Nejstarší a nejvýznamnější báňské město Slovenska, které dosáhlo v 18. století největší těžby stříbra v celé Evropě. Poprvé na světě zde bylo v místních dolech využito střelného prachu pro mírové účely. Ve městě byla také otevřena nejstarší technická vysoká škola na světě. Tak nějak by mohla znít pozvánka k návštěvě tohoto slovenského města. Pár vět ale nemůže představit všechny zajímavosti, které se tu návštěvníkovi přímo nabízejí.
Milovník historie jistě ocení, že území dnešního města bylo osídleno už v
neolitu. První písemné zprávy pocházejí ovšem až z počátku 12. století. Malá
hornická osada se rychle rozrostla ve výstavné město. Není přesně známo, kdy
Banská Štiavnica získala městská privilegia, ale bylo to zcela jistě do poloviny 13.
století.
![](../photo/b_stiav12.jpg)
Geologa zaujme například to, že základ rozvoje města tvořila bohatá ložiska
stříbrných, zlatých a jiných rud. V první polovině 13. století přišli podle
dochovaných písemných zpráv do města němečtí horníci. Ti přinesli novou techniku
dolování, která jim pomáhala k lepším výsledkům. Již koncem 13. století se zde
produkovalo okolo 5 000 kilogramů stříbra ročně.
Ve středověku patřila Banská Štiavnica mezi nejvýznamnější evropská
střediska hornictví a byla druhým největším městem v Uhersku. Vzdálenost dvou
románských kostelů, farního ve středu města a dominikánského na jeho spodním
okraji, svědčí o tom, že Banská Štiavnica byla už ve svých začátcích velmi
velkoryse založena a nesporně už tehdy byla jedním z největších měst tehdejšího
Uherska.
![](../photo/b_stiav5.jpg)
Současné staré město je malebně rozloženo v centru chráněné krajinné
oblasti Štiavnických vrchů. Původně pravděpodobně dřevěná obydlí záhy
vystřídaly bytelné kamenné domy. Ve městě se nacházejí desítky těchto staveb, z
nichž většina tvoří městskou památkovou rezervaci.
Velká hospodářská produktivita dolů ve 14. a 15. století umožnila výstavbu
mnoha honosných domů a město tak dostalo pevnou architektonickou kostru.
Doby rozkvětu střídala období úpadku. Objev Ameriky a příliv zámořského zlata
a stříbra srazil cenu domácích drahých kovů. Snižovaly se mzdy a životní
podmínky havířů se zhoršovaly natolik, že vedly k rozsáhlým vzpourám. Ty byly
potlačeny, ale Banské Štiavnici hrozilo vzápětí další nebezpečí.
V bitvě u Moháče padl uherský a český král v jedné osobě, zahynuli přední
velmožové a biskupové. Tureckým vojskům už nestálo téměř nic v cestě.
Dobývali jeden opěrný bod za druhým.
Měšťané Banské Štiavnice, vystrašení zprávami o tureckých ukrutnostech,
vystavěli kolem města moderní fortifikační stavby. V hrůze před tureckým
pleněním a ve velké časové tísni strhli dokonce klenby farního kostela Panny Marie
a přestavěli ho na mohutnou pevnost. Bývalá střední loď chrámu se změnila na
nádvoří, nároží byla zesílena baštami. Také původní hradební zdi kolem kostela
byly zesíleny a zpevněny.
![](../photo/b_stiav3.jpg)
V současnosti je tato mohutná stavba zvaná Starý zámek jednou z dominant
stojících nad městem. Opevňovací práce tu trvaly třináct let, ale posléze se
ukázalo, že tato pevnost samotná nemůže zajistit ochranu města, které je postavené
v tak členitém terénu.
Italský inženýr Ferrabosco vypracoval pro Banskou Štiavnici podrobné plány
obrany. Podle nich postavili v roce 1554 nejdříve Piarskou bránu a v dalších třiceti
letech další čtyři brány, které se ale do dnešních časů nedochovaly.
V letech 1564 – 1571 postavili na vrchu Frauenberg novou pevnost, která byla
později nazvána Nový zámek. Mohutná hranolovitá a strohá stavba s oblými rohovými
věžemi se tyčí nad městem dodnes.
A tak si v Banské Štiavnici přijde na své i obdivovatel starých válečných
časů.
Všichni ti útočníci byli lační jen po zlatě a stříbře. Úpadek pak završila
voda, která koncem 17. století zalila téměř všechny šachty.
Krizi dolování prolomila až důmyslná technická zařízení a mechanizmy na
čerpání spodní vody. Okolo města byla vybudována řada malých přehrad zvaných
»tajchy«. Voda z těchto nádrží poháněla čerpadla a další stroje.
V dolech se začaly razit nové štoly a později začaly na povrchu pracovat první
parní stroje. Ze dne na den se zvyšovala těžba i příjmy majitelů dolů. Leccos z
těch mechanizmů se dochovalo až do dnešních dnů, takže si tu přijdou na své i
milovníci staré techniky.
Stoupající prosperita těžby měla vliv nejen na rozvoj techniky, ale také na
výchovu mladých technických sil. Tak v Banské Štiavnici byla již v roce 1735
založena první báňská škola na světě. V roce 1770 Marie Terezie školu povýšila
na akademii.
Ve druhé polovině 18. století podnítila hospodářská prosperita další růst
města. Stavěly se nové domy a ty staré byly mnohde přestavěny a dostaly novou
barokní podobu. Barokní umění tak zanechalo v Banské Štiavnici nesmazatelné stopy a
velké množství působivých architektonických i výtvarných děl, které jsou
soustředěny v místní galerii. A tak si tu pro svou vášeň najdou něco i milovníci
umění.
Info:
Banská Štiavnica byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1993.
Je to malebné město mezi horami, které skrývá spoustu zákoutí a nevšedních
památek.Ve třech domech na náměstí je umístěna Galerie J. Kollára. V
sousedství stojí budova bývalého báňského soudu Berggericht, dnes muzeum s
expozicí minerálů. Za pozornost jistě stojí věžovitá budova zvaná »Klopačka«,
z níž klepáním na dřevěnou desku svolávali horníky do práce. Ještě jižněji, v
sousedství jezera Klinger, se nachází areál báňského skanzenu, kde je možné
navštívit i banskoštiavnické podzemí a výčet ani zdaleka není kompletní.
Průvodce po Banské Štiavnici
zdarma
Lumír Pecold |