Hlavní stránka

Dům Rietvelda a Schröderové v Utrechtu, Nizozemí

(13.03.2007)

Truus Schröderová byla pohledná mladá žena jednoho z utrechtských advokátů. S manželem, třemi dětmi, chůvou a psem vedla usedlou měšťanskou domácnost, ale s usedlým životem svázaným množstvím neměnných pravidel nebyla příliš spokojená. Když pak ještě v mladém věku ovdověla, rozhodla se vše od základu změnit.

Začala tím, že si na tehdejším okraji Utrechtu nechala postavit dům, který se stal obrazem jejích představ o střídmém a světlém životě. Truus Schröderová s Gerritem Rietveldem navrhla a v roce 1924 postavila dům, který od počátku vzbuzoval buď nezměrný obdiv nebo zatracení. V každém případě ti dva společně navrhli a postavili dům, který se prakticky v den svého dokončení zapsal nesmazatelně do dějin architektury.

Rietveld nebyl školený architekt, a možná i proto byl schopen nacházet zcela neobvyklá a netradiční řešení. Nakonec – bez jeho důvtipu by dům vůbec nešlo postavit. Oficiální činitelé města, uvyklí na tradiční cihlové stavby, nebyli jeho projektu obytné krychle postavené dle zákonů horizontální a vertikální symetrie nijak nakloněni. Také podle platných stavebních předpisů muselo mít patro domu pevné vnitřní stěny, a tak Rietveld předložil nakonec stavebnímu úřadu pozměněné plány, ve kterých označil horní podlaží jako podkroví. Povolení ke stavbě tak získal, ale jeho představa, jak má vypadat dům, nenašla v malém městě pevně svázaném s tradicemi žádnou podporu. I po dokončení domu byli mnozí obyvatelé města stavbou znechuceni, pobouřeni a došlo dokonce i na házení kamení do oken. Stavba ale od samého počátku znamenala architektonickou výpravu jiným směrem. Ten krok byl tak výrazný, že stavba nejen že neztratila dodnes na působivosti, ale byla také zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. 

Dům podle Mondriana

Celý dům jakoby prostoupila racionalita, jednoduchost a účelnost. Rietveld navrhl prostor, jemuž vládnou barvy a přímé linie. Truus Schröderová věřila, že prostředí ovlivňuje lidi i proti jejich vůli, a tak se rozhodla opustit pohodlný dům, ve kterém s manželem původně žila, a přestěhovala se do nového. V jejím domě nebyl jediný kus nábytku, který by byl zakoupen v obchodě. Vše bylo vyrobeno podle návrhů, které sama vypracovala.

V přízemí domu byly místnosti, jež plnily funkci zázemí. Vstupní hala, studovna, toalety a kuchyně, která sloužila zároveň jako jídelna a salónek. Celá řada řešení jak stavebních, tak ve vybavení domu zcela předběhla svou dobu. Třeba kuchyňské nástěnné skříňky s posuvnými skly. Dochovalo se také topení zabudované ve zdi, zhotovené podle původního návrhu. Truus Schröderová obývala se svými dětmi horní podlaží domu. Je to otevřený prostor zařízený velmi střídmě a účelně. Rietveld tady záměrně vynechal jakékoli dělicí stěny. Množství oken stírá hranici mezi interiérem a exteriérem a celkový dojem jakési průhlednosti zvyšují ještě otvory v rovné střeše domu. Každý tu musel mít kolem sebe vše, čeho bylo zapotřebí k pohodlnému životu, ale nic přebytečného. 

Otevřený neohraničený prostor Truus Schröderové vyhovoval, ale pokud obyvatelé jejího domu přece jen zatoužili po soukromí, byla tu řada posuvných stěn a příček, které umožňovaly zcela svobodně měnit uspořádání interiéru. Gerrit Rietveld byl původně umělecký truhlář, který se vyučil v dílně svého otce. V roce 1917 navrhl a vyrobil červenomodré křeslo, které se stalo jednou z ikon hnutí De Stijl, sdružující avantgardní nizozemské umělce. 

Jejich přáním bylo "individualitu" nahradit "univerzalitou", jak sami prohlašovali. Ve výtvarném umění představovaly vrchol úvah této skupiny například obrazy Pieta Mondriana. V jeho dílech byl pravoúhlý řád, barvy byly redukovány na přímé černé linie, červenou, modrou a žlutou.  

125 metrů čtverečných nového domu Truus Schröderové plně korespondovalo s těmito ideami a je to jedna z mála staveb, kde jsou důsledně dodrženy. Výchozím tvarem je kvádr, jehož plochy jsou "rozloženy" horizontálně vyčnívajícími deskami a vertikálně tabulemi oken, parapetů a podpor. Všude tu vládne pravý úhel. Ten povýšil Mondriane až na dogma a Rietveld při návrhu stavby pravý úhel rovněž zcela respektoval. Například okna otáčející se směrem ven lze otevřít jen do jediné pozice, totiž přesně v devadesátistupňovém úhlu k fasádě. Rovněž barvy použité pro nátěry jsou plně v duchu hnutí De Stijl. Všechny lineární prvky jsou červené, modré nebo žluté, plochy bílé nebo šedé. Rietveld ale sám varoval před tím, aby jakékoli jeho řešení bylo považováno za konečné. Když v blízkosti pozemku, kde slavná budova stojí, byla postavena dálnice, považoval to za znehodnocení svého díla a navrhoval dokonce dům zbořit. Paní Schröderová ale na svém domě velmi lpěla a žila v něm až do své smrti v roce 1985.

Více fotografií

Info:

Slavný dům postavil Gerrit Thomas Rietveld pro paní Schröderovou v roce 1924 a téměř okamžitě se stal jakýmsi manifestem ideálů skupiny umělců a architektů "De Stijl". Dům je považován za jeden ze symbolů architektury. Na Seznam světového dědictví UNESCO byl zapsán v roce 2000.  Dnes je dům Rietvelda a Schröderové součástí městského muzea v Utrechtu a lze ho s průvodcem navštívit. Dům je ale malý a obdivovatelů mnoho, a tak je třeba si prohlídku dopředu rezervovat. V sezóně bývá plno i několik měsíců dopředu.


 

Lumír Pecold

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2019©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress