Lesní porosty (rozšířené na více než 3/4 území parku) jsou tvořeny především habrovcem habrolistým (Ostrya carpinifolia), dubem, bukem, javorem, vtroušenou jedlí a dalšími druhy dřevin. Z množství rostlin je zajímavý bohatý sortiment rostlin vstavačovitých (zemních orchidejí - přes 40 druhů), lilií atd. Celé rozsáhlé porosty tu také tvoří kapradina s nedělenými listy - jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium). V lesích žijí medvědi, vlci, rysi, zvěř vysoká a černá a další savci. Žije tu i více než 120 druhů ptáků (z toho přes 70 druhů tu také hnízdí), v jezerech množství ryb a raků. Pro zajímavost: vstupné v sezóně 60 HRK, mimo sezónu 40 kun.

NP Krka - byl prohlášen národním parkem v roce 1985 a dnes má rozlohu 142 (původ-ně jen 110) km². NP zahrnuje celý tok řeky Krky (s jejím povodím) od pramene až po ústí do Jaderského moře jižně od Šibeniku. Řeka protéká málo osídlenou krasovou krajinou, tj. oblastí s vápencovým podložím a mnoha soutěskami; výškový rozdíl zdolává mnoha vodo-pády, kaskádami a peřejemi. Z vodopádů vynikají zejména Skradinski buk a Roški slap, mezi nimiž se řeka mění v jezero (Visovačko j.) s ostrůvkem Visovac (s františkánským klášterem z 15. stol.). V NP Krka jsou chráněny jedinečné geomorfologické hodnoty krasové řeky.

Část lesních porostů NP (i zde je tvoří buk, dub, habrovec a další druhy) byla během válečných událostí v letech 1991-1992 spálena. Dnes je vstup do NP pouze u vodopádu Skradinski buk. Tento vodopád je vlastně nejvyšší travertinovou přehradou v Evropě; přístup k vlastním vodopádům však není povolen.

V NP Krka je chráněno - kromě krajinných, geologických a hydrologických zajímavostí - zejména bohaté rostlinstvo a živočišstvo. Je tu např. přes 860 druhů rostlin, převážně ilyrsko-jaderských endemitů, 226 druhů ptáků, množství druhů savců, obojživelníků, plazů, brouků aj. hmyzu atd. Celému parku dodávají zvláštní kouzlo mnohé historické a kulturní památky (baziliky, tvrze, kláštery, mlýny atd.). Chráněným památníkem kultury je i městečko Skradin (z něhož se vyplouvá lodí přes severní část Prukljanského jezera ke zmínenému Skradinskému buku). Ve Skradinu, je také údajně jediná evropská lokalita (nebo spíše jedna z mála evropských lokalit), na níž se daří zavlečenému východoasijskému keři (až malému stromku) - cicimku datlovému (Zizyphus jujuba), jehož plody (datlím podobné) obsahují velké množství vitamínů C a A. Ačkoli je na tržišti velmi drahý (za 1 litr chtějí místní pěstitelé - a Němci platí - až 100 DEM), měli jsme možnost jej ochutnat (po natrhání "přes plot" z nízkých stromků).

Dřívější NP Kornati (Kornatské ostrovy, Kornatski otoci) je dnes rozdělen ve dva národní parky; tím druhým, jen meziostrovní úžinou odděleným, je NP Telaščica. Vezmeme-li Kornati jako celek, pak je to nejpočetnější a nejhustší seskupení ostrovů a ostrůvků v Jaderském moři: je jich celkem 147 a jejich souhrnná rozloha dosahuje 234 km². Nejvyšší klify (srázy) jsou na Klobučanu (až 80 m vysoké).

Kornatské ostrovy nemají prameny, ani povrchovou vodu. Proto jsou neobydleny; jsou tu jen 2 jachtařská střediska a několik menších pohostinských zařízení pro sportovní rybáře. Ostrovy jsou porostlé borovicí halepskou (Pinus halepensis), jalovcem červenoplodým (Juniperus erythrocarpus), pistácií a množstvím suchomilných trav. I Kornati ale byly od 14. století osídleny; svědčí o tom zbytky kostelíků, tvrzí a věží. - Východiskem plaveb na Kornatské ostrovy je Biograd.

NP Paklenica je součástí vápencovo-dolomitického pohoří Velebit. Rozloha NP činí 102 km². Zahrnuje dvě mohutné krasové údolní rezervace - kaňony Velká Paklenica a Malá Paklenica a rezervaci Černá borovice (druhá největší koncentrace přírodního porostu Pinus nigra v Evropě) a jejich široké okolí. Národním parkem byla Paklenica prohlášena roku 1949; v roce 1978 se stala součástí mezinárodní sítě přírodních památek UNESCO. Patří skutečně mezi nejatraktivnější přírodovědecká a turistická území Mediteránu.

Lesní porosty v nižších polohách jsou tu tvořeny převážně habrovcem s příměsí jeřábu muku (Sorbus aria), javoru okrouhlolistého (Acer obtusatum) a dalších dřevin; v keřovém patru zde převažuje polokeřovitá čičorka Coronilla emeroides a nízký řešetlák Rhamnus rupestris; ve vyšších polohách převažuje buk (Fagus sylvatica). Vyskytuje se zde velké množství bylinných druhů (přes 700), mezi nimi řada endemitů. Bylo tu ornitology napočítáno přes 200 druhů ptáků (včetně např. supa bělohlavého a množství plazů (včetně ještěrky živorodé Lacerta vivipara). V jeskyni, zvané Manita pea (dlouhé 175 m) žije také několik druhů jeskynní fauny, mj. i macarát jeskynní.

Velkou Paklenicí vede cesta okolo turistické chaty (Šumarska kuča Lugarnica) k vysokohorské chatě (Planinarski dom Zapadak); odtud pokračuje několik turistických cest na hřeben Velebitu, který tu několika vrcholy dosahuje výšek nad 1700 m (Vaganski vrh 1758, Sveto brdo 1753 aj.). V NP je také několik svislých stěn, které se stávají každým rokem rájem horolezců (Ania a kuk aj.).

Mimo národní parky stojí za zmínku navštívená města Zadar, Šibenik a Crikvenica. Přístav Zadar (70 tis. obyv.) je kulturním a hospodářským centrem severní Dalmácie. Historicky a technicky významným objektem jsou zbytky 35 km dlouhého akvaduktu, přivádějícího vodu do Zadaru z Vranského jezera. Popisy kostelů (např. rotundy sv. Donáta, dómu sv. Anastázie atd.) a dalších kulturních a historických památek Zadaru by zasluhovaly samostatný příspěvek v ZaC. Podobně Šibenik a jeho dóm sv. Jakuba, další kostely a tři pevnosti (z nich jsme navštívili alespoň pevnost sv. Anny) by stály za samostatný článek.

Za zmínku stojí i návštěva lázeňského městečka Crikvenica a na cestě zpět do České republiky Slovinskem zejména návštěva Postojenské jerskyně (Postojnska jama), největší evropské krápníkové jeskyně. Její délka je téměř 23 km. Jen okolo sedmikilometrové řady mohutných stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů hned za vchodem se jede vyhlídkovým vláókem čtvrt hodiny. Tato rozlehlá soustava jeskyní je také zapsána na seznamu památek UNESCO. Je známa už od 13.století. Vznikla erozní činností ponorné řeky Pivky a jejích přítoků. Jednou z nejpůsobivějších partií je půlkilometrová Rajská jeskyně se sintrovou krápníkovou "záclonou" a překrásnými "briliantovými" stalagmity.

Pokud jsem se dostal do některých chorvatských národních parků znovu letos přesně po třiceti letech, předpokládám, že ta další časová mezera před opakovanou návštěvou bude podstatně kratší.

Jiří Lazebníček
Zeměpisné sdružení