Okolo jezera Pielinen

Komfortní klimatizovaný autobus stojí přistaven na minutu přesně před internátem lesnické školy v Joensuu. V šedivém studeném ránu vyrážíme na sever k jezeru Pielinen a vyhřátý autobus se v této chvíli zdá být nejlepším řešením. Město Joensuu, centrum finské Karélie, leží 450 km severovýchodně od Helsink nedaleko od hranic s Ruskem.

Je významným střediskem dřevozpracujícího průmyslu a s nadsázkou všechno se tu točí kolem dřeva: světově proslulá lesnická škola, Evropský lesnický institut i řada dřevozpracujících závodů od zpracování surového dřeva až po výrobu moderního finského nábytku. Také nízké montované domky jsou skoro výhradně ze dřeva. Počtem obyvatel nevelké město je neuvěřitelně roztahané, místem se tu rozhodně šetřit nemusí a také nešetří. Každý dům je obklopený trávníkem a bohatou lesní zelení, ovoce nebo zelenina tu pod širým nebem nemají šanci. Město tak plynule přechází do okolních smrkových a borových lesů. le přechází do smrkových a borových lesů.

Projíždíme nekonečnými jehličnatými lesy, které se v rovinaté krajině místy střídají s lesními močály a rašeliništi. Ve finských lesích rostou jenom tři hospodářsky využitelné dřeviny: smrk, borovice a bříza. Jednotvárnou cestu nám kromě videa zpestří až stádo losů, kteří se nevzrušeně promenují na kraji silnice i v okolním prořídlém porostu. Los je pořádné zvíře a mnoho střetů s ním již skončilo pro posádky automobilů tragicky. Na hlavních silnicích se proto budují pro zvířata speciální nadchody a podchody. Nikdy jich ale nebude dostatek, a proto opatrnosti na silnici není nazbyt.

Zastavujeme na vyhraženém místě v národním parku Koli ležícím západně od jezera Pielinen. Krátkým výstupem zdoláme jedinou výškovou dominantu zdejší krajiny a nejvyšší bod národního parku, žulový vrch Koli (347 m). Z vrcholového skaliska mezi zakrslými smrky je sice pěkný pohled na zelené moře lesů i rozlehlou modrou hladinu jezera Pielinen v dálce, ale studený vítr nás velmi rychle přinutí k návratu. Přijíždíme k jezeru a podnikáme krátkou vycházku po liduprázdném písčitém břehu. I když je červen, teplota vody i vzduchu zahání jakékoliv myšlenky na koupání.

Nocleh máme zajištěný na jiném osamělém místě u jezera na chatě lesnické školy z nedalekého Valtimo. Na spaní ale není ani pomyšlení, venku je bílá severská noc a na chatě u hořícího krbu spousta pití přichystaného finskými hostiteli. Venkovní teplota sice klesá téměř k nule, ale čeká nás roztopená dřevěná sauna, takže jako součást saunování dojde i na vykoupání v ledových vodách jezera.

Druhý den po ránu již vyjíždíme přes Nurmes do Lieksy po opačném, severovýchodním břehu 100 km dlouhého jezera Pielinen. Hlavní atrakcí dnešního dne je splutí více než třiceti kilometrového úseku řeky Lieksa, která přitéká z východu z ruské Karélie a ústí do jezera Pielinen. Z Ruska do Finska se po ní také příležitostně plaví obrovské vory dřeva. Jako všechny karelské řeky je Lieksa široká, vodnatá a nevyzpytatelná. Mnoho set metrů široké úseky připomínají jezero, aby náhle přešly v peřejnaté části s mohutnými vlnami a divokým proudem ve zúženém korytě. Příčinou tohoto jevu je mimořádná geomorfologická mladost celé Karélie a většiny Finska. Ledovec odtud ustoupil a rozpustil se teprve před 10 000 lety a za tak krátkou dobu nestačily ještě řeky vyhloubit žádná údolí a vyrovnat svou spádovou křivku. Všechny karelské řeky - na finské i na ruské straně - tak vlastně tečou po ledovcem obnaženém skalním povrchu pevninského štítu a peřejemi nebo naopak rozlitím reagují na jakékoliv nerovnosti skalního podloží. Pro vodáky jsou tu stovky kilometrů atraktivních vodnatých a přitom téměř panenských řek. Naše motorová pramice připravená pro turisty využívá ovšem jeden z dobře známých a prověřených úseků vodní cesty, navíc je povinně vybavená záchrannými vestami a zkušeným kormidelníkem, takže během 5 hodin trvající plavby zažíváme pouze legraci a žádná dramata. Zlatým hřebem splutí řeky Lieksa je piknik v trávě jednoho z ostrovů uprostřed řeky, kde se podává delikátní losos ze zdejší stále ještě neposkvrněné přírody.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení