Renáta Lorišová

Nashik je jedno z velmi posvátných hinduistických měst. Protéká jím posvátná řeka, u které se odehrává poklidný a radostný život místních lidí, který si člověk ze západu dokáže jen stěží představit. A tak žasne. Však posuďte sami.

Už dlouho jsem se neozvala, což ale neznamená, že mě umořilo Delhi Belly (indické střevní problémy), naopak zdraví zatím slouží až na nějaký nárazový menší průjmík, když člověk něco sní venku. Vůbec to ovšem nemusí být na ulici, ale třeba v naleštěném Hard Rock Café světové úrovně. Ušmudlané pracky jsou prostě všude. 

Večer jsme si vyšli na procházku a potkali slona na hlavní ulici ve velikém provozu kousek od nás. Viděla jsem, jak mu jeden člověk dal veliký trs banánu a on to slupnul jako malinu a snažil se dál chobotem ukrást pouličním zelinářům něco dalšího na zub.

Jeli jsme na výlet k moři, kousek pod Bombaj, od nás přímo na západ. Nějak se nám ten výlet tentokrát ale moc nevydařil.

Vydali jsme se na kopec, kde se dají dobře hledat kameny, ale nakonec jsme se tam nedostali, cesta nahoru byla zavřená a pěšky by to sice šlo, ale bylo to kus cesty a na mě nějak zrovna dolehl pobyt v Indii a než bych tam v tom vedru vyšlapala, tak bych se poblila. Vydali jsme se tedy raději do okolí Pune.

Postupně jsme udělali album fotek, které jsme nazvali "Pohled Indii do tváře". Nám se nejvíce líbí poslední fotka, které říkáme "bubák".

Náhorní plošina Matheran se nachází v nadmořské výšce okolo 800 m ve vzdálenosti asi 100 km od Bombeje.

Jeli jsme se podívat na chrám, aniž bychom věděli, že se tam zrovna koná taková veliká akce. Okamžitě jsme ale byli vtaženi do víru dění a zasypáni žlutým práškem z kurkumy.

Mám za sebou už týden a půl v Indii, strašně to utíká... Zatím se pořád rozkoukávám a ještě nějakou dobu budu, protože Pune (cca 5 hodin jízdy od Bombeje) ještě pořádně neznám. Žádný dramatický kulturní šok se nekonal, protože jsem měla docela jasnou představu. Nicméně místní doprava mě přesto poněkud rozhodila.