Kozy mohou za všechno

Každý, kdo cestuje Středomořím, nebo Orientem, si dříve či později povšimne různě velkých, barevných a různě chlupatých koziček. Ne jedné ale celých stád, mnohdy jsou ji desítky či stovky.

Po celá tisíciletí doprovázejí člověka a člověk si jich náležitě považuje. Byly a jsou zdrojem mléka, masa, vlny a následně celé řady dalších výrobků potřebných k přežití. A nemusí se vůbec krmit. Potravu si seženou samy i v místech, kde by to nikdo nečekal, kde nic není. Svojí skromností a všežravostí dokáží kozy dalece víc.

Spasou všechno na co přijdou, trávu, keře, nízké stromy, svými kopýtky vytváří spletité stezky a chodníčky na těch nejnepřístupnějších stráních a úbočích hor s následnou postupnou erozí - společně s člověkem mění krajinu k nepoznání. Zničí všechno. Dodnes je vidím v okolí Denau, stojící a ležící ve výhni vyprahlé pouště Karakum v Uzbekistánu, kilometry od nejbližšího kišlaku a nechápu, čím se živily.

Na náhorní plošině Omálos na Krétě ožírají pichlavé macchie keře tak, že vytváří neuvěřitelné tvary, za jaké by se žádný zahradník nemusel stydět, jako by je léta pravidelně ořezával. Neváhají vylézt na několikametrové stromy a okusují jejich listí na těch nejkrajnějších větvích. Zdálky vypadají jako podivné, rohaté opice. I zde jsme se s nimi všude setkali ať to bylo na severu či jihu země, ve volné krajině, nebo přebíhající či ležící na silnici.

Přesto všechno jsou hezké, milé někdy drzé. Jsou to prostě kozy.

Ukázka je z cestopisu Izraelská mozaika, která vyšla v nakladatelství Akcent Třebíč. Kniha je ještě k sehnání v některých knihkupectvích, nebo si o ni můžete napsat na adresu nakladatelství:akcent.tr@volny.cz či přímo autorovi: hladikglobe@centrum.cz . V tom případě můžete mít i jeho věnování s autogramem.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice