Slavný poutní kostel ve Wiesu stojí na mírném návrší uprostřed zvlněných luk, narušených v bezprostředním okolí jen několika domy, parkovištěm, restaurací a úzkou asfaltovou silničkou, která zde končí. Bavorská samota Wies leží na pozadí masivu Trauchberg mezi řekami Lech a Ammer ve výšce pouhých 870 metrů nad mořem a výjimečný je tady právě jen ten kostel. To je opravdový skvost německého rokoka.
Počátek poutí ve Wiesu líčí poutní knížka z roku 1779: "V roce 1730
chtěl pan Hyacinth, opat ze Steingadenu, připomenout o Velkém pátku utrpení
našeho Pána veřejným průvodem kolem kostela, jak bylo tehdy zvykem. K tomu účelu
vytvořil ctihodný pan kanovník Magnus Straub s pomocí zbožného konvrše Lukase
Schweigera ve Steingadenu kromě jiného sochu o výšce čtyři a půl stopy, již
sestavili z různých nalezených částí. Měla představovat Bičování
Krista."
Tato socha byla v letech 1732-1734 nošena v procesích. Pak změnila několikrát
majitele, až se ocitla na statku Marie Loryové ve Wiesu.
Na tomto místě dne 14. června 1738 začala socha údajně ronit slzy, které
majitelka osušila šátkem. O rok později dal opat Hyacinth Gassner svolení ke stavbě
otevřené kaple v polích. Záhy nato se objevily první zprávy o zázračném
uzdravení několika sedláků z okolí. Vzápětí začal narůstat počet
poutníků, kteří přicházeli také z Čech, Uher, Francie a Itálie.
17. března 1744 byla kaple vysvěcena a sloužila se v ní první mše. Pak se
kaple několikrát rozšiřovala, ale její kapacita stále nepostačovala. V letech
1744-1746 muselo být pro poutníky denně odslouženo více než šest mší.
![Poutní kostel ve Wies](../photo/wiess.jpg)
Nakonec byl Dominik Zimmermann požádán o vypracování návrhu na novostavbu
kostela. Návrhy byly schváleny a 10. července 1746 byl na pokyn bavorského
kurfiřta Maxmiliána III. Josefa, který se stal patronem kostela, položen základní
kámen.
Tak vzniklo v idylické předalpské krajině jedno z nejdokonalejších uměleckých
děl bavorského rokoka - wieský kostel. Dne 1. září 1754 se konalo slavnostní
vysvěcení a vnitřní vybavení bylo dokončeno instalací varhan v roce 1757.
Zázračná socha je umístěna v nástavci hlavního oltáře se šesti sloupy z
červeného mramoru, v zaskleném výklenku.
Autory stavby i pozoruhodné výzdoby byli bratři Dominikus a Johann Baptist
Zimmermannové, kteří patří k nejvýznamnějším umělcům bavorského rokoka.
Johann byl štukatér a malíř, druhý z bratří pak štukatér a architekt.
![Wies - stropní freska](../photo/wiess2.jpg)
Kostel je až do posledních detailů vybudován v rokokovém stylu. Bratři
Zimmermannové při jeho stavbě zcela opustili běžné typy barokní architektury
a přiřkli rozhodující úlohu výzdobě tak, že se jim téměř úplně podařilo
zrušit hranice mezi vlastní architekturou a výzdobou. Konstrukce stavby se
v důsledku toho zcela ztrácí ve hře perspektiv, které působí spíše jako
čarovná podívaná než jako skutečná stavba. Oba bratři tu společnou rukou
vytvořili jedinečné dílo, dokonale harmonické architektonicky i dekorativně.
![Interiér a varhany](../photo/d-wies02.jpg)
Vedoucímu architektu Dominiku Zimmermannovi se ve Wiesu dokonce tak zalíbilo, že se
přestěhoval do blízkosti chrámu a zde také v roce 1766 zemřel.
K oválné centrální stavbě, která je oživena ozdobně tvarovanými okny, je
připojena od západu půlkruhová předsíň, z východu pak podlouhlý chór se
zaobleným závěrem. Celý objekt je ukončen čtyřbokou věží, která byla letním
sídlem opatů. Na věž navazuje patrový kněžský dům.
K úžasu přivede každého návštěvníka především rokoková výzdoba
interiéru. Dominantou chrámu je prostor chóru a dvoupatrový oltář, umístěný na
východním konci chóru. Centrální část nad oltářem zdobí reliéf Krista, nad ním
je umístěn pozoruhodný oltářní obraz B. Albrechta - dítě Ježíš uprostřed
celé své rodiny. Prostor obklopují mramorové sloupy a v popředí mramorové
intarzované zábradlí. Šest pozoruhodných soch po stranách oltáře představuje
čtyři evangelisty Matouše, Lukáše, Marka a Jana a dva proroky. V centru před
oltářním obrazem stojí socha pelikána - ptačí matka nemá potravu a krmí své
potomky krví svého srdce. Vrchol chóru je zakončen oválným výklenkem se sochou
beránka stojícího na knize se sedmi pečetěmi.
![Interiér - oltář](../photo/d-wies01.jpg)
Chrám má dva boční ochozy, které umožňují bližší pohled především na
centrální oltářní obraz a na malby na stropě kostela.
Velký stropní obraz je vrcholem rokokového stylu. Jeho délka přesahuje 20 metrů a
klenutí 2,5 metru. Stropní freska zobrazuje Kristovo zjevení a v každém
návštěvníkovi vzbuzuje iluzi, že se kostelní střecha nad ním rozevírá do nebes.
Kostel ve Wiesu patří svou architekturou i svým zachovaným původním vybavením
k nejvýraznějším rokokovým stavbám vůbec.
Základní informace:
Poutní kostel ve Wiesu byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO
v roce 1983 jako skvělá ukázka německého rokoka. Najdete ho jihozápadně od
Mnichova, 44 km severozápadně od Garmisch-Partenkirchenu.
Kostel je volně přístupný, průvodcovské služby se dají objednat po předchozím
ohlášení na farním úřadě. Nedělní bohoslužby v 8 a 9.30 hod. Lumír Pecold |