Novozélandská cesta 2

Přes Taurangu dojíždíme do oblasti lázeňského města Rotorua - páchnoucího na velkou vzdálenost sirovodíkem. Jde o oblast termálních pramenů - včetně dvou desítek gejzírů - v lesním parku Whakarewarewa.

Zde absolvujeme kulturní vystoupení maorských bojovníků venku i v tzv. shromažďovacím domě Te Aronui-a-Rua. V něm (a v dalších stavbách) se seznamujeme s maorskými zvyky a tradicemi, jejich řezbářským a tkalcovským uměním.

Od velkého jezera Waikaremoana (je 243 m hluboké a turistická stezka okolo něj měří 46 kilometrů) podnikáme třídenní trek do blízkého i vzdálenějšího okolí. Když náhodou jdeme kus po silnici, máme možnost vidět desítky automobily přejetých vačnatců (jde o druh kusu liščí, maorsky possum, Trichosurus vulpecula), jehož je dle sčítání na Novém Zélandu okolo 70 milionů kusů. Je to největší nepřítel kiwiho jižního.

Přes Napier se dostáváme do města Taupo a ke stejnojmennému jezeru, největšímu na Novém Zélandu - 619 kilometrů čtverečných, hloubky 159 metrů. Navštěvujeme město Turangi a jedeme k jezeru Rotoaira. Odtud vyrážíme 22. ledna do národního parku Tongariro, zařazeného do seznamu UNESCO.

Z parkoviště Iwikau Village vystupujeme na sopku Mt. Ruapehu s dvěma vrcholy - ten vyšší má 2797 metrů. Další dva dny podnikáme dlouhý trek okolo vodopádu Taranaki, několika jezer (Tama Lakes, Emerald Lakes, Red Crater, South Crater, Soda Springs, a sopky Mt. Ngauruhoe. Vrchol jejího několik kilometrů dlouhého hřebene leží v nadmořské výšce 2291 metrů.

Cestou do Stratfordu projíždíme hlavním městem samozvané republiky Whanga. V úterý 25. ledna parkujeme v kempu na nejzápadnější hoře Severního ostrova - kuželovitém Mt. Egmont (2518 m), odtud podnikáme další výstupy do porostů s "ostrovní flórou". Egmont je totiž od nejbližší hory Ruapehu vzdálen 130 km, takže na jedné straně tu chybí více než stovka rostlinných druhů, běžných jinde na Severním ostrově, na druhé straně je tu množství druhů endemických. Po návštěvách několika dalších měst (kromě opakované návštěvy Stratfordu také Wawerley, Foxton a Levin) dojíždíme do hlavního města Wellingtonu. Na ně a na množství jeho přístavišť máme možnost se podívat z vrchu Mount Victoria. Po návštěvě národního muzea ("Te Papa Tongarewa") vjíždíme do přístavu a najíždíme na loď Arakura, na níž se přes Cookův průliv dostáváme na Jižní ostrov - do přístavu města Picton.

Do vyprávění o Severním ostrovu patří ale ještě alespoň zmínka o návštěvě wellingtonské Botanické zahrady - v níž jsme ale jmenovky rostlin našli podobně jako v botanické zahradě v Christchurch na Jižním ostrově jen asi u procenta novozélandských rostlin. Také by sem měla patřit zmínka o návštěvě největší aucklandské turistické atrakce Kelly Tarlton's Underwater World an Antarctic Encounter, kterou zaujímají dvě podmořská akvária - jedno se žraloky a rejnoky, druhé věnované útesovým rybám. Součástí prohlídky je jízdy v kabině subantarktickou krajinou okolo kolonie dvou druhů tučňáků. Ve druhé části tohoto rozsáhlého podzemního muzea je vystavena replika chýše, kterou si cestou na jižní pól postavil v r. 1910 polární badatel Robert F. Scott na Cape Evans.

Všechny díly:

Novozélandská cesta 1
Novozélandská cesta 2
Novozélandská cesta 3
Novozélandská cesta 4

Jiří Lazebníček
Zeměpisné sdružení