Ukrajina

Lvov je dnes významné město na západě Ukrajiny, které vzniklo někdy kolem poloviny 13. století. Za své historie bylo centrem několika státních útvarů. Dnes je toto tři čtvrtě milionové město součástí Ukrajiny. Dalo se sem dostat přes Polsko po dálnici nebo letecky z řady měst centrální Evropy v tom i z Prahy nebo vlakem.

Existovala kdysi jedna zemička u jezera Issyk Kul, která si po první světové válce a bolševické revoluci dovolila vyhlásit samostatnost. A jelikož doba byla bouřlivá a představitelé tohoto malého státu prohlašovali i v názvu svou loajalitu k velkému rudému sousedu, byla jim tímto státnost velkomyslně ponechána - dokonce i Stalinem, který ji respektoval až do roku 1944. Takže Tanu Tuwu - Tuvinskou republiku, jsem našel i v prvorepublikovém přehledu tehdejších států světa, které ji zřejmě braly docela vážně.

Volyň (ukrajinsky Волинь, polsky Wołyń; rusky Волынь. Volyň, starším názvem též Vladimiř nebo Ladoměř, latinsky pak Lodomeria) je označení pro historickou oblast na dnešní severozápadní Ukrajině. Leží mezi řekami Prypjať a Západní Buh, severně od Haliče a Podolí. Je jedním z prvních území osídlených Slovany.

Halič (polsky Galicja; ukrajinsky Галичина/Halyčyna, německy Galizien) je historická oblast, po roce 1945 rozdělená mezi jihovýchodní Polsko a západní Ukrajinu.

Kraje na východ od hranic naší bývalé federace jsou už po desetiletí ve stínu cestovatelského zájmu. Ačkoliv do loňska neexistovaly ani formální překážky pro cesty do zemí rozpadlého Sovětského svazu, málokdo se vydal do rozlehlých rovin Ruska, Běloruska nebo Ukrajiny. Pro dobrodružné povahy jsou tyto končiny "poněkud nuda", zatímco turbulentní hory Kavkazu a Střední Asie lákají dodnes, byť v nich někdy jde doslova o život. Nedaleká Ukrajina se v cestách našich turistů smrskla na Karpaty a Zakarpatsko a zbytek se postupně stal "terrou incognito". Jestliže se mi naskytla příležitost projet tuto druhou největší evropskou zemi, sotva ji bylo možné odolat, zvlášť když hlavním magnetem cesty byl poloostrov Krym.

Je poslední zářijová neděle. Právě jsme se vrátili ze zájezdu do krajin, které kdysi skládaly nejvýchodnější zemi Československa.

Ukázka z knihy Leoše Šimánka: RUSKO - Země plná překvapení.     * Před námi se zvedají jižní svahy Karpatských hor. Některé vrcholy dosahují výše dvou tisíc metrů. Před druhou světovou válkou patřilo zdejší území Československu. Po horských hřebenech vedla hranice s Polskem a Rumunskem. Podkarpatské vesnice mi připomínají slovenské vesničky, tak jak je znám ze svého mládí. Jako by se tu zastavil čas. Všude stejný obrázek: blátivé makadamové vozovky s hlubokými kalužemi, ve kterých se šplouchají husy, chaloupky s šindelovými střechami, zeleninové zahrady obehnané plotem z hrubě otesaných planěk.