Plavba z Nového Zélandu do Chile na lodi Volpaie III.

Na začátku mé cesty kolem světa, v Krkonoších před pár týdny jsem neměl tušení, že čas kdy můj nejbližší kontinent bude Antarktida je tak blízko. Z jedněch kalhot a jedné bundy se pomalu staly dvě bundy a troje kalhoty, rukavice, čepice, dva páry ponožek, gumáky a teplý čaj. Na hlídku jsem nosil manšestráky, šusťáky a nepromokavé kalhoty spolu s termo-tričkem, svetrem a dvěma bundami. Naštěstí jsme všichni vyfasovali jednu nepromokavou, jachtařskou soupravu, která výborně čelila větru, dešti i náhodným vlnám, které se někdy přehnaly přes palubu.

Třináctý den (29. listopad) jsme byli v půli plavby a měli jsme poslední šanci se vidět s Darwin Sound, který později mířil více na jih k Mysu Horn. Vysílačkou jsme se tedy domluvili, že se setkáme. V poledne jsme ještě měli malý mejdan na oslavu poloviny plavby. Každý jsme si dali pivo a slavnostně jsme si několika jazyky popřáli. Za nedlouho po té jsme už viděli blížící se jachtu. Byli jsme na 51 stupni jižní šířky a 132 stupni západní délky.Antarktida od nás byla jen 988 námořních mil. K Jižní Americe nám ještě zbývalo 2500 mil a Nový Zéland jsme ztratili z dohledu před 2500 mílemi. Dál se od civilizace člověk dostane jen když se vydá na Měsíc. Ani směrem dolů nebyla zem nijak blízko. Měli jsme pod sebou 4231 metrů slané vody. A přesto se i tak daleko najde šest Francouzů na Darwin Sound. Byl to vyjímečný zážitek setkat se s nimi právě na tomto místě.

Do igelitového pytle jsme zabalili láhev vodky, whisky, čokoládu a trochu rumu. Byli jsme připraveni na setkání. Proti všem statistikám jsme takhle daleko na jih v oblasti kde větry o rychlosti 120 km/h a vlny o výšce 10-ti metrů nejsou žádnou raritou, měli velice klidné moře a jen 10 až 15 uzlů větru. Perfektní počasí na setkání s jinou lodí. Se staženou kosatkou a s motorem jsme kolem nich pomalu propluli.Stejně jako my je, nás Frantíci zdravili zářícími úsměvy a pokřikem: "Salut, salut, ca va?" Při druhém proplutí kolem D.S. jsme už byli domluveni, že jim na palubu hodíme provaz na jehož konci je pytel s dárky. Werner akci nedomyslel a místo aby pytel spustil do vody a pomalu ho po hladině pouštěl blíže k D.S, hodil celý naviják s provazem, který skončil ve vodě, místo na palubě D.S. Naviják jsme ztratili, ale všech 200 metrů provazu jsme vytáhli zpět na palubu. Podruhé se to už povedlo. Bylo krásné pozorovat jak Frantíci postupně vytahují jednotlivé dárky z pytle a úsměvy, výkřiky a gesty nám signalizují upřímnou radost.Na oplátku nám naši kamarádi poslali pytel, v němž byla láhev portského a vytisknuté fotky, které před chvílí vyfotili.Po zdařilém setkání a ochutnávce výborného portského jsme stejně jako D.S. vytáhli spinakr a vypluli do druhé půle naší plavby.

Bylo to opravdu neopakovatelné setkání na které nikdy nezapomenu. Po několik dalších hodin jsme ještě viděli jak si D.S. klidně plachtí na jiho-východ. My jsme naopak začali mířit na severo-východ. Moc jsme se těšili jak se za pár dní ohřejeme. Na 50-té rovnoběžce voda měla teplotu jen 8 stupně Celsia a teplota vzduchu se studeným větrem sahala blízko k 5-ti stupňům. Při nešťastném pádu přes palubu by člověk v těchto končinách ve vodě dlouho nevydržel a brzo by podchlazením zemřel. Proto jsme se při špatném počasí přivazovali, aby nás náhodou nebylo pět. Den po rozloučení s D.S. jsme po šesti dnech konečně viděli slunce, které se na nás vylezlo podívat.Už jsme si dávno zvykli na neustále zamračené nebe.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Martin Duda