Alberto Vojtěch Frič

V letošním září je tomu 120 let od narození botanika, etnografa, badatele, velkého znalce kaktusů a jihoamerických indiánů, cestovatele i dobrodruha Alberto Vojtěcha Friče. Narodil se 9. září 1882 v bohaté a známé právnické rodině, otec byl náměstkem primátora Prahy. I za strýce měl významné osobnosti: známého revolucionáře 1848 J. V. Friče, zoologa a ředitele Národního muzea Antonína Friče a majitele velkého pražského obchodu s přírodninami Václava Friče.

Také malého Vojtěcha lákaly od dětství přírodní vědy. Zejména byl okouzlen kaktusy a toto zaujetí se stalo určujícím faktorem pro celý další život. Jeho učitelem byl přední odborník F. Seitz, jenž vlastnil jednu z nejvýznamnějších sbírek kaktusů v Evropě. Tak se stalo, že Vojtěch jako patnáctiletý chlapec patřil mezi největší znalce kaktusů ve světovém měřítku! Je jasné, že již tehdy se u něj zrodila touha podívat se do domoviny kaktusů a procestovat ony kraje, o kterých tak často čítal. Ucházel se o účast v expedici do Jižní Ameriky, ale rodiče (rozčarovaní z jeho odmítání právnické kariéry) mu nechtěli dát svolení. A tady se projevil jeden z  rysů jeho impulzívní a prudké povahy.

Vzbouřil se proti celé rodině a naprosto sám jako devatenáctiletý odjíždí v roce 1901 do Jižní Ameriky. Tady pak žil s malými přestávkami až do roku 1912. V tomto období se věnoval hlavně národopisným a etnografickým studiím. Dostal se do indiánských osad a po léta žil s indiány jako jeden z nich. Pohyboval se především v oblasti Gran Chaco, plavil se po řece Pilcomayo, zúčastňoval se indiánských loveckých i válečných výprav. Žil u obávaných kmenů Bororo, Sanapa, Anagaité, Čamakoko, Pilagá a dalších. Navštívil Patagonii a tamní indiánské kmeny Puelčé, Pikunčé a jiné. Dokázal nafotografovat tisíce unikátních snímků indiánů, jejich zvyků, sestavoval slovníky jejich jazyků. Prováděl archeologické vykopávky, dovezl obrovské množství unikátních předmětů, které jsou dnes uloženy ve světových muzeích. Svá etnografická studia a zážitky popsal v knihách Mezi indiány a Indiáni Jižní Ameriky. Mnohé kmeny u nichž Frič žil a jejichž zvyky popsal včetně slovníků, už dávno neexistují. Bohužel množství dovezeného materiálu, deníků zůstalo nezpracováno či bylo časem zničeno. Přestože v tomto období věnoval téměř veškerý čas indiánům, objevil i několik nových druhů kaktusů.

První světová válka znamenala pro A. V. Friče nedobrovolný pobyt v Evropě. Založil si druhou velkou sbírku kaktusů a věnoval se jejich pěstování a rozmnožování. Krátce působil i v diplomatických službách nově vzniklé Československé republiky. V roce 1923 opět odejel do Ameriky, tentokrát ne již za indiány, ale výhradně za kaktusy. Procestoval USA, delší dobu bydlel v Texasu u E. Klabocha (synovce Benedikta Roezla), s nímž konal rozsáhlé okružní expedice. Poté odejel na bohatá kaktusová naleziště do Mexika. Pobýval zde asi 9 měsíců a do Evropy odeslal obrovské množství rostlin. Objevil a popsal desítky nových druhů a způsobil v Evropě pravou kaktusářskou horečku, která pak trvala až do druhé světové války.

Krátce byl opět doma, publikoval v evropských i českých odborných časopisech, v novinách, přednášel, obchodoval s rostlinami. Poté v roce 1926 odcestoval podruhé do Jižní Ameriky. Navštívil Brazílii, Bolívii, Uruguay, Paraguay, Argentinu. Je až neuvěřitelné, jak mohl při tehdejších většinou pouze primitivních dopravních prostředcích procestovat obrovské vzdálenosti a zajišt’ ovat dopravu a odesílání rostlin do Evropy. Jeho návrat do vlasti v roce 1929 byl již velkou senzací. Dovezl mnoho nových druhů a opět pronikavě ovlivnil vývoj kaktusářství v Evropě tím, že obrátil pozornost k jihoamerickým rostlinám. Poté již zůstává v Praze a věnuje se pěstování, popisu kaktusů, botanickým experimentům, hodně publikuje, dává dohromady své deníky, sbírky. Velmi rezolutně odmítl německou okupaci a v období protektorátu se dobrovolně uzavřel ve své vile Božínce v Praze-Košířích.

O jeho velmi odvážné, nepoddajné a bouřlivé povaze kolují nesčetné až neuvěřitelné, ale skutečné historky. Svojí povahou i přístupem si mnohdy udělal nepřátele i sám, ale jak to u nás bývá, když někdo vyniká a je úspěšný, najde se mnoho závistivců a dalších nepřátel. Název “lovec kaktusů”, který si dal A. V. Frič sám, se pro něj znamenitě hodil. Stal se nejlepším světovým znalcem kaktusů své doby.

Napsal celou řadu dobrodružných knížek pro mládež: Dlouhý lovec, Strýček Indián, Hadí ostrov a další. On, který v džunglích Amazonie byl mnohokrát smrtelně zraněn, nemocen, uštknut hady, napaden a zraněn jaguárem i otrávenými šípy nepřátelských domorodců, který prožil neuvěřitelná dobrodružství, útrapy na cestách, zemřel 4. prosince 1944 v Praze paradoxně na otravu krve po náhodném zranění o hřebík z králíkárny.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice