Mongolsko

Současné centrum Ulánbátaru prošlo v nedávné době velmi výraznou změnou. Stará zástavba jedno až dvou podlažních domů, až na výjimky, mizí a je nahrazována moderními výškovými stavbami. Mizí tím i kus mongolské historie. Některé stavby však zůstávají. Hned vedle první výškové budovy ve městě - Blu sky, je Muzeum Choijinského (čojdžinského) lámy. Jde o chrámový komplex ze začátku 20. století.

Hlavní město Mongolska se v posledním desetiletí velmi rychle rozvíjí a to i ve směru cestovatelských možností a komfortu. Že návštěvníků Mongolska přibývá je vidět už na tabuli příletů a odletů. Kdo si pamatuje, jak vypadalo letiště před necelými deseti lety, pak dnes bude příjemně překvapen jeho rekonstrukcí. Také cesta do města se každoročně mění a tam, kde bylo před časem pusto a prázdno je dnes čtyřproudová dálnice a okolo ní nově postavené účelové budovy a sídliště.

Ulaanbaatar je hlavním městem Mongolska, připomeňme několik základních údajů o této nám vzdálené zemi. Zaujímá rozlohu přes 1,5 milionu km2, žije tu přes 2,754 milionu obyvatel a hustota zalidnění je 1,8 obyvatele na kilometr čtverečný. Velkou většinou to jsou Mongolové, avšak žijí tu i Kazaši, Burjati a několik dalších málo zastoupených národnostních menšin.

Také v Mongolsku byl počátek devadesátých let dvacátého století dobou velkých politických změn. Znovu se veřejně mohou lidé přiznat ke svému náboženství a svobodně existují v hlavním městě i tři velké buddhistické kláštery. Za prvořadou návštěvu stojí klášter Gandan, nacházející se kousek od samotného středu hlavního města.

V prostoru Cinžboldog v okrese Erdene asi 50 km od Ulaanbaataru byl dokončen na počátku roku 2009 velkolepý památník Čingisovi, který bude mít zanedlouho stejný význam pro Mongolsko jako Socha svobody pro USA nebo Eifelova věž v Paříži, alespoň tak se Mongolci domnívají.

Tento Národní park je známý ve světě hlavně tím, že se zde vyskytuje 20 stádeček koně Przewalského. Najdeme ho asi 100 km na jihozápad od hlavního města Ulaanbaataru. Park byl ustanoven rozhodnutím Mongolského velkého churalu (parlament) v roce 1998. 

V kontrastu s ulánbátarskými kláštery, které návštěvníky okouzlují pozoruhodnými exotickými exponáty, je velmi působivý bývalý klášter Mandžirin chijd ("útulek moudrých"). Je situovaný pár desítek kilometrů na jih od hlavního města. V tichém klínu pod horami trčí ze svěží zeleně pastvin s malebným stádem koní jen smutná torza někdejšího velkého kláštera. Mezi ruinami se ochočeně batolí chundelatí vypasení svišti.

V Ulánbátaru, tak jako v každém hlavním městě je několik muzeí. Všechna mají svůj půvab a zajímavé sbírky. Ovšem kdo se chce seznámit alespoň částečně s historií, starou mongolskou kulturou a především s přírodou a jejím bohatstvím, tak musí navštívit Státní ústřední muzeum - Ulsyn Töv Mudzej.

Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale v Mongolsku, zemi která má nedozírné rozlohy panenské přírody a snad žádné problémy s negativními civilizačními jevy, je zřízeno 14 státních přírodních rezervací. Jejich rozloha je téměř 6 milionů hektarů a zahrnují nejatraktivnější fyzicko-geografické oblasti země.

Seděl jsem na kameni, díval se střídavě na kompas v ruce a na červenou oblohu obarvenou odlesky zapadajícího slunce schovaného už někde za horizontem. Velmi jsem si přál, aby se mi vše jen zdálo. Byl jsem sám uprostřed pouště Gobi a podle mého kompasu slunce právě zapadalo na severu. Hlavou se mi hnaly dohady o magnetické anomálii, pak zase šílené a dokonale pomíchané vzpomínky na příběhy ze scifi literatury. Seděl jsem bezradně a nevěděl kam jít. A přitom ráno nic nenasvědčovalo, že den skončí takhle prapodivně.