Ananuri, Gruzie

Hrad Ananuri se v 16.-18. století stal nejdůležitější pevností ze všech, které lemovaly cestu z Mcchety na sever, směrem do nitra Kavkazu, k jediné přirozené průrvě v horské hradbě. Jde o jeden z největších a nejkrásnějších pozdně feudálních architektonických komplexů Gruzie.

Odpradávna po této trase putovaly karavany obchodníků, ale také vojska dobyvatelů. Zmínky o její důležitosti se najdou už v dílech římských, arabských, arménských i gruzínských kronikářů. Proto měla tato cesta vždy obrovský strategický význam a o její ovládnutí byla svedena nejedna krutá bitva. Postupně tu také byla vybudována řada pevností, které měly přispět k ovládnutí této důležité trasy napříč Kavkazem. Z těch které se dochovaly do dnešních dnů, je rezidence rodiny Eristavi Aragvi -  Ananuri - tou nejpůsobivější.

Pevnost a klášter Ananuri

Opevněný areál sloužil jako rezidence aragviských eristavů až do roku 1743 a tento rod patřil k nejmocnějším feudálním rodům v zemi. Jejich bohatství je nakonec znát i na pojetí celé stavby.

Cimbuří z drobného zdiva, zpevněné kruhovými baštami, lemovalo prodloužený, nepravidelný tvar knížecího dvora, který měl své vodní zdroje a lázně. Vytvořit tuto nádhernou architekturu trvalo asi jedno století. Pevnost byla založena v 16. století, ale hlavní období její výstavby nastalo až v 17. století.

Půdorys Ananuri

Ananuri se skládá ze dvou částí - horní a dolní pevnosti. Horní pevnost je lépe zachovalá a tvoří ji dva chrámy a zvonice.

Ústředním bodem pevnosti byly katedrály. Nejstarší je pravděpodobně jednolodní kostel Mkurnali se zvonicí, který pochází ze 16. století. V jeho sousedství byl v letech 1650 - 1660 postaven takzvaný malý kupolovitý kostel Gvateba a na východní straně pevnosti byla v roce 1689 dostavěna velká katedrála s kupolí.

Všechny tyto monumentální stavby se téměř nevejdou do úzkého prostoru mezi hradbami. Velká katedrála patří k ozdobám gruzínské architektury 17. století a to nejen svými rozměry, ale především svým estetickým řešením. Tehdejší mistr stavitel k její stavbě nepoužil cihly, jak bylo v 17. století obvyklé, ale vrátil se k dřívější tradici stavby chrámů, k užití kamenných bloků. Pozoruhodná jsou také zvláštní dekorativní architektonické prvky na průčelích stavby, kde se mísí odkazy místního umění s íránskými vlivy a lidovou představivostí. Tak například na vnější zdi svatyně byl symbolický kříž ozdoben motivy představující Strom života, které pocházejí z Asie. Zobrazené postavy a figury pak zastupují místní víru kavkazské oblasti.

Pohled do údolí řeky Aragvi

Je pravda, že z uměleckého hlediska jsou tyto reliéfy zpracovány s mnohem menší pečlivostí, než tomu bylo u řady starších staveb, avšak jejich styl dokonale odráží specifickou situaci země, ležící mezi Východem a Západem. Architektura Gruzie se v 16. - 18. století vyvíjela v jednotlivých částech země velmi rozdílně, podle toho jaká kde byla politická situace. Společným znakem byl ale postupný umělecký úpadek staveb té doby. Z tohoto pohledu se Ananuri nastoupenému trendu vymyká a patří bezesporu mezi reprezentativní díla pozdního období gruzínské architektury.

Lumír Pecold