Česká Kanada

Přírodní park Česká Kanada se nachází mezi městy Dačice, Slavonice a Jindřichův Hradec na jihu ČR při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem.

Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina navazující na jihozápadě na Třeboňskou pánev. Rozhodující část přírodního parku zabírá hornatá hodně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina navazující na severu na Českomoravskou vrchovinu. Nejvyšším vrcholem České Kanady je poblíž Kunžaku se vypínající Vysoký kámen s nadmořskou výškou 738 metrů. Dalšími vrcholky jsou Šibeník, Kunějovický vrch, Studnice, Bukový vrch atd. Vrcholky jsou převážně ploché s balvany na vrcholech. Ve skalních útvarech z hrubozrnné žuly se vytvořily okrouhlé vyhloubeniny - skalní mísy, v okolí hradu Landštejn nebo Suchdola u Kunžaku lze spatřit viklany. Východní část zabírá protáhlá Dačická pahorkatina. Několik zajímavých skalních útvarů lze nalézt u rybníka Zvůle nebo na Liščím vrchu u Terezína u Kunžaku. Na polích se nacházejí balvanovité ostrůvky. 

Českou Kanadu rozděluje evropské rozvodí mezi Černých a Severním mořem, ohraničena je Moravskou Dyjí a Nežárkou. Území je odvodňováno řadou potůčků napájejících rybníky např. Kačležský, Krvavý, Ratmírovský, Hejtman, Dřevo atd. Rybníky jsou odedávna využívány k chovu ryb, k závlahám a některé jsou významné pro vodní ptactvo jako hnízdiště nebo shromaždiště. V létě jsou rekreačně využívány (Komorník, Ratmírovský, Zvůle aj.).

Drsné podnebí s nižšími průměrnými teplotami a vydatnými srážkami, větry, srovnatelnými s kanadskými, byly důvodem k pojmenování oblasti jako Česká Kanada. V této drsné krajině na "okraji" republiky žili odedávna příslušníci německé národnostní menšiny. Během 2. světové války a krátce po ní se oblast stala místem konfliktů mezi českými, německými a židovskými obyvateli. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci se značné části německého obyvatelstva zalíbila německá ideologie. Po zabrání Sudet, do kterých velká část České Kanady patřila, v září 1938 nastal exodus Čechů a Židů do českého vnitrozemí. Po skončení války bylo německé obyvatelstvo vysídleno a území dosídleno českým a slovenským obyvatelstvem. Téměř všichni Židé holocaustu podlehli a tak po nich zbyly jen poničené hřbitovy. Po "vítězném únoru 1948" byla část území při rakouské státní hranice oplocena dráty a mnohé vesnice byly vysídleny, opuštěny a některé, podobně jako např. na Tachovsku, Chebsku či Sokolovsku, srovnány se zemí (Maříž, Rajcheřov aj.). Jedinými vládci pruhu území při "nepřátelské" hranici s Rakouskem se stali vojáci pohraniční stráže. Je paradoxem, že právě toto "hlídání" mělo vlastně pozitivní vliv na to, že se zde zachovala téměř nedotčená příroda a zdravé životní prostředí, které má po změně politických poměrů po roce 1989 velký potenciál pro rozvoj cestovního ruchu.

Slavonice

Z kulturních památek zde vynikají gotická jádra domů v Jindřichově Hradci a Slavonicích, převážně gotické jsou hrady Landštejn a Jindřichův Hradec. U dalších hradů byl středověký charakter pozdějšími přestavbami poničen.

Landštejn

Cennými památkami gotiky jsou kostely v Lidéřovicích, Lipolci, Českém Rudolci, Slavonicích, Starém Městě pod Landštejnem, Blažejově, Nové Bystřici aj.). Velmi cenné jsou i klášterní komplexy s kostely v Jindřichově Hradci (klášter minoritů s kostelem sv. Kateřiny, proboštský kostel Nanebevzetí P. Marie, kostely sv. Trojice a sv. Václava), zachovalo se městské opevnění Nové Bystřice. V Jindřichově Hradci se zachovala část hradeb a brána, ve Slavonicích část hradeb s baštami. Nejvíce do vzhledu měst zasáhla renesance. Ta dala dnešní vzhled také původně gotickému jindřichohradeckému hradu, renesanční je zámek Červená Lhota a světová památka UNESCO - městská památková rezervace a zámek v Telči. Renesanční domy jsou i v Dačicích. Baroko obohatilo Telč o zdobená průčelí měšťanských domů, o jezuitský kostel, kostel sv. Anny a o řadu soch, sloupů a kašen.

Telč

Židovské osídlení bývalo spíše ve východní části regionu. Dodnes ho připomínají synagogy v Telči a Jindřichově Hradci, hřbitovy ve Starém Městě pod Landštejnem, Markvarci, Písečném, Nové Bystřici, Velkém Pěčíně a Jindřichově Hradci.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení