Z Jeruzaléma k Rudému moři

Cesta podél Mrtvého moře je úžasná, ale i dost jednotvárná. Z jedné strany temná, nehybná hladina moře a bílé, zasolené kamenité pláže a v mlžném oparu v pozadí jsou občas vidět siluety narůžovělých hor v Jordánsku. Ze strany druhé, rozervaná údolí, strže, vádí a poušť. Jen sem tam se objeví strom či keř opuštěně stojící v mrtvé krajině. Z povzdálí krásné , nekonečné pláže jsou prázdné, bez lidí. Koupat se dá pouze tam, kde teče sladká voda k osprchování a smytí silných nánosů soli, které se na těle okamžitě vytvoří. A ta je jen na několika místech celého pobřeží. Jsme na nejnižším místě planety. Příkopová proláklina zde dosahuje hloubky -406 m pod hladinou moře.

Ein Boqeq
Tíživé vedro dosahující v létě hodně přes 50 °C ve "stínu", olejovitá, hustá slaná voda plná rozpuštěných solí láká pouze zvědavé turisty , cestovatele a lidi, kterým kupodivu toto prostředí pomáhá léčit a zbavit je všech možných kožních nemocí a problémů. A právě do nově budovaných lázeňských letovisek přijíždějí turisté v uplynulých létech v nebývalém množství. Jejich počet se odhaduje asi kolem půl milionu ročně.
Jedním z nových lázeňských center vybudovaných v posledních 2-3 létech mimo několika tradičních oáz je Ein Boqeq. Výškové hotely zde rostou jako houby po dešti. V nich se setkávají pacienti s kožními problémy z celého světa.
V pouštním prostředí je voda přiváděná potrubím až z Galilejského jezera tím hlavním motorem, který udržuje uměle celou překrásnou zelenou oázu při životě. Je až neskutečné, když po několika hodinách jízdy bílou a žlutohnědou krajinou se přijede sem a po obou stranách silnice je najednou sytě zelený trávník, palmy a množství kvetoucích keřů, květin. Všude, až hýřivě vytéká voda z různých zavlažovačů, podzemních zavlažovacích systémů. Mimochodem, Izrael patří ke světové špičce v systému počítači řízeném praktickém zavlažování.

Eilat
Město leží na nejjižnějším místě země na pobřeží Akabského zálivu naproti stejnojmennému městu Akaba v Jordánsku. Izraeli patří 13 kilometrů dlouhý pobřežní pás vklíněný mezi Egyptem a Jordánskem obklopený pouštními horami. Přibližně na místě beduínské osady Um-raš-raš, která zde stála před rokem 1948, po vyhlášení státu Izrael tu vznikalo postupně moderní turistické centrum země. V roce 1964 vybudovali Izraelci přístav, který je jedinou spojnicí s Indickým oceánem. Ovšem již ve 14. století před naším letopočtem přijížděly do těchto míst egyptské lodě pro měď z dolů nedaleké Timmy. Dokonce tu založil král Šalamoun nový přístav Ecion Gheber, který ale stál v dnešním Jordánsku.
Dnešní Eilat je ideální místo pro rekreaci . Místo patří k nejteplejším v zemi, ovšem vzhledem k velmi suché oblasti v níž se nachází, se teploty snášejí velmi dobře. Velmi příjemné podnebí je tu i v zimě a proto turistický ruch tu prakticky vůbec neutichá. Sezóna je po celý rok.
Pláž Coral Beach ležící na jihu města je obležena milovníky potápění a vodních sportů vůbec. Průzračné vody Rudého moře s úžasným podmořským světem korálových útesů nenechávají klidným ani ty nejlenošnější turisty. Vždyť stačí jít dva či tři metry do moře a kolem nohou se objeví stovky překrásných modro bíle pruhovaných korálových rybiček. Občas se o nohy otřou i zeleno žlutí půlmetroví krasavci. A pokud se s obyčejným šnorchlem a brýlemi podívá pod průzračnou hladinu, uvidí pohledy na korálové útesy a život na nich, jako by se díval na populární filmy J. Y. Cousteaua v televizi.

V místě kde byla průzračná voda hluboká asi třicet centimetrů si donesl jeden obtloustlejší turista plastikovou židli z nedalekého Malibu baru a posadil se na ni. Jeho neméně zavalitá manželka si sedla kousek od něj a vytáhla z igelitky pitu. Roztrhla ji a půlku podala manželovi. Oba začali placku drobit na kousky a házeli je kolem sebe. Během několika sekund voda kolem nich doslova vřela snad stovkami překrásně barevných rybek. Manželé, rozložení v křeslech s čepičkami na hlavách rozhazovali drobky, on navíc v jedné ruce plechovku s chlazeným pivem a popíjel, blaženě se usmívali - takovou idylickou dovolenou si asi představovali. Splnila se jim.
"Stačí jen volat puťa, puťa ná , jak na slepice u dědy na dvorku", okomentoval scénku Poly, který se přidal k dvojici a pohazoval drobky.

Pro odvážnější či zkušenější a chtivější vědění, je zde mnoho potápěčských škol a kurzů různé délky a kvality. V rámci kurzu se vypravují do větších hloubek a k větším útesům. Pár stovek metrů směrem k hranici s Egyptem stojí pozoruhodná podmořská pozorovatelna a akvárium. Dokonce je možné pozorovat podmořský svět i ze dvou miniaturních ponorek.
Přistávací dráha uprostřed města a na okraji náměstí nebývá častým zjevem. V Eilatu tomu tak je. Sedíme v předzahrádce baru Unpluget Bar, usrkujeme přechlazené pivo Carlsberg a koukáme na pár desítek metrů vysoko letící startující letadlo, přelétávající náměstí a stáčející se nad Akabskou zátokou zpět do vnitrozemí Izraele. Řev motorů přehlušuje řev hlasitě puštěných amplionů s hity posledních dnů. Naštěstí tu letecký provoz zase není tak velký. Je to místní linka přivážející turisty do desítek hotelů na březích Rudého moře. Nové letiště mimo město se prý buduje. Město ovšem žije turistickým ruchem na plné obrátky ve dne i v noci. Celých 24 hodin. O tom jsme se přesvědčili včera v noci.
"Hej, příteli, dones nám jídelní lístek. Dáme si něco k jídlu a ještě čtyři piva" anglicky hlasitě zavolal Aleš, aby překřičel hluk, který se rozléval kolem dokola, na mládence za barovým pultem. Byl v baru zcela sám a dělal všechno. Obsluhoval, vařil jídla v mikrovlnce, přebíral dovezené zboží, umýval nádobí, inkasoval peníze a přes ten pracovní zápřah byl viditelně v dobré náladě. Začali jsme se jej vyptávat na různé druhy jídel z čeho jsou, protože názvy byly velmi exotické a nic neříkající. Mládenec pilně vysvětloval, když se najednou zarazil, protože uslyšel moji poznámku, kterou jsem česky prohodil k Polymu.
"Ježišmarjá, vy jste Češí? Tak to můžeme mluvit po našem."
Všichni jsme se rozesmáli. Petr z Prahy, jak se nám představil, tu pracuje několik měsíců. Je celkem spokojený, až na hodně práce, kterou musí sám stihnout.
"To víte, šéf šetří na platech, takže zde zaměstnává jen tři lidi - mne a ještě dvě Norky. A protože jsme ve středu města, hosty se to tu netrhne. Střídáme se jak to jen jde. Vydělám poměrně dost, ale jsem tu skoro pořád. A hodně utratím za ubytování, které není nejlepší. Čechů tu pracuje v barech a hotelích několik desítek"
V příštích dnech jsme se s ním ještě několikrát setkali nejen v baru kam jsme chodili na dobré pivo, ale na Coral beach i na promenádě. Stále veselý a dobře naladěný. Domů ho to moc netáhne. Proč taky. Má práci , spoustu kamarádů a známých z celého světa a k průzračnému moři plnému pohádkového korálového království je co by kamenem dohodil.

Nocleh na Krysí pláži
Je po půlnoci a město i nábřežní promenáda v Eilatu je k prasknutí, hlava na hlavě. Stovky stánků s roztodivným zbožím, ohlušující hudba z desítek reproduktorů, bistra plná mladých lidí z celého světa. Proudy taxíků , neonová světla, plné bary veselících se lidí. Všude mnoho světla, hluku, jen vpravo mezi velkými palmami probleskuje hladina Rudého moře a v pozadí tisíce světel jordánské Akaby.
Prodíráme se tím davem, necháváme se unášet, občas s trochou závisti se díváme na přeplněné haly a hotelové salony plné movitých turistů, tančících či unuděně sedících a popíjejících koktejly nebo něco tvrdšího. Už nás z toho hluku a ruchu skoro bolí hlava. Život v Eilatu je zcela podřízený turistům a turistickému průmyslu. Řada superhotelů táhnoucích se podél nábřeží o tom nikoho nenechává na pochybách. Aleš s Polym jen žasnou, jak se tu rychle staví. Byli tu asi před rokem a dva či tři obrovské hotely tu prý ještě nestály. Kolem nového hotelu Herod´s stojícího jako poslední v řadě, se vysazují desetimetrové palmy do překrásně upraveného nábřeží, přecházíme lávku nad umělým kanálem.
Konečně jsme na pláži. Usedáme na balvany a okouzleni pozorujeme celou Akabskou zátoku. Vlevo, několik stovek metrů od nás svítí tisíce světel Akaby v Jordánsku. Vpravo mnohonásobně víc světel Eilatu. Vlny teplého Rudého moře omývají štěrkovou pláž a blahodárně přehlušují hluk nočního života. Je příjemné se dívat a snít.
Ze snění, přecházející po celodenním potápění do polospánku mne najednou vyrušil nějaký šelest. Přímo nade mnou stál velký pes, kterému jsem se díval do jeho rozevřené tlamy, ale než jsem mohl nějak zareagovat, uskočil stranou a zřejmě něco chytil a odběhl pryč. Chvíli jsme si nebyl tak zcela jistý, zda se mně to nezdálo. Ale další šelest a viditelný malý stín se mihnul kolem batohů. A navíc zaječela Magda a všechny nás probudila. No jasně, jsou to krysy, vylézající z nedalekých balvanů tvořící molo a hledající na pláži nějaké zbytky. Pes se sem zaběhl od nedalekých stanů jediného "divokého" tábořiště v Eilatu, aby také něco ulovil.
Ráno bylo kouzelné, slunce vyšlo nad Akabou a ozařovalo celý Eilat s hornatým růžově - hnědým pozadím.
Tam, za tím ostrohem už je Egypt. Moře bylo teplé a průzračně čisté. Neodolali jsem a brouzdali při východu ve vodě a hledali, jak jinak, mušličky a zbytky korálů.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice