Brdy, vybrané obce, jejich historie a současnost

O Brdské vrchovině se donedávna u nás mnoho nepsalo ani nemluvilo. Znali jí více muži než ženy díky tomu, že se do ní dostali ve svém mládí jako vojáci do vojenského výcvikového prostoru Jince. Jinak byla tato část naší vlasti vnímána jako krajina tvořená tvrdými slepenci, hlubokými nepřístupnými lesy a proto i bohatá na houby.

Na konci prvního desetiletí XXI. století zřejmě bude část tohoto území využita pro výstavbu amerického protiraketového radaru. Tak se Brdy dostávají do povědomí nejen odpovědných úředníků a vojenských expertů v Praze, Bruselu a Washingtonu, ale zejména starostů obcí a obyvatel žijících poblíž plánované stavby. Kdeže Brdy vlastně jsou a jaká je historie jejich obcí?

Brdská vrchovina se nachází jihozápadně od Prahy a východně od Plzně. Její délka je 70 kilometrů. Z hlediska geomorfologie České republiky je součástí Poberounské subprovincie. Typickým znakem jsou husté lesní porosty, na některých místech se zachoval charakter původního smíšeného porostu s převahou bukových dřevin. Velmi dobré životní prostředí bylo zachováno „díky“ tomu, že téměř celé Brdy byly po „vítězném únoru 1948“ veřejnosti zcela uzavřeny jako vojenský výcvikový prostor více než 40 let.

Nejvyšším vrcholkem v centrální části pohoří na náhorní plošině je Tok v nadmořské výšce 865 metrů. Dříve byly za dva nejvyšší vrcholy považovány Tok a Praha (vrchol Prahy se jeví v krajině jako výraznější). Nadmořská výška vrcholu Praha je 863 m n. m.

Brdy se dělí na čtyři části. První jsou Hřebeny, nejvíce navštěvovaná součást vrchoviny pro svojí dobrou dostupnost z hlavního města České republiky. Druhou část označujeme jako Střední Brdy. V nich se nachází vojenský výcvikový prostor, vstup je možný jen na zvláštní povolení. Třetí částí jsou Jižní Brdy. Jsou poměrně špatně dostupné, proto jsou i nejméně turisticky využívány. Čtvrtá část Trhoň–Radeč je tvořena dvěma spolu sousedícími přírodními parky. Na turistické stezce leží přírodní rezervace Míšovské buky.

Jince

Městys rozkládající se na ploše 15,07 km² v nadmořské výšce 391 metrů se 2214 obyvateli (2006) se skládá ze tří částí: Běřína, Jinců a Rejkovic. Jince se rozkládají mezi Příbramí a Hořovicemi, asi 11 kilometrů severně od Příbrami v podhůří Brd v údolí Litavky.

První zmínky o Jincích pocházejí ze druhé poloviny 14. století. V té době na místě dnešního městysu stála dřevěná tvrz a farní kostel. Během historického vývoje patřilo panství několika majitelům, počátkem 15. století ho vlastnil král Václav IV. Odedávna se v tomto prostoru těžívala železná ruda. Ta se tavila v několika dřevouhelných pecích a dále se zpracovávala v přilehlých hamrech. Na konci třicetileté války koupil panství rod Vratislavů z Mitrovic a na Dirně a vlastnil je přes 150 let. V první polovině 18. století postavil Karel Vratislav na místě staré tvrze zámek a barokní kostel sv. Mikuláše. V roce 1806 koupil panství hrabě Vrbna a nadále rozšiřoval výrobu a zpracování železa. Roku 1810 zde postavil novou vysokou pec. Ta zde stojí dosud a je významnou technickou památkou evropského významu. Později zde byla zavedena domácká výroba cvočků a hřebíků (hřebíky jsou součástí znaku). Hrabě Vrbna spojil své jinecké panství s hořovickým a využil místní zámek k soustředění sbírek minerálů, později i jako skladu železa a nakonec ho přebudoval na pivovar. V 19. století zde působil Joachim Barrande, zkoumal zde místní naleziště trilobitů (trilobit Ellipsocephalus hoffi je součástí znaku). Nejvíce se trilobiti nacházejí ve stráni Vinice.

Necelých 9 kilometrů od Jinců se nachází zřícenina gotického hradu Valdek, původem ze 13. století (založen byl rodem Buziců).

Roku 1900 byly Jince povýšeny na městys, k obnovení statutu městys došlo 17. 10. 2006. Po první světové válce rozvoj obce významně ovlivnilo zřízení vojenské posádky a vybudování rozsáhlé dělostřelecké střelnice.

Původní vojenský výcvikový prostor Jince byl založen schválením projektu ministerskou radou republiky dne 19. 2. 1926. Budování bylo zahájeno 14. 7. 1927 vyměřováním území a cílových ploch na Jordánu, Toku a Brdě. Původní projekt počítal s vybudováním tří cílových ploch. Proti budování střelnice protestovali nejen místní obyvatelé, ale i mnozí významní buditelé národa (básníci, spisovatelé, herci, vědci), dokonce i část poslanců. Největší protestní akcí bylo doslova povstání lidu proti vykácení 23 kilometrů dlouhého a půl kilometru širokého pásu lesa. Díky tomuto protestu bylo nakonec od této části projektu ustoupeno a k vykácení části lesa nedošlo. První salva zazněla již v roce 1927 v oblasti Jordánu. Kompletní cvičiště bylo předáno do užívání armádě dne 19. 5. 1930. Prostor sloužil k výcviku pěších vojsk a dělostřelců.

Během II. světové války prostor využívali Němci pro svojí armádu a prostor dokonce rozšířili západním směrem o území 13 okolních vesnic na podzim roku 1941. Obyvatelé vesnic byli násilně vystěhováni. V následující zimě brdské lesy postihla větrná kalamita. Proto německá armáda vybudovala na Kolvíně pracovní tábor, kde byla padlá dřevní hmota zpracovávána asi desetitisíci vězňů. Pro dopravu dřeva na pily byly v lesích vybudovány lesní železnice. Na konci války němečtí okupanti naštěstí, pro nedostatek času je zničit, ponechali všechny objekty a tak se mohli do tohoto prostoru po skončení bojů obyvatelé vrátit zpět do svých domů. Ne však na dlouho. „Vítězný únor“ a doba po něm vedly k zákazu vstupu a od roku 1952 se vojenský prostor opět rozšiřoval. V roce 1953 byli obyvatelé Přední a Zadní Záběhlé, Komni, Velcí, Kolvína, Hrachoviště a Padrtě vystěhováni, buldozery byly jejich domy zbourány. Od té doby je západní část Brd vojenským prostorem a vstup do něj je zakázán. V té době vznikl i tankodrom na Bahnech (text bude uveden níže u Strašic, kde byla vojenská posádka a Bahna patřila pod vojenský útvar dislokovaný zde). V 80. letech XX. století byla v prostoru Jince dislokována 311. těžká dělostřelecká brigáda a 11. dělostřelecká základna. V roce 1991 v rámci reorganizace a redislokace vojsk se sem přesunula 322. těžká dělostřelecká brigáda z Dobřan a vzniká 1. dělostřelecká brigáda, v roce 1997 transformací vznikla 1. výcviková a mobilizační základna dělostřelectva , v květnu 1999 byl základně dekretem prezidenta republiky Václava Havla udělen čestný historický název „Jaselská“. V roce 2000 sem byl přemístěn 11. dělostřelecký pluk a navázal na 321. těžkou dělostřeleckou brigádu dříve dislokovanou v Rokycanech, byl přejmenován na výcvikovou základnu dělostřelectva a v roce 2003 na výcvikové středisko dělostřelectva. Od roku 2005 je zde umístěna plně profesionální 13. dělostřelecká brigáda a její 132. dělostřelecký oddíl. V roce 2008 by měl být do posádky Jince dislokován ještě 131 dělostřelecký oddíl, dosud umístěný v Pardubicích. Od roku 2008 by měla začít výstavba protiraketového radaru, do provozu by měl být uveden v roce 2011.

Současná rozloha vojenského prostoru je 260 km², 90 % prostoru zabírá les, 10 % využívá armáda jako cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí. V tomto prostoru se nesmí pohybovat pásová vozidla, těm je vyčleněn prostot Bahna. V prostoru jsou vybudována tato výcviková zařízení: dělostřelecká střelnice s devatenácti palebními postaveními; sedm pozorovatelen a tři cílové plochy Tok, Brda a Jordán; protitankové střelnice Kolvín sever, jih a Padrť; letecká zkušební střelnice pro bombardování cvičnými a ostrými pumami do hmotnosti 100 kg, k pozemním střelbám palubními zbraněmi, ke střelbě řízenými a naváděnými raketami vzduch/země s cílovou plochou Jordán a Tok. Tato plocha také slouží ke zkouškám kulometů letadel L-159. Dále sem patří pěchotní střelnice Velcí, Bahna a Kolvín; házeliště ručních granátů Brda a trhací jáma pro závadnou munici i pro pyrotechniky Policie ČR likvidující nalezenou munici. Pod tento prostor patří i tanková střelnice poblíž Strašic – Bahna. Vojenský výcvikový prostor hospodářsky spravuje s. p. Vojenské lesy a statky ČR, divize Hořovice.

Strašice

Obec se nachází v nadmořské výšce 498 metrů. Na ploše 8 km² žilo v roce 2006 2442 obyvatel. V posledním desetiletí po zrušení posádky ubyly pracovní příležitosti a tak počet obyvatel klesá.

Historie Strašic sahá do 8.-9. století kdy bylo toto území poprvé osídleno. První písemná zpráva pochází z roku 1349, kdy Strašice patři do panství Rožmberků. Obec byla během své historie několikrát značně poničena, jen díky ložiskům železné rudy, dřevu pro výrobu dřevěného uhlí a vodnímu toku pro pohon strojů se vždy vzpamatovala. Na přelomu 16.-17. století byla Jindřichem Kašparem vybudována vysoká pec, v 18. století už v obci byly vysoké pece tři a při Padrťském potoku fungovalo pět hamrů. Při tomto potoku bylo na počátku 20. století postaveno několik strojních pil. Za dob socialismu zde byla vojenská posádka, v ní sloužili dělostřelci a tankisté. Po změně zřízení v devadesátých letech minulého století došlo nakonec i ke zrušení místní posádky.

Velkou atrakcí jsou každoročně od roku 1990 „Dny pozemního vojska“ ve vojenském výcvikovém prostoru Jince, v prostoru cvičiště Bahna u Strašic. Od počátečních setkávání majitelů vojenských historických vozidel přešla akce k předvádění současné vojenské techniky nejen Armády České republiky, ale i členských zemí NATO s ukázkami současného bojového výcviku, ale desetitisíce přihlížejících diváků sledují i ukázky vojenského umění z doby středověku, třicetileté války, válek z 19. i 20. století. Každým rokem přinášejí pořadatelé divákům nové ukázky výcviku a bojové techniky.

Železný Újezd u Čížkova

Jedná se o jednu z osmi částí obce Čížkov (609 obyvatel, nadm. výška 578 m n. m.), nacházející se v Plzeňském kraji, okrese Plzeň-jih. V této části obce žije 109 obyvatel. U Železného Újezda byl na vrchu Na Skále (672 m n. m.) postaven na podzim roku 2000 vysílač firmy Radiomobil. Věž vysílače na přání obecního úřadu Čížkov a mikroregionu Nepomucko slouží jako volně přístupná rozhledna (provozovatelem je obec Čížkov). Provoz na rozhledně byl zahájen dne 31. 3. 2001. Jedná se o klasickou vysílací věž s kovovou konstrukcí o celkové výšce 41 metrů, vyhlídka je ve výšce 25,7 metru a vede na ní 137 schodů. Při příznivém počasí je z vyhlídkové plošiny možné zahlédnout část Šumavy, Zelenou Horu, masív Třemšína, hrad Radyni, část krajského města, chladírenské věže JETE. Věž je přístupná od dubna do října denně mezi 9-18 hodinou. Podél rozhledny vede cyklotrasa 2039.

V obci je ZD hospodařící na 844 ha zemědělské půdy, většina je využívána jako louky a pastviny s návazností na chov skotu, ovcí a koní spojené s údržbou trvalých travních porostů pastvou. Na zbylé orné půdě se pěstuje obilí – pšenice, ječmen, oves a kukuřice. ZD má 21 zaměstnanců s převahou pracovníků v živočišné výrobě.

Čížkov

Součástí obce jsou (mimo Železného Újezda) Čečovice, Chynín, Liškov, Měrčín, Přešín a Zahrádka. Dominantou Čížkova je původně gotický farní kostel sv. Jana Křtitele, barokně by l přestavěn v letech 1727-35.

A jak z Čížkova na Třemšín a do Rožmitálu? Z Čížkova se vydejte vzhůru po zelené značce do Chynína (3,5 km), odtud z rozcestí po červené značce téměř po rovině na rozcestí u Dlouhé (7,5 km od Čížkova), odtud po žluté značce na 827 m n. n. vysoký Třemšín (10,5 km), kde kdysi stávala dvě hradiště (valy jsou ještě zřetelné). Třemšín býval v době národního obrození cílem národních poutí. Z Třemšína budete pak sestupovat po červené značce kolem litinového Gangloffova kříže přes Hutě pod Třemšínem (14 km) a Voltuš (17 km) do Rožmitálu pod Třemšínem (18,5 km od Čížkova).

Rožmitál pod Třemšínem

Město ležící v nadmořské výšce 519 metrů mělo v roce 2006 4427 obyvatel. Jeho výměra dosahuje 53 km². Okolí Třemšína bylo osídleno již v pozdní době bronzové (8.-10. stol. př. n. l.). V letech 1250-65 postavil Oldřich z Březnice asi 10 km od hory v místě, kde stávala osada s kostelem (v dnešním Starém Rožmitálu) hrad Rosental. Od roku 1347 do husitských válek vlastnili polovinu obce pražští arcibiskupové, druhá polovina náležela do vlastnictví pánů z Rožmitálu. Od roku 1300 byl uváděn Rožmitál jako městečko, od 16. století již jako město. Asi nejznámějšími osobnostmi pocházejícími nebo zde působícími byli Lev z Rožmitálu, účastník mírové diplomatické cesty ve službách krále Jiřího z Poděbrad (1465-67), hudební skladatel a učitel Jakub Jan Ryba (1765-1815), který zde ve škole učil své žáky v letech 1788-1815 (je pochován na místním hřbitově). J. J. Ryba je autorem asi 1400 skladeb, nejznámější je česká mše vánoční „Hej mistře, vstaň bystře“. V Rožmitále žil krátce i Václav Hájek z Libočan.

Rožmitálskému hradu dominuje jeho nejstarší část – hranolová věž se vstupní bránou. Ze západní strany k ní přiléhá dvoupatrový palác zdobený renesančními sgrafity.

Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého na náměstí byl přestavěn novobarokně. Na náměstí se také nachází muzeum Brdský památník.

V okolí potoka Vlčavy se nacházejí rožmitálské Benátky.

Nové Mitrovice

Obec se nachází v jižních Brdech v nadmořské výšce 555 metrů. V roce 2006 v ní žilo 323 obyvatel. Ves zaujímající 21 km² vznikla na přelomu 17. a 18. století (první písemná zmínka v roce 1626), koncem 17. století se zde rozvíjelo železářství, byla postavena vysoká pec a hamry. Obec dostala své jméno po majiteli panství V. J. Vratislavovi z Mitrovic. Ten místní železárnu využíval k výrobě zbraní. V letech 1722-47 byl podle J. B. Santiniho postaven barokní kostel sv. Jana Nepomuckého s centrálním osmibokým presbytářem, později byl upraven v roce 1777. Fara byla upravena v roce 1747. V obci je rodný dům s pamětní deskou spisovatele a novináře Josefa Lindy (1789-1934). V okolí obce se nacházejí bukové lesy.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení