skupiny, zatím co velký samec, který měl rozpětí kolem tří metrů skupinu vedl. Jejich boční strany těla se ve vodě pohybují jako ptačí křídla, čímž se ladně a efektivně pohybují vpřed. Proto se jim také říká ‘orlí rejnoci’.

Po ukončení tohoto ponoru nás divemaster vzal do zátoky plné lachtanů. Šnorchlování se skupinou těchto velmi přátelských savců byl jeden z mých nejkrásnějších zážitků na Galapágách.

Skupina čítala kolem třiceti dospělých lachtanů a mláďat. Jejich zvědavost mě mile překvapila. Všichni se předháněli, aby se k nám dostali blíže. Někteří připlavali tak blízko, že se mně otírali o tělo. Jejich ladná těla se vodou pohybovala velice rychle k hladině, aby se nadechli a pak zase dolů, aby mohli pokračovat v jejich hrátkách. Ne nadarmo se přezdívají podvodní psi. Klidně bych tam s nimi zůstal celý den, museli jsme ale dál k místu dalšího ponoru.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Stopem přes tři oceány 12

Stopem přes tři oceány 13

Stopem přes tři oceány 14

Stopem přes tři oceány 15

Stopem přes tři oceány 16

Stopem přes tři oceány 17

Stopem přes tři oceány 18

Stopem přes tři oceány 19

Stopem přes tři oceány 20

Martin Duda