Bylo nás pět a jeli jsme do Mongolska - Kapitola 11

Máme celé tři dny na objevování Ulánbátaru, to je fajn, nemusíme chvátat. Rozlehlé Suchbátarovo náměstí je doslova za rohem. Doprava je zde odkloněná a náměstí s vodotrysky je klidné, i když ho obklopují mrakodrapy. Suchbátar byl vůdce Mongolské revoluce v roce 1921 a na náměstí tudíž shlíží jako správný vojevůdce ze hřbetu koně.

29. srpna až 31. srpna, den číslo dvacet jedna až dvacet tři

Po noční bouřce se příjemně ochladilo a vyjasnilo. Lumírovi se ulevilo, že konečně budeme objevovat Ulánbátar pěšky. Aby bylo jasno – on sedí za volantem od svých sedmnácti let, jako študák jezdil závody na okruzích a od osmnácti let vystřídal spoustu aut, řídil embéčko, gazík, ARO, Škodu 110, velkou Avii, malého Peugeota, Felicii, Octavii, Toyotu Land Cruiser a s dakarskou Tatrou projel Ruskem až na Bajkal a zpátky. Ale to poslední japonské autíčko co jsme měli tady a jeho vrtochy jednoduše nesnášel. 

Suchbátarovo náměstí a jezdecká socha Suchbátara

Dalším místem, které by návštěvník v žádném případě neměl minout, je Chrámové muzeum Choijin Lama (Choijin Lama temple museum). Šest překrásných chrámů v obklíčení výškových budov, které se zcela nepatřičně zvedají snad jen deset metrů od klášterních zdí. 

Chrámové muzeum Choijin Lama

Naštěstí zeď zdobená ornamentálními reliéfy brání vstupu zlých duchů a Mongolové dnes již dobře vědí, jaké poklady tyto chrámy skrývají. Jsou tu sochy bohů a bohyní, hrůzu nahánějící masky, strážci světových stran a pro Evropana spousta neobvyklých výjevů. V hlavním chrámu Zankhan Temple pokrývají celou jednu stěnu kresby koní – desítky běžících koní a žádný z nich není stejný. 

Jsou tu také výjevy připomínající věřícím, že mají být zbožní, neb neuposlechnutí božských příkazů se trestá a hříšník může být v lepším případě odsouzen k mučení, jak ukazují malby na stropě předsálí, nebo rovnou do pekla. Není to vlastně překvapivé, podobná výtvarná varování jako je vyobrazení Posledního soudu lze koneckonců najít i v řadě pravoslavných klášterů ve východní Evropě. Jen detaily se liší – v našem evropském pekle se hříšníci smaží ve vroucím oleji, kdežto ti mongolští mrznou v ledové jeskyni.

 Zankhan Temple

Muzeum Choijin Lama je za mne ta nejkrásnější památka v Ulánbátaru, pro Mongoly je však nejvýznamnější klášter Gandan, který je dodnes hlavním sídlem mongolského buddhismu a centrem náboženského vzdělávání. Původní malý chrámový okrsek je dnes mimo hlavní pozornost návštěvníků i věřících, všichni chtějí navštívit hlavně starý chrám na kopci a uvidět obrovskou pozlacenou sochu Buddhy, jež se tyčí až ke stropu. Chrám kdysi sloužil jako náboženská škola, Janraisig College, která fungovala až do roku 1939. Socha vznikla na pokyn posledního krále Mongolska roku 1912 jako symbol národní svobody, sjednocení a nezávislosti. Po kulturní revoluci ve dvacátých letech se ztratila pravděpodobně do Sovětského svazu a teprve roku 1991 bylo výnosem mongolského prezidenta rozhodnuto o jejím opětovné vztyčení. Stalo se tak docela brzy, již roku 1996.

Gandan

Klášter Gandan je pokladnicí buddhistického dědictví, znalostí, rituálů a umění. Nabízí náboženské i současné vzdělání jak mnichům, tak i laickým studentům a jeho přidružené organizace poskytují sociální a humanitární služby. Na jeho pozemcích stále přibývají nové stavby, Gandan proto není tak ucelený a atraktivní na pohled jako jiné kláštery. Největší záhadou pro nás byla veliká moderní budova na náměstí, nebylo nám moc jasné, k jakému účelu slouží. Až teprve informační tabule nám objasnila, že se jedná o pozoruhodnou směs náboženských a světských funkcí: nachází se v ní konferenční sál, kanceláře mnichů, kavárna a restaurace, televizní a rozhlasové studio, nechybí zpovědnice a věštírna. Kromě odpustku tady můžete získat svatou vodu, kadidlo nebo si vybrat hotovost z bankomatu. Prostě moderní náboženství se vším všudy.

Poblíž centra Ulánbátaru se nachází Přírodní muzeum (Natural History Museum). Má edukativní charakter, spíš pro děti a pro školy. Expozice jsou moderní, uspořádané od vývoje vesmíru přes geologickou historii Země, vznik a vývoj života na planetě, geologické exponáty až po sbírky motýlů, květin, ptáků a zvířat. Snad nejzajímavějším exponátem je veliká kostra dinosaura.

Přírodovědné muzeum

Žádný návštěvník Ulánbátaru by neměl opomenout Čingischánovo muzeum (Chinggis Khaan Museum). Je to opravdová chlouba Mongolů, vypadá impozantně už z ulice. 

Čingischánovo muzeum

Devět pater expozic nás provází historií Mongolska od původních kmenových uspořádání ze čtvrtého století před naším letopočtem, životem nomádů v prvním tisíciletí našeho letopočtu, zlatou érou Velké mongolské říše ve století třináctém i následnými stoletími. Muzeum má krásné sbírky ilustrující život v jednotlivých obdobích. Jsou to hlavně předměty patřící bohatým lidem, jejich oděvy, šperky a ozdoby, samozřejmě také zbraně a další vybavení válečníků – luky, meče, postroje, sedla, klobouky či brnění z nejrůznějších materiálů. 

Vůbec to není nudné a v muzeu se dají v pohodě strávit hodiny a hodiny. Osmé a deváté patro je vyhrazeno Čingischánovi a jeho vlivu na svět. Bohužel v době naší návštěvy byly sbírky z těchto pater přemístěny do jiné samostatné výstavy, která už sice skončila, ale předměty se zatím nevrátily na své místo. Škoda, na zlatou sochu Čingischána jsme se těšili.

Magda Pecoldová