Dálnice D8 přes České středohoří

Plánovaná a stále nedokončená dálnice D8 z Prahy do Ústí nad Labem a dál do Německa na Drážďany a Berlín je snad nejproblematičtější a nejdiskutovanější dopravní stavbou v České republice. O dálničním spojení Prahy a Berlína se uvažovalo již v roce 1939 a tato trasa nechyběla ani v prvním koncepčním plánu sítě československých dálnic z roku 1963.

První otevřený úsek dálnice D8 nevedl překvapivě z Prahy, ale jednalo se o 5 km dlouhý úsek Řehlovice-Trmice na Ústecku, otevřený v roce 1990. Potom následovalo v letech 1993, 1996, 1998 a 2001 postupné otvírání úseků ve směru od Prahy, čímž vzniklo celistvé dálniční spojení Praha-Lovosice (48 km). V současné době zbývá vybudovat poslední dva úseky: jeden z nich prochází přes Krušné hory na státní hranici, druhý má v délce necelých 17 km protnout České středohoří. A právě tento úsek je jádrem letitého sporu mezi ochránci přírody a investorem stavby.

České středohoří představuje v podmínkách ČR a celé střední Evropy jedinečný typ krajiny vulkanického původu, s unikátním členitým reliéfem vulkanických kup a kuželů a na něj vázanou pestrou vegetací a faunou. V roce 1976 zde byla vyhlášena chráněná krajinná oblast, která je svou rozlohou 1063 km² druhou největší u nás (po Beskydech).

Podle zákona o ochraně přírody je na území chráněných krajinných oblastí, podobně jako na území národních parků, zakázané stavět dálnice. Je zřejmé, že dálnice D8 zasáhne chráněnou krajinnou oblast a poruší její celistvost zhruba uprostřed její rozlohy v nejcennější jádrové zóně. Ve výjimečných případech může ministerstvo životního prostředí dálnici povolit, dojde-li k odůvodněnému názoru, že veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. Tak tomu bylo i v případě dálnice D8 přes České středohoří. Ministerstvo se touto záležitostí zabývalo dlouhých 5 let, až nakonec ministr Kužvart po mnoha politických tlacích v roce 2000 výjimku povolil. Zrušil tím předchozí rozhodnutí vlastního ministerstva, které o dva roky dříve tuto výjimku ze zákona odmítlo. Nevládní organizace, které celou záležitost aktivně sledují, protestují proti porušení zákona. Při procesu posuzování vlivů stavby a provozu dálnice na životní prostředí (tzv. EIA) totiž nebyly zohledněny jiné varianty vedení dálnice D8 než přes České středohoří. Ke strategické chybě však došlo již před samotným posuzováním, když bylo dovoleno tzv. salámovou metodou po kouscích postavit dálnici až k úpatí Českého středohoří u Lovosic. Potom již z ekonomických a společenských důvodů skutečně nezbývá, než ji dokončit vedením přes chráněné území, ačkoliv původně se nabízela trasa jižně od Českého středohoří na Louny a Chomutov, která by se chráněnému území vyhnula, vedla by bez výjimky rovinatou, odlesněnou a z části již devastovanou krajinou. (Podobný postup "salámovou metodou" je uplatňován i v případě další kontroverzní dálnice D3 z Prahy do jižních Čech.)

Nyní je zřejmé, že dálnice již přes České středohoří povede. Spory se soustřeďují na její definitivní podobu. Realizace existujícího projektu by přes veškerou snahu projektantů o kopírování terénu znamenala v tak členitém reliéfu mimořádný zásah do krajiny, brutální narušení krajinného rázu a vytvoření nepřekonatelné bariéry pro přirozenou migraci organismů. Projekt počítá s vybudováním přechodu pro zvěř mezi vrchy Lovoš a Boreč, který by měl být 50 m široký a pokrytý vegetací, a se dvěma kratšími tunely. Mnohem šetrnější k přírodě by byla varianta vedení dálnice jedním delším tunelem. Ten by měl být dlouhý asi 3,5 km a procházet pod nejvyšší a zároveň nejcennější oblastí Českého středohoří, která je národním a zároveň i evropským biocentrem mezinárodní ekologické sítě EECONET. Toto řešení, přijatelné z hlediska ochrany přírody, je ale finančně náročnější, a proto se mu investor stavby (Ředitelství silnic a dálnic ČR) brání. Správní řízení je provázeno řadou žalob a odvolání a tak v něm dosud nepadlo konečné rozhodnutí. V plánech se uvádí termín dokončení v roce 2008, ale střízlivý odhad se pohybuje kolem roku 2012.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení