Gamardžobat Sakartvelo

Dobrý den Gruzie! Je pravé poledne, když přijíždíme do třiceti sedmi stupni rozpáleného gruzínského města Kutaisi (cca 230000 obyv.). I v tuto pro nás ne zrovna příznivou teplotu město pulsuje svým pravidelným rytmem. Všude kolem chodníků (dají-li se tak vůbec nazvat) jsou položeny a rozloženy na plachtách či přímo na zemi různé druhy všeho možného zboží - hned rajčata, fíky, broskve, tu zase pyramidy z melounů a mezi tím také třeba i "divy moderní techniky" v různých sortimentech. Nemůže chybět alkohol, láhve všech možných vodek, koňaků, piva. Ovšem i všelijaké "soky" - ovocné šťávy nepřehlédnutelných barev. Zde opravdu "suchý zákon" neplatí ani omylem!

Mé nozdry zachytí výraznou vůni adžiky - gruzínského koření a hned se mi vybaví známé chačapuri - masové taštičky neobvyklé chuti. Polknu naprázdno a pokračuji dále. Přicházím k pultům, kde jsou "výkřiky poslední módy" v podobě různých halenek a textilií, čím ostřejší barvy a ornamenty, tím lépe! Mezi tím vším mumrajem s bohorovným klidem "promenují" pašíci, někdy i s dřevěnými jhy na krku, toulaví psi, sem tam nějaká ta žebrající stařenka, která prosí o nějaký ten lar či menší finanční obnos.

V tom nevěřím svým uším, když na mě jeden bodrý Gruzínec slyše mojí češtinu zvolá "Čest práci"! Obdivuji se jeho znalostem, ale on odvětí, že zná česky pouze tato dvě slova. Každopádně je to pro mne příjemný poznatek!

Dostávám chuť na dobrý gruzínský chléb zvaný lavaš, ostatně polední doba tomu už nasvědčuje. Přicházím k místnímu pekaři, který toto veledílo tvoří v jakési kamenné kruhové pícce, plácaje tenké placky na kruhové stěny. Chléb je ještě horký a tvarem připomíná obrovskou sušenou tresku. Je to vskutku pochoutka. Opodál si dávám šašlik a vše zapíjím docela dobrým a hlavně chlazeným pivem! Tož dobré zažití.

Nábřeží řeky Rioni v Kutaisi

Někteří moji spolucestující zvolili dost namáhavý výstup do velkého kopce za jistým památkovým objektem, já jsem však raději zamířil k malebnému a rázovitému mostu přes řeku Rioni. A neprohloupil jsem - naskytl se mi opravdu překrásný pohled na peřeje dravé řeky v pozadí s rázovitými chaloupkami. To by byl námět pro malíře, já si udělal pouze fotku.

A to nejlepší nakonec - opravdová "třešnička na dortu" - návštěva místní pošty za účelem zakoupení "otkrytky" pro poslání pozdravů blízkým doma. Asi dvoukilometrová štreka byla korunována snad půlhodinovým čekáním na pohlednici (výběr asi tři druhy) a velice precizní postup místní poštovní krasavice, která sama pohlednici oblepila všemi možnými známkami, takže když si odmyslíte typické "kuda" a "komu", zbylo asi 5 cm na veškerý text - adresa a ahoj! Tak se měj! Zdraví xy. Opravdu heroický výkon jak úřednice tak pisatele!

Co dodat? Byla to opět jedna z krásných chvil naší 9000 km dlouhé pouti, umocněná přátelstvím a pohostinností hrdých, přesto velice příjemných lidí. Na shledanou zase někdy, nachvamdis Sakartvelo! I když to bylo občas těžké, bylo nám zde dobře!

Bohumír Krepčík
Zeměpisné sdružení