Nauru žilo z fosfátů (4)

Vydal jsem se na planinu, kde se kámen těžil. Krajina, jakou byste neviděli nikde na světě. Před dávnými časy tu čnělo nad hladinou oceánu mnoho tisíc korálových balvanů, které se podobaly neforemným a tlustým krápníkům.

Pak došlo při nějakém pohybu zemské kůry ke zvednutí celého podloží (dnes má nejvyšší místo na ostrově výšku 65 m). Mezi balvany zůstalo mnoho ryb, přiletěli ptáci a ostrov se postupně ozelenil. Proto tu ptáci zůstali, vždyť na 500 km v okolí není žádné pevné místo.

Ptačí trus se zbytky ptáků a předtím i ryb, vyplnil mezery mezi balvany. Jeho souvislá vrstva narůstala, stejně jako guáno na mnohých místech Jižní Ameriky. Trus reagoval s vápencem korálů a vytvořil tak pevnou hmotu. Po jejím rozdrcení se drobné kamenivo pražilo, přičemž se v kalcinační peci odstranily z masy všechny uhlíkaté látky a většina škodlivého kadmia. Zbyl bílý prášek - bez barvy a zápachu, používaný jako fosforečné hnojivo.

V době mé návštěvy tu pracovalo 2000 dělníků a pár stovek techniků, všechno cizinci. V dobách nejvyšší těžby tu pracovalo asi 8 tisíc lidí. Teď byla značná část plochy ostrova už vytěžena a vláda žádala v roce 1991 Austrálii o zaplacení náhrady 56 miliónů US dolarů za odvoz části povrchu ostrova při bývalé "okupaci". Spor byl předložen i Mezinárodnímu soudu v Haagu. Náklady na rehabilitaci povrchu ostrova byly odhadnuty ve výši 170 miliónů dolarů, takže by měla zbytek zaplatit Británie a Nový Zéland...

Příbuzné články:
Nauru aneb milionáři z Mikronésie (1) 

Jak jsem se dostal na ostrov - Nauru (2)

Turistický "ruch" - Nauru (3)

Pláže ve stínu kokosových palem - Nauru (5)

Miroslav Šnejdar
Zeměpisné sdružení