Národní park Hustai v Mongolsku

Tento Národní park je známý ve světě hlavně tím, že se zde vyskytuje 20 stádeček koně Przewalského. Najdeme ho asi 100 km na jihozápad od hlavního města Ulaanbaataru. Park byl ustanoven rozhodnutím Mongolského velkého churalu (parlament) v roce 1998. 

Výměra je přes 500km2, což znamená, že jde o velmi malý park. Oblast byla jako rezervace III. řádu vyhlášena již o pět let dříve. Zahrnuje v sobě hory, stepní a polopouštní roviny a menší část tvoří pískové duny, jižní hranici tvoří silně meandrující řeka Tuul Gol (přítok Selengy, povodí Bajkalu). Od roku 2002 je zapojen v systému Člověk a biosféra (UNESCO). 

Hlavními úkoly parku je ochrana a rozmnožení koně Przewalského, který sem byl úspěšně vrácen, a dalších, volně žijících zvířat. 

Unikátní krajina se pohybuje v nadmořské výšce od asi 1 300 (vchod do NP) po okolní hory kolem 1 450 m nad mořem. Během roku se mění barva krajiny podle ročního období. V zimě je pokrytá vrstvičkou sněhu, v období léta (červen, konec srpen) je sytě zelená a po zbytek roku je okrová, protože je úplně vyprahlá. Voda se zde dá získat z vrtů, které dosahují hloubek až ke stovce metrů. Cestou lze potkat nomádské obyvatele stepi a podhůří s jejich jurtami a dobytkem. 

Podle údajů v informačním centru parku zde žije 41 druhů savců, 217 druhů ptáků, 400 druhů hmyzu, 15 druhů ryb, 3 druhy hadů. Někteří z místních živočichů jsou uvedeni v Červené knize ohrožených druhů, např. mongolská gazela, vlk.

V parku lze najít i řadu archeologických a kulturních míst. Jsou zde neolitické hroby i 4000 let staré. Nejvelkolepější takové místo je v Ongot, a je snad největší v centrální Asii. Asi před 1400-1200 lety tu žili turečtí obyvatelé, po nich zbyly sochy s jasnými rysy obličeje. Malý klášter (dnes v ruinách) má svůj původ již před 200 lety. 

Při své cestě může návštěvník potkat i místní nomády. Jejich život je řízen životními podmínkami pro jejich stáda koní, koz, krav, ovcí. V létě jsou poblíž řeky Tuul, zimní tábory staví v podhůří okolních hor. 

Nomádi jsou známí svou pohostinností. Člověk v nesnázích (např.ztratil směr cesty, což se zde lehce může stát) je vždy vřele přijat a pomoc je samozřejmostí. Také místní cestovky pořádají návštěvy v rodinách těchto kočujících obyvatel rozlehlých stepí a polopouští mezi horami centrálního Mongolska. Předvedou práci se skotem, jeho chov, zpracování mléka ap. Mongolsko má zájem na rozvoji cestovního ruchu a tak není daleko doba, kdy se i další návštěvníci z Čech přesvědčí o krásách divoké přírody Národního parku Hustai.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení