Bradlo

Legendární vrch zvaný Moravský Blaník je nejvýše položené místo Úsovské vrchoviny. Cesta sem je příjemnou procházkou a z mohutné skály na jeho vrcholu je nádherný rozhled na všechny strany.

V místech, kde se z roviny Hané zvedají první kopečky Úsovské pahorkatiny, se už zdaleka nedá přehlédnout zalesněný hřeben Bradla. O hoře se tvrdí, že v nitru skalního masivu na jejím vrcholu spí početné vojsko, které naší zemi přispěchá na pomoc, až bude nejhůř. Pověst je téměř totožná s tou o českém Blaníku, a proto se Bradlu někdy přezdívá Blaník Moravy.

K Bradlu můžete vyrazit například z Libiny, která je vyhlášená svými jabloňovými sady. Modrá značka stoupá až ke Třem kamenům, mohutným skalním blokům vysokým asi 25 metrů.

O Bradlu se také vypráví, že jistý muž upsal svou duši ďáblu s podmínkou, že během jediné noci postaví v lese nedobytný hrad. Když už byl hrad téměř dostavěn, najednou zakokrhal v blízké osadě kohout a čert i jeho družina museli ustat v práci. Každý z nich pustil balvan na místě, kde zrovna byl, a kořist unikla peklu. Když se rozbřesklo, lidé zírali na veliký nedokončený hrad a na skaliska roztroušená široko daleko kolem.

Lesem vás zavede značka na rozcestí Pod Bradlem. Odtud vede krátká odbočka ke studánce Běžince. I v parných dnech tu najdete chládek a dobrou vodu.

Ke skalám Bradla je to odtud již jen coby kamenem dohodil. Nahoru vedou ve skále vytesané schody a není jich málo, ale vyhlídka stojí za to.

Údajně jednou za rok o půlnoci na svátek Filipa a Jakuba se skála otevře a umožní příchozímu vejít do komnat bývalého hradu, kde jsou ukryty nebývalé poklady.

I v případě, že jste zlato a diamanty nenašli, vydejte se lesem po červené značce ke kostelíku v Nedvězí a odtud pak můžete přes Obědné uzavřít kruh zpět do Libiny.

Ideálním výchozím i konečným bodem vycházky je místní železniční stanice.

Lumír Pecold