Zdeněk Ďuriš

V rámci cyklu přednášek o výzkumech oceánu a současných aktivitách českých badatelů bude pořádáno 17. května 2007 na Ostravské univerzitě vůbec první "Oceánografického odpoledne" v ČR. V krátké sérii volných prezentací k tématu "Česká republika a výzkum moří" vystoupí vědečtí pracovníci z univerzit a výzkumných ústavů ČR, kteří v oblastech biologie, geografie i fyzikálních věd přispívají k poznání této pro nás stále exotické a přitažlivé části naší planety.

Skalní rozsedlina Glupen. V jejích temnotách víří tisíce drobných bílých ptačích těl, další ptáci, hlavně alky a rackové tříprstí, sedí na malých skalních výstupcích. Míříme k rozsedlině, ale příboj nedovoluje vplout dovnitř.

Uběhlo několik nekonečných sekund během nichž jsme oba pochopili, že následující okamžiky budou zcela v režii medvěda, neboť nejvyšší stromy na ostrově meří asi tři centimetry a utéci není v otevřené krajině kam!

Na břehu vidím stát postavu. Je to Marčin. Pomáhá nám s vyloděním. Právě se vrátil z pořádné pěší túry. Bolí ho záda i nohy, podrážka pravé boty je sešitá drátem.

Mroži nás také jako první místní obyvatelé, kromě všudypřítomných zvědavých opeřenců, přišli osobně uvítat na ostrově. Přes svou mohutnost (až 4,5 metru, 2,5 tuny) se ukázali být sice velmi zvědavými, ale dosti plachými a opatrnými brachy.

Zanedlouho po zahájení prací na calypsu navštívil budovanou stanici samotný norský guvernér souostroví. Vědom si své povinnosti pečovat o pořádek a ohranu unikálního životního prostředí ostrovů, tři čtvrtiny jejichž povrchu zaujímají přírodní reervace, provedl inspekci i zde, aby případně v zárodku zmařil všechny náznaky nepořádku a nešetrného zacházení s přírodou.

Cestování autem má proti hromadné přepravě vedle jistých nevýhod také řadu předností a mnozí z nás mu rádi dávají přednost. Únavné řízení a dlouhodobé soustředění na provoz, občasné bloudění a nemilá překvapení formou poruch či překážek na cestě jsou s úrokem vyváženy volností pohybu, nezávislosti na jízdních řádech, dopravou "od domu k domu" a možností neplánovaných zastávek na sympatických místech či přesně ve chvílích akutní potřeby.

A tak se stalo, že kdykoliv se v Calypso a přilehlém okolí něco porouchalo, stačilo přiložit ruku k ústům a zpěvně zvolat protáhlé "Antóóónii". A Tono již věděl, že je třeba vylézt po žebříku k plošince pod střechou a pečlivě snést dolů svou brašnu s nářadím.

Je 22. července 1991, sedm minut po půlnoci. Mohu směle prohlásit, že se mi právě podařilo plácnout Františka Josefa přes ... přes ..., prostě - tam, kde končí záda.

Dnes již mohu směle prohlásit, že medvědi nás opravdu nesežrali... a rozptýlit tak obavy jednoho z deníků vyjádřené těsně před zahájením naší arktické expedice na Špicberky. Lední medvědy jsme podle očekávání (avšak k našemu hlubokému zármutku) ani nezahlédli.