Poperinge - Belgie

Že jsou Belgičané milovníky dobrého piva i mistry v jeho vaření to ví asi každý. Kde ale v Belgii pěstují tu pravotočivou vytrvalou liánu, latinsky zvanou Humulus lupulus neboli česky chmel, to u nás vědí dobře snad jen v Žatci. A není to jen tím že také pěstují chmel. Od roku 1964 mají s Poperingem podepsánu partnerskou smlouvu.

Partnerské vztahy obou chmelařských oblastí připomíná v Poperingu nejen například Žatecká ulice ve čtvrti Hoppelandwijk, i když flanderskou podobu jejího jména "Saazlaan" by našinec spojil s Žatcem jen těžko, ale také to, že základní informace o městečku můžete dostat v češtině.  

Chmel se ovšem do Poperinge nedostal z Česka, ale z opatství Bertinuse ze St. Omer ve Francii a jeho pěstování sloužilo nejdříve jako náhrada za obchod se suknem ve 14. století. Do té doby Poperinge úspěšně konkurovalo ve výrobě a obchodu s látkami třem hlavním výrobcům sukna kterými v té době byl především Gent, Yper a Brugy. Konkurenční boj to byl velmi tvrdý a nevybíravý - ničily se stavy, zapalovaly domy. 

Tvrdohlaví obyvatelé Poperinge si v této půtce vydobyli svou neústupností přezdívku "umíněnci" nebo také "tvrdé palice" (Keikoppen). Svůj boj o sukno ale Poperinge prohrálo. Kníže nakonec tvrdé rozbroje ukončil tím, že obyvatelům Poperinge odebral právo na výrobu sukna. Výhradní právo na jeho výrobu pak přiřkl většímu Yperu, odkud mu proudilo do pokladny více peněz. 

Na památku vytrvalosti a tvrdohlavosti svých předků si místní alespoň postavili pomník - 1650 kg těžký balvan umístěný u kostela St. Bertinus má symbolizovat právě ty tvrdé palice, které jdou za svým. Odhalen byl u příležitosti oslav "800 let pátečních trhů" v roce 1988. Nicméně v Poperingu si po prohrané při s Yperem museli hledat nový zdroj obživy. Volba tehdy padla na chmel a byla to šťastná volba.  

Chmel patří botanicky do stejné čeledi jako konopí a sušené hlávky chmele v polštáři prý pomáhají lépe usnout. Ve velkém se ale nepěstuje pro tyto vlastnosti. Chmelové "šištičky" obsahují především žlutý prášek, neboli lupin zvaný také někdy jako chmelová moučka. Právě lupin pak dává pivu při jeho vaření tu nezaměnitelnou chuť - zároveň také slouží jako přírodní konzervační prostředek. I v Belgii uznávají, že nejlepší chmel pochází ze Žatecka, ale s odbytem toho svého přesto nemají problém. V zemi se vaří téměř 700 druhů piv a tak i množství spotřebovaného chmele je značné. V Poperinge je chmel velmi uctívaná bylina. Stojí zde Národní muzeum chmele (v současnosti se rekonstruuje) a co tři roky se tu pořádají také slavnosti chmele - Hoppestoet. Pestrobarevný karnevalový průvod na téma "chmel" se pořádá vždy jednou za tři roky, třetí neděli v září.  

Poperinge najdete v jihozápadním cípu provincie Západní Flandry v blízkosti belgicko-francouzských hranic. Kolem dokola je obklopené chmelnicemi, kterým svědčí zdejší písčité a slínovité půdy. Podle jedné teorie název "Pupuningaheim" - neboli "místo, kde bydlí rodina Pupurnů" se začalo používat někdy kolem 5. století, když se v místech stávajícího městečka usadila francká rodina. Později se Poperinge rozrostlo a dostalo se pod nadvládu francouzského opatství St. Omer - to trvalo až do Francouzské revoluce, kdy se zdejší občané nadobro rozloučili se svými lenními pány z opatství St. Bertina v St. Omeru.  

Během 1. světové války bylo Poperinge spolu s Veurne jedinými belgickými městy, kam se Němci nedostali. Zatímco Yeper se stal symbolem hrůzy a byl prakticky úplně zničen, Poperinge leželo relativně daleko za frontou a stalo se nejoblíbenějším místem odpočinku britských vojsk. V prosinci 1915 tu byl dokonce otevřen vojenský klub Talbot House 5, kde kdokoli, ať přišel odkudkoli, byl srdečně vítán v Every Man`s Clubu. Dům koupil Chaplin a měl tu také svou kancelář - především tu ale organizoval akce pro vojáky. Byla tu zahrada, kaple, knihovna. Toto kulturní centrum se stalo kolébkou světového charitativního hnutí Toc-H.  

I smutnější památky na toto období ale zůstaly v Poperinge. Přímo v radnici jsou uchovány dvě cely smrti a na jejím vnitřním dvoře stojí zrekonstruovaný popravčí kůl. Tady byli popravováni dezertéři, kteří šokováni hrůzami války se nechtěli vrátit na frontu. "Shot at dawn" - zastřelen na úsvitu, říkalo se tehdy. Na Novém hřbitově v Poperinge je místo odpočinku 17 popravených vojáků.  

Oč příjemnější jsou ve srovnání s tím památky na ty "tvrdé palice" a jejich historie jak ke chmelu přišli.

Lumír Pecold