Bohumír Krepčík
Zeměpisné sdružení

Popisování toho, že pobaltská příroda, i když poněkud smutná, je velice krásná, by bylo pověstným "nošením dříví do lesa". V té její určité zádumčivosti je právě její originalita.

V povědomí každého návštěvníka "papežského státu", nejmenšího na světě, jsou zakódovány informace či zážitky z návštěvy Vatikánských muzeí, Sixtinské kaple, Berniniho kolonády či přímo návštěvy Svatopetrské baziliky. Chci se však podělit o jeden svůj zážitek ze své druhé návštěvy Vatikánu...

Atention! Atention! Tudíž pozor! Ne, nejsme ve Francii, ale v Maroku, kde vedle arabštiny je francouzština nejužívanějším jazykem.

S kolegou, s nímž jsme se nalodili, právě vyplouváme na dosti velkém trajektu, pojmenovaném po světci Panteleimonovi, z řeckého přístavu Ouranopolis na třetím "prstu" Chalkidiki. Všichni cestující včetně ortodoxních popů a mnichů jsou již na palubě, když už zbývá jen, aby trajekt "pohltil" velký kamion, řízený (čtete dobře) mnichem oblečeným v černém hábitu.

Doputovali jsme na našich cestách po Mallorce k místu, které se nazývá Corpo Christo, tedy v překladu Tělo Kristovo. Tato lokalita je proslulá jedněmi z největších jeskyní na světě. Navštívil jsem už v životě všelijaké jeskyně, počínaje naším krásným Moravským krasem, dále třeba Postojensku Jamu ve Slovinsku, rumunské krasové jeskyně v Banátu či až třeba na vzdálené Kubě jeskyni Cuevas del Indio. Toto vše vyjmenované je tak trochu o "něčem jiném". Čím jsou jeskyně v Corpo Christo tak výjimečné?

Dobrý den Gruzie! Je pravé poledne, když přijíždíme do třiceti sedmi stupni rozpáleného gruzínského města Kutaisi (cca 230000 obyv.). I v tuto pro nás ne zrovna příznivou teplotu město pulsuje svým pravidelným rytmem. Všude kolem chodníků (dají-li se tak vůbec nazvat) jsou položeny a rozloženy na plachtách či přímo na zemi různé druhy všeho možného zboží - hned rajčata, fíky, broskve, tu zase pyramidy z melounů a mezi tím také třeba i "divy moderní techniky" v různých sortimentech. Nemůže chybět alkohol, láhve všech možných vodek, koňaků, piva. Ovšem i všelijaké "soky" - ovocné šťávy nepřehlédnutelných barev. Zde opravdu "suchý zákon" neplatí ani omylem!

V těsném sousedství Novoděvičího, původně ženského monastýru, založeného roku 1524 Velikým knížetem moskevským Vasilijem III. otcem Ivana Hrozného, se nachází i Novoděvičí hřbitov.

Projíždíme mírně zvlněnou krajinou Valdajské vrchoviny v napjatém očekávání téměř posvátného okamžiku, kdy nám bude dopřáno spatřit na vlastní oči místo, kde v nadmořské výšce pouhých 228 metrů počíná svůj 3690 kilometrů dlouhý tok největší evropská řeka Volha.

Za nejsevernějším úsekem našich hranic s Německem se rozkládá kraj, který je sice již od 17. století součástí Saska, avšak většinu své předchozí historie prožil ve svazku zemí Koruny české. Je to Horní Lužice.

Koncem června jsem podnikl desetidenní cestu za krásami pravoslavných klášterů v Bukovině. Hranice mezi Rumunskem a Maďarskem jsem přejeli poblíž Oradei, rušného města s několika pěknými památkami. Další zastávkou byla výstavná univerzitní Cluj-Napoca (Kluž), jejímuž hlavnímu náměstí vévodí obrovská socha Matyáše Korvína.