Magda Pecoldová

Jsme ve Fairbanks, druhém větším městě centrální Aljašky a máme asi tak dva dny, než bude třeba se začít vracet na jih. Dva dny jsou málo na pořádnou výpravu dál na sever, navíc to vypadá, že tady na Aljašce se počasí nadobro obrací k podzimu. Je 8. srpna a předpověď počasí nic moc. V noci vydatně pršelo a ráno bylo vlhké a vlezle studené.

Darjiu je malá rumunská vesnička, dost špatně přístupná – leží mimo hlavní trasy, autem se do ní dá dojet snad jen z jednoho směru, a to ještě po značně rozbité silničce. Je jakoby na konci světa, a tak její pozoruhodný kostel rozhodně nenavštěvují davy – autobus s turisty tu skutečně nedojede. O to větší atmosféru ale má.

Moldovica, Sučevica, Radauti, Putna. A taky Dragomirna, Voronet, Humorului či Probota, Agapia a Neamt. To jsou jména míst, kde najdete překrásné pravoslavné kláštery s malovanými kostelíky, z nichž mnohé jsou zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO. Nacházejí se v Bukovině, v půvabné zvlněné krajině na severovýchodě Rumunska poblíž hranic s Ukrajinou. Klášterů je zde samozřejmě mnohem víc, ale tyto patří mezi nejhezčí.

Zní to jako jméno indiánské dívky. Nebo název pláže ve Španělsku. A také by to mohl být kubánský koktejl. Jenže chyba lávky - Mocǎnitǎ je obecný název pro úzkorozchodné železnice v Rumunsku, typicky pro oblast Maramureše, Transylvánie a Bukoviny.

Stevns Klint je jedním z dánských příspěvků do seznamu Světového dědictví UNESCO. Jedná se o křídové útesy na východním pobřeží ostrova Sjaelland, na nichž jsou zřetelně vidět stopy srážky obrovského asteroidu se Zemí před nějakými 66 miliony lety, která způsobila smrt dvou třetin živých organismů včetně dinosaurů. 

Většině Čechů se při vyslovení jména Švédsko vybaví hlavní město Stockholm. Možná také Malmö, přístavní město na jihu, kam míří trajekty z Německa. A snad také severská Kiruna, kterou známe z hodin zeměpisu jako město spojené s těžbou železné rudy. Při pohledu na mapu vypadá Švédsko se svými nekonečnými lesy a tichými jezery celkem nezajímavě, zvláště ve srovnání s atraktivním a divokým Norskem. Ale těm, co už v Norsku byli, kteří už nemusí nutně lézt do kopců a dávají přednost klidnému cestování a poznávání, těm nabízí Švédsko mnoho překvapivých zážitků a míst, kde rozhodně nepotkáte davy turistů.

Na to, že Aljaška je nejrozlehlejším státem USA, má jen velmi řídkou silniční síť. Však také do naprosté většiny sídel se dá dostat pouze letadlem či po vodě. Typický prázdninový návštěvník ale sotva stihne projet hlavní trasy směřující z Kanady do Anchorage či Fairbanks, případně do atraktivních národních parků na jižním pobřeží. Tam vedou velmi dobré, nebo alespoň velmi slušné asfaltové silnice. Jenže nejsou ani trochu dobrodružné. Pokud máte auto, které zvládne i štěrkovou cestu, a pár dní dovolené navíc, zkuste si projet Denali Highway.

Krzemionki je vesnice nedaleko menšího města Opatów v Malopolsku, jihovýchodní oblasti Polska. A nedaleko vesnice se nachází náš cíl, jenž se v roce 2019 dostal na seznam Světového dědictví UNESCO – je to pozoruhodné prehistorické naleziště pazourků.

Městečko Strzelno je se svými šesti tisíci obyvateli vlastně taková velká vesnice. Nachází se v Kujavsko-pomořanském vojvodství v okrese Powiat mogileński ve stejnojmenné gmině. Jeho pýchou je dvojice románských kostelů a muzeum. Všechny zdejší památky najdete jen asi dvě stě metrů od rynku a pokud sem nepřijedete v době církevního svátku, zaparkujete zcela bez problémů.

Silnice Dempster Highway spojuje Dawson City v kanadské provincii Yukon s osadami Fort McPherso a Inuvik v provincii Northwest Territories. Je to jediná silniční trasa v Kanadě, která vede až daleko za polární kruh. Dempster Highway byla dokončena v roce 1979 a v celé délce 736 km je štěrková. Je však neustále udržovaná, proto může být otevřená celoročně s výjimkou krátkých období jarního tání a podzimního zamrzání řek. Za Inuvikem na ni navazuje Inuvik-Tuktoyaktuk Highway, která vede až k Severnímu ledovému oceánu.

Kanadský provinční park Mount Robson je vskutku klenotem mezi světovými parky. Byl založen roku 1913 a je druhým nejstarším parkem v Britské Kolumbii. Sousedí s Jasper National Park v Albertě, a je od roku 1990 součástí jednoho z nejrozlehlejších přírodních celků na světě pod ochranou UNESCO. Uvidíte tu rozeklané štíty hor, hluboké kaňony, ledovcové řeky a jezera a nespočet vodopádů. A taky tu pramení významná kanadská řeka Fraser River.

Hyder je zapadlá americká osada na hranici jižní Aljašky a Britské Kolumbie. Leží již nad padesátou pátou rovnoběžkou, a to je v těchto krajích synonymum pro konec civilizace. Což pro Hyder platí beze zbytku. Dostanou se k němu jen ti, kteří mají v plánu okusit sílu yukonské či aljašské divočiny a vydají se na sever nikoli po docela frekventované silnici č. 97 vedoucí od Vancouvru k Dawson Creek, nýbrž po Cassiar Highway č. 37. Z té je pak nutno ještě uhnout nějakých šedesát kilometrů na západ, až k úzkému zářezu fjordu zvaného Portland Canal. Poté, co překonáte průsmyk Bear Pass a vyfotíte si ledovec, který padá až k silnici, případně asi tak dvacet dalších, které jsou ze silnice viditelné, dorazíte nejprve do městečka Stewart.

Na totemech se některé výjevy často opakují. Vyobrazují příběhy předávané v rodinách z generace na generaci. V detailech se tyto příběhy mohou lišit, ale základní linka zůstává. Snad nejznámější legendou v kulturách pobřežních národů na severozápadním pobřeží Kanady vypráví o chytrém Havranovi, který ukradl slunce, měsíc a hvězdy a tak dal světu den.

V západní části kanadské Britské Kolumbie, tam, kde se Cassiar Highway č. 37 napojuje na Yellowhead Highway č. 16, jež spojuje města Prince George na východě a Prince Rupert na západě provincie, je možno spatřit unikátní památky na kulturu původních indiánských obyvatel. Ti se dnes obecně nazývají First Nations, První národy.

Městečko Carcross se nachází v kanadské provincii Yukon Territory, asi sedmdesát kilometrů jižně od Whitehorse. Dostanete se do něj po silnici South Klondike Highway, jež pak vede dál na hranici Kanady s jižní Aljaškou a do Skagway.

Stavba Alaska Highway byla vskutku průkopnická. To, že silnice vznikla, bylo možné jen díky odhodlání, vytrvalosti a rozhodnosti tisíců mužů. Trasa vedla obtížným nezmapovaným terénem a často ji určovali piloti, kteří prováděli rekognoskaci terénu jen pár dní před tím, než dorazily stavební čety. 

Při stavbě Alaska Highway v roce 1942 musely speciální pontonové jednotky a technické čety spolu s obyčejnými vojáky přemostit na osm tisíc potoků a řek pomocí plovoucích pontonů, důkladných mostů na dřevěných pilířích i obyčejných mostků. Celou dobu přitom stavitelé bojovali s ledy, naplavenými stromy a velkou vodou, která mosty neustále podemílala nebo rovnou odnesla. Jen povodňové deště jich měly na svědomí celkem sto třicet tři.

Během 2. světové války vyžadovala výstavba a fungování Alaska Highway a řetězce doprovodných letišť obrovské množství pohonných hmot. Na Aljašku se palivo normálně dováželo na lodích, avšak poté, co se Japonci dokázali dostat na souostroví Aleuty, nebyly již tyto transporty dostatečně bezpečné. Proto se zrodil projekt pro dopravu ropy z vnitrozemí kanadských Severních Teritorií, její další zpracování a distribuci v celém koridoru silnice. Trasa z Yukonu do Severních Teritorií vedla po loveckých stezkách původních obyvatel a pomáhali ji vytyčit trappeři.

Růst letecké dopravy ve třicátých letech dvacátého století dal vzniknout myšlence na vytvoření tzv. "Velké okružní cesty", která by spojovala kanadský severozápad s Aljaškou, Sibiří a Čínou.

Alaska Highway - její název se často překládá nesprávně jako Aljašská dálnice. Dálnice podle dnešních měřítek to skutečně není, ale na druhé straně tento český překlad výborně vystihuje povahu silnice - totiž že vede tam, kde "dál" už není "nic". Leckdo má ponětí, že Alaska Highway se nachází kdesi daleko na severu amerického kontinentu, ale málokdo ví něco o jejím vzniku a vskutku fascinující historii.

V Tumbler Ridge geoparku je vyznačeno celkem 48 pěších tras, 14 tras pro kolo a 27 tras pro čtyřkolky nebo sněžné skútry. Trasy jsou různé délky i obtížnosti, některé se nacházejí v blízkosti města a jsou dobře přístupné z hlavní silnice, ale i ty vzdálenější jsou dosažitelné autem.

Tumbler Ridge je malé město ve východní části severní Britské Kolumbie. Je to východisko pro návštěvu Global Geopark pod správou UNESCO a také provinčního parku Monkman. Nachází se na spojnici Highway 29 a Highway 52 a je vzdálené 400 km od správního střediska Prince George a 117 km od Dawson Creek, kde oficiálně začíná Alaska Highway. Tato nejmladší obec Britské Kolumbie má 2500 obyvatel. Míříte-li na Aljašskou dálnici, je to do Tumbler Ridge sice zajížďka, ale pokud nejste významně omezeni časem, určitě se vyplatí.

Yukon, to jsou pro většinu z nás především příběhy zlaté horečky, tak jak je popsal Jack London. Neméně pozoruhodné jsou ale i časy, kdy se po prvotních nálezech zlata začaly objevovat na Yukonu i další vzácné nerostné suroviny. Jednou z nich bylo i stříbro nalezené v divočině kolem dnešního Keno City.

Alaska Chilkat Bald Eagle Preserve má rozlohu 48 000 akrů (AM) a je proslulá skvělou možností pozorovat orly bělohlavé. Po celý rok se tu zdržuje 200 až 400 těchto velkolepých ptáků, ale v období od konce října do února jich tu bývá až 4 000.

Každý už někdy slyšel o zlaté horečce na Yukonu, mnoho lidí ví, že davy zlatokopů se přehnaly i Aljaškou, ale se jménem Denali se nám už zlato nějak neslučuje. A přesto ještě roku 1980 byly zlaté doly v okolí osady Kantishna na 27. místě na Aljašce podle množství vytěženého kovu. Celkem doly vydaly přes tři tuny čistého zlata.

Denali znamená v řeči původních obyvatel "Vysoká" a bylo to odjakživa jméno pro horu Mount McKinley, čnící z horského hřbetu Alaska Range, dlouhého šest set mil. Je to také jméno obrovského národního parku, který byl vyhlášen roku 1917 v oblasti kolem této hory, pojmenované nově po prezidentovi Williamu McKinleym.