Projíždíme mírně zvlněnou krajinou Valdajské vrchoviny v napjatém očekávání téměř posvátného okamžiku, kdy nám bude dopřáno spatřit na vlastní oči místo, kde v nadmořské výšce pouhých 228 metrů počíná svůj 3690 kilometrů dlouhý tok největší evropská řeka Volha.
"Matka ruských řek" je vděčným tématem písní i obrazů. Asi
nejznámější je obraz Ilji Repina Burlaci na Volze. (Burlaci tahali lodě proti proudu
a bývalo jich podél řeky, zejména kolem Rybinska, až 130 tisíc.)
Na noc se ukládáme v malé vesničce Volgoverchoje, od pramene vzdálené několik
stovek metrů. Jde nám v ústrety typická "bábuška". Jmenuje se Jekatěrina,
žije sama jen s vnukem a stěžuje si, že za vykoupené pastviny jí dala vláda málo
rublů.
Komáři zle dotírají. Noc jsme přečkali celkem v pohodě. Ráno se jdeme podívat
do vesničky, která má typickou ruskou architekturu dřevěných domečků s bohatě
vyřezávanými štíty. Před každým domkem více či méně upravená zahrádka plná
kvítek. Rozvíjí se čilá konverzace mezi našimi a domácími. Přicházíme k
modernější kapličce, kde právě probíhá bohoslužba.
Konečně jsme stanuli u "istoku Volgi" - přímo u upraveného pramene.
Obdivujeme krásnou dřevěnou kapličku. Před několika léty byla zbudována a spolu s
prameny slavnostně posvěcena patriarchou celé Rusi, Alexejem. Každoročně se zde
konají slavnostní procesí. Co dodat? Nezapomenutelné zážitky, jak z drsné, ale
krásné přírody, tak ze setkání se srdečnými a hodnými lidmi.
Už ale opět nasedáme a vydáváme se vstříc dalším dobrodružstvím! Bohumír Krepčík Zeměpisné sdružení |