Rodeo o dnu nezávislosti

Divoce se zmítající býk se vřítil do prostoru rodea, hravě se zbavil jezdce na svém hřbetu, bez nejmenšího zaváhání rozrazil oplocení a vběhl mezi lidi. Všichni se dali na útěk. Než jsem přes hledáček fotoaparátu pochopil, co se děje, stál jsem proti té funící bestii sám.

Toho dne kolem poledne jsme připluli po řece Colorado k mostu. Mohutný proud kalné řeky v těchto místech teče velmi rychle, ale relativně klidně. Jen tu a tam se na hladině vytvoří boule obrovských vírů, které sahají až k hladině. Colorado se tady zařezává hluboko mezi načervenalé skalní stěny. Na pravém břehu té mohutné a hluboké řeky začíná nad útesy Národní park Arches s pozoruhodnými skalními věžemi a mosty. Podivuhodné názvy jako Devils Garden, Landscape Arch, Delicate Arch a další jsou jména pro brány a věže neuvěřitelných tvarů.

Na levém břehu Colorada pak leží městečko Moab, založené na staré obchodní cestě zvané Španělská stezka, která spojovala Santa Fe v Novém Mexiku a Los Angeles v Kalifornii.

Současný Moab je ovšem především malé a ospalé hnízdo se samoobsluhou, několika bary a benzínovými pumpami. V poledním horku tu téměř nepotkáte živáčka. Ale dnes je tomu přece jen trochu jinak. Je 4. července - Den nezávislosti a státní svátek USA - a plakáty zvou na super rodeo s grandiózním ohňostrojem.

Už od sedmi hodin odpoledne, stále ještě v pořádném horku, přijíždějí auta a diváci se usazují na tribuně svařené z trubek. Za sedátka slouží povážlivě se prohýbající fošny přišroubované na vysoké konstrukci. Jak přibývá diváků, tak se z tribuny stále vydatněji snáší hustý déšť papírků, sáčků a pražené kukuřice.

"Nevypadá to, že by bylo nabito," komentoval množství diváků kamarád Petr.

"Dámy a pánové ..." To už ale Doug Jones, producent a konferenciér, vítá diváky a slibuje skvělé představení s ohňostrojem na závěr.

Slečna Dana Lee Welch se postarala o defilé jezdců, či spíše jezdkyň s vlajkami a o slavnostní nástup všech zúčastněných.

První býk může na scénu.

Pětiletý Whirly působící v rodeu již třetím rokem využil nabytých zkušeností, dvěma skoky setřásl kovboje Andyho Seddona - šampióna Utahu - ze svého hřbetu a proběhl hrazením. Tady rozprášil vlajkonoše, kteří ještě nestačili sesednout ze svých koní, mě minul asi o půl metru, aniž by mi věnoval pozornost - za což jsem mu dodnes vděčný - a i se svými 1 500 librami (680 kg) živé váhy vyrazil k parkovišti.

Doug Jones vyhlásil přestávku, dívkám a mládencům s vlajkami se pomalu začala vracet barva do tváří a několik mužů se vydalo lovit býka mezi auta. Další se jali opravovat plot.

Mezitím se setmělo. Moderátor opět přislíbil skvělý ohňostroj a dal pokyn k zapnutí osvětlení. Mezi reflektory na levém sloupu se vzápětí zablýsklo a začaly sršet jiskry v mohutném světelném proudu padajícím až na zem - snad jako závdavek na ten ohňostroj. Hned na to ovšem osvětlovací rampa zhasla docela. Naštěstí alespoň na pravém sloupu se podařilo osvětlení přivést k rozumu a na druhý pokus se rozzářilo několik reflektorů osvětlujících přibližně polovinu prostoru rodea.

Andy Hill z Fruity v Coloradu se usadil na hřbetě býka zvaného Kiki. Na nohou má řemínky upevněny kožené chrániče, které brání snadnému sklouznutí ze hřbetu dobytčete a také chrání jeho nohy před odřením při nasedání na býka v úzké kóji. Vysoké boty mají ostruhy sloužící k lepšímu sevření zvířete. Musí být ovšem tupé, aby býka nezranily. K další výbavě kovboje patří plochý popruh opatřený zvonečky a závažím, kterým se býk obepne a nakonec ho sevře ruka jezdce v kožené rukavici. Zvonečky na popruhu svým zvukem dráždí býka a závaží je tam k tomu, aby popruh stáhlo k zemi, jakmile ho padající kovboj pustí. Rukavice je natřená kalafunou - to aby popruh v ruce neklouzal. Podložka pod popruhem chrání ruku kovboje i býkův hřbet. Další měkký řemen se býkovi dává kolem slabin - býk se ho chce zbavit a vyhazuje proto nohama.

Kiki ovšem k Andymu nejevil žádné sympatie. Sotva vyrazil z boxu, tak se prohnul vzápětí se postavil na přední a pak kovboje válejícího se v prachu obratně nakopl zadní nohou do ramene. Nato se rozběhnul kolem arény.

Důstojně vyhlížející kovboj na velkém černém koni a v bílém stetsonu, který se až dosud držel zpátky, se vydal polapit uprchlíka. Zatočil lasem nad hlavou a smyčka se elegantně snesla na hlavu běžícího býka. Jezdec zarazil koně a vzepřel se ve třmenech. Pak zahřměl hledištěm hurónský smích. Kiki běžel nerušeně dál i s lasem kolem krku, protože chudák Jim Keyes zapomněl přivázat jeho druhý konec k hrušce sedla.

Doug Jones - zatímco jeden mládenec převlečený za jakéhosi kovbojského kašpara honil konec lasa s "chyceným" Kikim - opět sliboval nezapomenutelný ohňostroj.

Býk Whirly byl konečně polapen u náklaďáku se senem a dovlečen zpět k rodeu.

Konečně zavládlo v publiku vzrušení. Malé, asi tří až čtyřleté děti i se svými rodiči odložily sáčky s popcornem a úprkem se ženou k bráně do prostoru rodea. Prcci si nasadili přilby, osedlávají ovce a zkoušejí své štěstí, to jest jak dlouho se na běžící ovci udrží.

Doug Jones si očividně oddechl. Konečně něco funguje podle plánu.

Před bránou se pomalu řadí dívky s vlajkami k poslednímu slavnostnímu defilé, konferenciér ohlašuje druhé kolo jízdy na býku a opět slibuje nevídaný ohňostroj.

Aby jezdec byl vůbec hodnocen, musí vydržet na býkovi alespoň osm sekund. Čas běží od okamžiku, kdy býk s jezdcem opustí kóji. Porotci jsou dva a mají stopky, kterými po osmi sekundách spustí bzučák. Ten slyší diváci i soutěžící. Jakmile kovboj bzučák zaslechne, může sesednout. Každý porotce pak samostatně známkuje kovboje i býka v rozmezí 1 až 25 bodů. Čím více býk skáče, vyhazuje a točí se, tím více bodů dostane. Také jezdec může dostat 1 až 25 bodů. Body se sčítají a vítězí ten, kdo jich má víc. Odměnou je 500 dolarů pro vítěze, 300 dolarů za druhé místo a 200 za třetí.

Vydržet alespoň předepsaných osm vteřin na býčím hřbetě se postupně snaží Fred Gay, Stan Purcell, Lonnie Lancaster a plejáda dalších honáků. Jde to jako na drátkách. Dva skoky a kovboj se válí v prachu. Nemůžu se zbavit dojmu, že býci mají jasnou převahu. Jen nadšený tón Doug Jonese mě trochu mate, ale to už ohlašuje poslední hvězdu večera, šampiona všech šampionů - Franka Lopeze. A opět připomene plánovaný ohňostroj.

Frank vyletěl z býčího hřbetu již při prvním skoku a ještě ve vzduchu ho zasáhl do prsou kopanec obou zadních nohou zmítajícího se dobytčete. Zatímco se Jim Keyes na koni a pár mládenců snažilo odlákat pozornost býka, zůstal Frank bezvládně ležet na zemi. Konečně zatlačili býka do boxu a pár lidí se rozběhlo k ležící postavě. Bylo jasné, že tentokrát býci vyhráli rozdílem několika tříd. Bránou rodea vjela blikající sanitka. Teď teprve publikum ztichlo a užaslo. Většina diváků si ani nevšimla, co se stalo, dál se bavila mezi sebou a pojídala kukuřici. Jízdě na býku už dávno nevěnoval nikdo pozornost. O to větší úžas nad sanitkou se zračil v jejich tvářích.

Saniťáci naložili nosítka a klaply dveře. Místo slavnostního defilé objela rodeo ambulance s majákem, připravení jezdci s vlajkami se začali rozcházet a poněkud rozpačitý Doug Jones oznámil, že teď přišla ta pravá chvíle pro ohňostroj.

Místní hasiči se připravili u auta pro případ nutnosti zásahu.

Po čtvrthodině poprosil Doug Jones o strpení, kvůli technickým potížím prý ohňostroj bude za deset minut.

Po další čtvrthodině se ozvalo slabé "fíííííí", jako když letí petarda, ale žádný světelný efekt ani raketa tento ojedinělý zvuk nedoplnila.

Doug Jones už neříkal nic.

"Tolik švandy za osm dolarů jsem tedy od rodea nečekal," prohlásil Petr sedící vedle mě a zvedli jsme se.

Když jsme odcházeli, nemohli jsme se probojovat mezi množstvím aut. Přijela až za tmy, aby majitelé nemuseli platit vstupné, a stála všude - na poli, na krajnici, v příkopech. Na střechách posedávali lidi, někde měli na svém pikapu i křesílka a stoleček s piknikem a všichni svorně čekali. Vůbec jsem nechápal, kde se jich tam tolik najednou vzalo. Přijeli bůhví odkud, aby shlédli velkolepý ohňostroj ke Dni nezávislosti. Ohňostroj se nekonal, ale oni nevypadali nijak popuzeně. Jistě je hřálo u srdce, že ušetřili osm dolarů a o nic nepřišli.

Lumír Pecold