Úzká asfaltová cesta plná výmolů se stále zužovala, až skončila na malém parkovišti zarostlém stromy a křovím. Byli jsme jen nedaleko od vesnice Ivanovo, v národním parku Russenski Lom. Zdálo se, že jsme tu jedinými návštěvníky - jen v rohu parkoviště mizela mezi stromy vyšlapaná stezka směřující někam ke skalám.
Řeka Lom si tady v průběhu miliónů let vyhloubila v místních
vápencích hluboko zaříznuté údolí, v němž panuje zvláštní mikroklima. To
jsou ideální podmínky pro růst výjimečného rostlinstva. Na malém území
zdejšího krasu se nachází přes 650 rostlinných druhů, z toho je 15
endemitických, nacházejících se pouze tady a nikde jinde. Údolí ovšem patří také
mezi nejvýznamnější ptačí hnízdiště v Bulharsku, a tak není divu, že tu
byl zřízen přírodní park.
Na Seznam světového dědictví UNESCO se toto místo ale nedostalo kvůli těmto
přírodním kvalitám.
![Národní park Russenski Lom](../photo/bu-ivanovo11.jpg)
Celé údolí je díky příznivým podmínkám a dostupnosti obýváno člověkem už
od pravěku. Našlo se tu kamenné nářadí i lebky jeskynních medvědů, které patří
k těm nejstarším v Evropě. Jsou tu thrácké náhrobky, nálezy z doby
antiky i římská opevnění. Mezi nejvzácnější zdejší památky ovšem patří
jeskynní kláštery. K jednomu z nich jsme se právě vyšplhali.
![Skalní kláštery v Ivanovu](../photo/bu-ivanovo1.jpg)
Široký vchod přehrazovala bytelná mříž s velkým zámkem. Zklamaně jsme
nahlíželi dovnitř, ale to už se zespoda po stezce rychlým krokem přibližoval muž
ve středních letech. Velký klíč v jeho ruce dával tušit, že se přece jen
dovnitř dostaneme.
O celou lokalitu zdejších klášterů a jeskynních chrámů se stará jeden jediný
nadšenec. Je tu správcem, hlídačem i průvodcem. Žije ve služebním domečku u
řeky, a když vidí, že jede auto s návštěvníky, tak vyrazí z domu, aby jim
umožnil prohlídku hlavní části chrámového komplexu. Těch návštěvníků není
nijak mnoho, sem zamíří spíš znalci - turisté tu zabloudí většinou jen náhodou.
![Fresky v klášterech](../photo/bu-ivanovo6.jpg)
První poustevníci se usídlili v místních jeskyních ve 13. století.
Poustevník Joakim, který přijal vysvěcení v mnišské republice na hoře Athos,
byl jedním z prvních, kdo rozšířil zdejší přírodní jeskyně a dal impulz ke
vzniku velké klášterní kolonie.
Jak mnichů přibývalo, rozšiřovaly se také klášterní prostory, budovaly se
skalní kaple a kostely. V neposlední řadě tomu tak bylo i díky finanční
podpoře bulharských carů a mnoha šlechticů. Hlavně díky těmto štědrým darům
mohly být v průběhu 13. a 14. století zdejší kostely vyzdobeny řadou známých
a významných umělců. Místní fresky a nástěnné malby dodnes reprezentují
bulharské středověké malířství té nejvyšší kvality.
Jedním z nejcennějších místních objektů je právě velký kostel, u jehož
vchodu jsme stanuli. Zaujímá plochu jen nějakých 70 metrů čtverečných, ale na jeho
stěnách a stropu jsou zřetelná vyobrazení biblických příběhů - vjezdu Ježíše
do Jeruzaléma, umývání nohou i poslední večeře Páně. Stěny jeskyně jsou na
některých místech porušeny následkem zemětřesení, ale fresky jsou stále
nádherné.
![Fresky v klášterech](../photo/bu-ivanovo7.jpg)
Jména autorů se nedochovala, ale rozbory ukázaly, že se na těchto dílech
podíleli nejméně dva malíři, kteří ovšem patřili s největší pravděpodobností
ke stejné "výtvarné škole". Malby té doby se řídily přísnými pravidly,
ale vyobrazení v místním jeskynním kostele si navzdory tomu uchovala nemalou
míru živosti a originality. Postavy dělají osobitá gesta, záhyby na pláštích a
oblečení nejsou uniformní a i tváře zobrazených osob představují individuální
postavy. To vše je u středověkého malířství pozdně byzantské doby velmi
neobvyklé.
Svým pojetím se malby z Ivanova nejvíce blíží k nástěnným malbám v bojanském
kostele tehdejšího hlavního města Tarnova. Proto se ivanovští umělci řadí k tak
zvané "Tarnovské malířské škole", která se řadí k tomu nejlepšímu, co
na území dnešního Bulharska v raném středověku vzniklo.
![Fresky v klášterech - poslední večeře](../photo/bu-ivanovo5.jpg)
Info:
K Ivanovu se dostanete po silnici z města Ruse - jižním směrem na Červen a Dve
Mogili, vzdálenost 20 km. Řada klášterů v údolí řeky Russenski Lom byla zapsána
na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1979 jako doklad bohaté středověké
mnišské kultury a umění slavné "Tarnovské školy".
K nejvýznamnějším objektům v údolí patří kostel Jana Křtitele (Žarkvata) a
jeskynní chrám Gospodev ("Údolí Páně"). Lumír Pecold |