Biokovo, Brela a napoleónská cesta.

Při úpatí nejvyššího dinárského pohoří na jadranském pobřeží Biokova je protažena známá rekreační oblast Makarská riviéra. Makarská riviéra je častým cílem českých turistů, kteří oceňují nejen průzračné moře, krásné pláže a pohostinnost místních obyvatel, ale i historické památky rekreačních středisek a jejich jedinečné přírodní zázemí s impozantním pohořím Biokovo, zvedajícím se příkře od mořského pobřeží.

Biokovo, součást dinárské horské soustavy, budují intenzivně krasovějící druhohorní vápence, které jsou nasunuty na třetihorních flyšových pískovcích, jílovcích a jílovitých břidlicích. Tyto sedimentární flyšové horniny vystupují v dolních částech pohoří i při mořské hladině a snadno podléhají erozním účinkům moře - abrazi i gravitačním pohybům na příkrých svazích. Vysoká geodiverzita, zejména krasového reliéfu, společně s pestrou flórou a faunou vedly v roce 1981 k vyhlášení přírodního parku Biokovo (Park prirode Biokovo) se správou v Makarské, který má plochu 19 550 ha a pokrývá většinu pohoří. Nejvyšším vrcholem Biokova je Sveti Jure (1762 m) s televizní věží a panoramatickým výhledem. K dalším významným vrcholům v centrální části pohoří patří Sveti Ilja (1640 m), Sedmina (1567 m), Kuranik (1550 m) aj. Většinu pohoří budují vápence s typickým krasovým reliéfem, který patří k vysokohorskému Dinárskému krasu. Je zastoupen množstvím jedinečných povrchových i podzemních tvarů. Ve vrcholových krasových planinách se vyvíjejí hluboké závrty (řádově až stovky metrů hluboké) i sníženiny poljí. V pohoří se nachází rovněž řada jeskyní např. Biokovka, Dusa, Vojnička Osmica, Nova Velika, Vilenjača (s rozmanitou krápníkovou výzdobou, přístupná s průvodcem z přírodního parku). V centrální části pohoří se nachází i nejhlubší propasťovitá jeskyně Amfora (hloubka 614 m), k dalším hlubokým propastím v této oblasti patří i Stara škola (hl. 576 m) a Vilimova jama (572 m hl. ). Ke specifickým tvarům patří ledové jeskyně, v nichž se díky zvláštním klimatickým podmínkám vytvořil v dlouhodobém vývoji led (v minulosti využíván v pobřežních letoviscích k chlazení potravin). Vápencové povrchy člení množství škrapů různých typů i prohlubně skalních mís, tzv. kamenice. Reliéf je výrazně kontrastní s množstvím skalních stěn a stupňů, hřebenů, skalních útvarů. Pestrý krasový reliéf je zvláště chráněn v geomorfologických rezervacích Kuranik-Vošac východně Makarské a Nevestina stina-Ovče polje nedaleko Brely.

Městečko Brela (1500 obyvatel) je prvním rekreačním střediskem při úpatí Biokova, do kterého se dostaneme po překonání sedla Dupci. Původně bylo městečko tvořeno starší částí Gornja Brela vysoko ve svazích Biokova a mladší částí při pobřeží Donja Brela. Díky těžkým životním podmínkám se většina obyvatelstva přestěhovala do pobřežní části.

V současnosti se městečko skládá se z několika místních částí (např. Luka, Zelici, Stomarica, Šcit), hlavní je Soline s malým přístavem, kde jsou i největší ubytovací turistické kapacity. Místní části jsou rozptýleny v příkrém úpatí pohoří a propojeny úzkými cestami, vybíhajícími z jadranské magistrály. Turisticky nejpřitažlivější je však spojení pobřežní promenádní cestou o délce téměř 8 km (Obala kneza Domagoja), která je nejčastějším místem procházek i cyklistických projížděk. Poskytuje atraktivní výhledy na členité pobřeží s malými plážemi i do příkrých svahů se stupňovitě uspořádanými vilkami ukrytými v borovicových porostech, nad kterými se zvedá vápencová horská kulisa Biokova s vrcholem Veliki Kuk (585 m). Promenáda prochází i kolem nejvyhledávanější pláže Punta Rata na malém mysu Dugi Rat. Tato 900 m dlouhá oblázková pláž patří k nejkrásnějším plážím na jaderském pobřeží a jako první z dalmatských pláží obdržela v roce 1999 tzv. Modrou vlajku - cenu od Evropského fondu pro ekologickou výchovu (FEEE) při Radě Evropy. Modrou vlajkou byla oceněna čistota moře i pobřeží, kvalita nabízených služeb, bezpečnost návštěvníků i jejich informovanost. Nedaleko pláže se nachází i její symbol a symbol celé Brely - osamělé skalisko v moři "Kamen u moru". Malebná osamělá skála z písčitých vápenců je porostlá několika borovicemi a pokrytá množstvím škrapů i abrazními výklenky. Osamělá vápencová skaliska při pobřeží nacházíme i v dalších místních částech Brely (Zelici, Jardula, Jakiruša), jsou pokryta množstvím ostrých škrapů, které vznikají v zóně příboje jako tzv. pobřežní škrapy. Podél puklin se vytvořily ve skaliscích i nevelké abrazní jeskyně. Vápencové skalní bloky představují zřejmě pozůstatky skalního řícení iniciovaného mořskou abrazí. Pohyb byl pravděpodobně podmíněn i průběhem tektonických zón, které jsou paralelní s průběhem pobřeží (na řadě míst jsou dobře viditelná tektonická zrcadla). Nedaleko pláže Punta Rata a při promenádě v části Stomarica se při úpatí pobřeží vytvořily abrazní výklenky i jeskyně. V současnosti leží až 3 m nad mořem a již nejsou aktivní, dokumentují tak původní úroveň mořské hladiny i pravděpodobně mladý zdvih pohoří. Všem, kteří se seznámili i s historickými pamětihodnostmi Brely (zejména kostel P. Marie Karmelské z 18. století v Soline a kostel Sv. Stjepana z 19. století v Zelici) a chtějí poznat v oblasti Brely i něco navíc, je možno doporučit náročnější výstup do vápencových svahů Biokova.

Výstup můžeme začít z místní části Šcit, nad níž se zvedá dílčí nižší vápencový stupeň s množstvím škrapů a skalních mís - kamenic. Zároveň je odsud nádherný výhled na moře i na horské panoráma, které chceme zdolat. Přejdeme jadranskou magistrálu a budeme pokračovat do části Gornji Kričak, kde za kostelem Sv. Jurja začneme pomalu stoupat po nezpevněné polní cestě. Postupujeme mezi většinou opuštěnými políčky až narazíme ve střední části svahu na vysoký kamenný násep, po kterém je vedena stará cesta. Cesta na samostatném nebo jednostranném náspu (místy širokém až 5 m) stoupá několika zákruty do horní části svahu, kde končí u skalních stěn, nedaleko horského sedla. Místy je násep již dosti poškozen. Obyvatelé nazývají tuto komunikaci napoleonská cesta. Byla stavěna počátkem 19. století, kdy francouzská napoleonská armáda pod velením generála Marmonta začala okupovat Dalmácii (po roce 1806). Francouzi zřídili v Dalmácii Ilyrskou provincii. Jejich správa skončila protifrancouzským povstáním a rozhodnutím vídeňského kongresu v roce 1815 oblast připadla rakouské říši. Za francouzské správy byly rovněž hojně stavěny silnice, napoleonská cesta v Brele patřila spíše ke strategickým komunikacím, které vedly od pobřeží do vnitrozemí.

Po výstupu po napoleonské cestě pokračujeme dále úzkou pěšinou ve skalách a podél skromné kamenné kapličky ukončíme výstup v sedle příbřežního hřbetu. Hřbet pokračuje sz. směrem na výrazný vrchol Veliki Kuk (585 m). Při výstupu se naskýtají panoramatické pohledy na příbřežní část Makarské riviéry, kde se střídají v barevné mozaice borovicové lesy, sídla a příbřežní pláže, ohraničené azurovým mořem. Pohled do vnitrozemí poskytuje obraz typické krasové krajiny s plošinami a hřbety, místy s borovicovými lesy. Zpět do místní části Gornji Kričak se můžeme vrátit opět po neznačené cestě, která sestupuje podél významného geomorfologického útvaru Nevestina stina, tvořeného vysokými stupňovitými vápencovými stěnami s množstvím odtokových škrapů. Pobyt v městečku Brela tak skýtá nejen příjemnou relaxaci na mořských plážích Makarské riviéry, ale v blízkém zázemí nabízí i možnost poznat ojedinělé antropogenní silniční tvary reliéfu a zároveň cenné přírodní prostředí krasové krajiny Přírodního parku Biokovo.

Karel Kirchner
Zeměpisné sdružení