Nový Zéland

Cestovní formality:

"Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů" se jmenuje velkoplošná panoramatická Live-Diashow se sedmi projektory s kterou prezentuje své putování náš spolupracovník Leoš Šimánek. Obrazy ohromující jak velikostí tak obsahem i zajímavé vyprávění jsou nedílnou součástí všech jeho vystoupení a putování po zimním Novém Zélandu není výjimkou. Letos ale na své turné vyrazí až na podzim, takže se všichni jeho příznivci můžou ještě půl roku těšit.

V pátek 11. února večer odjíždíme několikadenními dešti promočeni do kempu u již zmíněného jezera Te Anau. Další den následuje opakování návštěvy Queenstownu. V neděli 13. února podnikáme výstup horskými porosty pabuků k nejpěknějším, nejfotogeničtějším vodopádům - Routeburn Falls. Po návratu se přesouváme do průsmyku Linde Pass (965 m n. m.), kde v dešti kempujeme.

Po večerním přejezdu ze Severního ostrova Nového Zélandu. stanujeme (poprvé na Jižním ostrově) nedaleko přístavního města Picton.

Přes Taurangu dojíždíme do oblasti lázeňského města Rotorua - páchnoucího na velkou vzdálenost sirovodíkem. Jde o oblast termálních pramenů - včetně dvou desítek gejzírů - v lesním parku Whakarewarewa.

Na Nový Zéland letíme 8. ledna malajskými aeroliniemi – jako šestice turistů s českým vedoucím – z vídeňského letiště Schwechat. Mezpřistání po 12 hodinách letu je v Malajsii (letiště Kuala Lumpur je asi 100 km od hlavního města; v městečku Serembeni následuje 10hodinová pauza). Přistání v Aucklandu, největším městě Severního ostrova N.Z., přichází po dalších 12 hodinách letu.

Neuvěřitelná věc se nám stala kolem 19:30. Zrovna jsme jako surfař sjížděli 9-ti metrovou vlnu, když se dvacet metrů od nás na pravoboku objevily dvě kosatky, které surfovaly ve stejné vlně. Objevily se na hladině a ukázaly nám svá ladná po hladině klouzající, elegantní těla. Jejich hřbetní ploutve se ve větru trochu ohnuly, ale to už se zase rychle ztratily pod hladinu.

Jeden z mých kamarádu se mně ptal, jak člověk jde na velkou uprostřed oceánu, kde si vlny s lodí dělají co chtějí. No není to lehké, ale člověk nějak začne a postupně si tu svou techniku zdokonalí natolik, že to ke konci plavby již není problém.

Na začátku mé cesty kolem světa, v Krkonoších před pár týdny jsem neměl tušení, že čas kdy můj nejbližší kontinent bude Antarktida je tak blízko. Z jedněch kalhot a jedné bundy se pomalu staly dvě bundy a troje kalhoty, rukavice, čepice, dva páry ponožek, gumáky a teplý čaj. Na hlídku jsem nosil manšestráky, šusťáky a nepromokavé kalhoty spolu s termo-tričkem, svetrem a dvěma bundami. Naštěstí jsme všichni vyfasovali jednu nepromokavou, jachtařskou soupravu, která výborně čelila větru, dešti i náhodným vlnám, které se někdy přehnaly přes palubu.

Po zbytek prvního dne nedaleko od nás plul Darwin Sound, jachta s francouzskou posádkou, která také mířila do Chile. Právě oni nám budou společností po celé dva týdny plavby.Další příjemnou společností, která nás bude každý den navštěvovat jsou albatrosi.

Již je to pár dní co jsme připluli do města Puerto Montt na 42 rovnoběžce v jižní části Chile. První dojmy z Chile byly skvělé. Člověk si z moře nejdříve všimne bujné a rozmanité fauny.   Po pár dnech už vím proč je vše tak zelené. Neustále prší. Vraťme se ale na začátek.

V lodi Black Watch II jsou dvě kabiny. Jedna je na přídi a druhá na zádi. Spát se dá pěkně, když je člověk buď hodně unavený nebo když je loď ukotvena v klidném zálivu. V průběhu plavby z Fidži na Nový Zéland je tomu ale jinak.

Z Fidži jsem nakonec odplul na jiné lodi než mi byla nabídnuta kamarádem mých kamarádů. Jemu nakonec přiletěl známý z Nového Zélandu a tak mě nemohl vzít. Jeden den dopoledne mi řekl, že s ním mohu plout a večer už tomu bylo jinak. Bylo to sklamání, protože já se musím za každou cenu dostat na Nový Zéland, abych stihl loď do Chile. Naštěstí jsem druhý den našel jinou loď.

Největší kráterové jezero světa se nachází na 39 stupni j. š. a na 176 stupni v. d. Leží uprostřed vulkanické oblasti Severního ostrova. Většinou jsou jeho vody poklidné a jeho průzračná hladina se jen málokdy zvlní. Nic již dnes neprozrazuje bouřlivé okolnosti, za kterých se v dávných dobách zrodilo.

Až do roku 1642 Evropané Nový Zéland neznali. Tehdy objevil jižní část ostrova holandský mořeplavec Abel Tasman, který také jako první obeplul Austrálii. Kontak s bojovně vypadajícími a naladěnými domorodci - Maory - nebyl jednoduchý.

Jiné stránky v síti internet:

• oficiální web Nového Zélandu