Beskydské příkopy

Nejrůznější terénní rýhy, žlaby a příkopy rozbrázdily během času řadu horských hřebenů Moravskoslezských Beskyd. Vznik těchto nápadných útvarů si kdysi lidé neuměli vysvětlit, a tak se k těmto místům váže mnoho pověr a pověstí. Dnes poutají tato místa pozornost spíše jako unikátní přírodní památky.

Horské hřebeny a svahy Moravskoslezských Beskyd jsou často zbrázděny terénními rýhami a žlaby. Tyto několik metrů široké i hluboké "příkopy" bývají často dlouhé i několik set metrů a typické jsou například pro nejznámější beskydské vrcholy Kněhyni, Pustevny, Radhošť nebo Lukšinec pod Lysou horou.

Zde se nachází také Ondrášovy ďůry. Tady prý měl Ondráš se svými zbojníky svůj hlavní stan, tady se ukrývali před vojskem a odtud vyráželi na výpravy proti panstvu.

Výrazným žlabům, které člení hřbet Lukšince, se říká Peklovisko. Vznik těchto nápadných útvarů ve vrcholových partiích pohoří si lidé dříve nedovedli vysvětlit jinak než působením nadpřirozených sil.

"Každý kopec, to je hromada kamení." Říká geolog Ing. František Šulgan a hned pokračuje. "Nacházíme se na památném Radhošti v místní části Záryje, kde byly pískovce rozpukány a sesunuty do údolí a vytvořily se tu takzvané deprese, jak se tomu říká odborně, ale lidově to jsou příkopy neboli jámy. V těchto takzvaných jámách, kde se sesunuly skaliska, jiné skály překryly vznikající pukliny a vznikly podzemní prostory, kterým Valaši nijak jinak neříkají než ďůry. Zrovna se nacházíme u jedné z nich. Jmenuje se Raichova díra, kterou pojmenovali speleologové. Je jich tu několik, ale nejsou valného významu. Jsou nebezpečné, protože pořád do dnešní doby dochází k sesouvání bloků kamenů a tím jsou nebezpečné. Jednak jsou ale takovou raritou v kraji nebo této oblasti, ale pak jsou i domovem netopýrů. Jeskyně na Radhošti jsou domovem osmi druhů netopýrů. I proto jsou vyhlašovány jako přírodní památky."

Ale nejsou to jen netopýři, kterým beskydské příkopy poskytují útulek. V bezprostřední blízkosti Pusteven vyplňuje dno výrazné brázdy jezírko zvané Mořské oko. V oblasti Beskyd to je ojedinělý úkaz. Nenápadná, zhruba metr hluboká tůň se stala domovem i kriticky ohroženého čolka karpatského.

Pohanští Slované vyznávali sluneční kult. Mezi Radhoštěm a Černou horou údajně postavili ohromnou sochu Radegasta, boha pohostinnosti, plodnosti a úrody. Socha byla ze zlata a ve slunci se leskla do dálky. Po příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu prý byla ale zlatá modla povalena a zakopána právě někde v Záryjích.

Na Radhošti se objevil nový symbol, symbol křesťanství. Lidé ale nezapomněli, a když se nenašel ten původní zlatý Radegast, postavili alespoň jeho kamennou sochu, která zlátne při každém západu slunce.

Lumír Pecold