Hainburské vrchy - Rakousko

Při pohledu od slovenského Děvína, od soutoku Moravy s Dunajem, se díváme na zalesněné kopce za Dunajem na rakouské straně. Jsou to Hainburské vrchy (Hainburger Berge), nazvané podle půvabného městečka Hainburg an der Donau. Dlouho jsme se na ně mohli jenom dívat přes Dunaj, který tu 40 let tvořil železnou oponu mezi dvěma politickými systémy a překonat jej mohl leda nadšenec na motorovém rogalu, případně na rychlém motorovém člunu. Nyní je můžeme snadno navštívit autem nebo i na kole, tak jsou blízko. A nemusíme si dělat starost s ubytováním, protože na návštěvu nám bohatě postačí jeden pěkný den.

Hainburské vrchy tvoří několik převážně zalesněných kopců na pravém břehu Dunaje. Geologicky i geomorfologicky jsou pokračováním Malých Karpat a patří tedy ještě ke karpatské, nikoliv alpské horopisné soustavě. Hranici mezi Alpami a Karpatami tvoří až tzv. Karnuntská brána jižně od Hainburských vrchů. Dnes ji protéká řeka Litava (Leitha), která dělila rakouskou monarchii na Předlitavsko a Zalitavsko. Široká Karnuntská brána byla kdysi protékaná i Dunajem. Ten se však později odklonil k severu, právě vlivem výzdvihu Hainburských vrchů, a vytvořil známou Děvínskou bránu, kterou vstupuje na Slovensko. V tomto geomorfologicky mladém antecedentním údolí mezi Děvínem a Hainburskými vrchy má Dunaj stále značnou rychlost proudu.

Nejvyšší z Hainburských vrchů je Hundsheimer Berg (481 m) jižně od Hainburgu. Na jeho vrcholu je významný zeměměřický bod, důležitý i z pohledu dějin kartografie. Hundsheimer Berg byl totiž významným bodem v rámci vojenského trigonometrického mapování v 19. století. Protože je na něj vidět až z Vídně, sloužil k zaměření azimutu z výchozího bodu Hermannskogel u Vídně. Bezlesá vrcholová plošina s nezbytným křížem je na dnešní turistické mapě označena jako místo dalekého výhledu.

Další z vyhlídkových bodů je Braunberg (346 m) severně od Hainburgu. Na jeho vyhlídkovou plošinu lze vyjet po asfaltové cestě autem nebo na kole. Převýšení činí asi 200 m a výhled opět stojí za to. Jako na dlani je odtud vidět na jihozápadě historické město Hainburg, na opačné straně pak veletok Dunaje lemovaný lužními lesy, jeho soutok s Moravou, bradlo Děvína se zříceninou známého hradu, rovina Moravského pole (Marchfeld), dále Děvínská kobyla a další kopce Malých Karpat nad Bratislavou.

Na samotnou Bratislavu s dominantní stavbou bratislavského hradu je nejlepší a překvapivě neotřelý pohled z nejvýchodnějšího vrchu Königswarte (344 m). Snad bez nadsázky lze říci, že za nejlepším pohledem na Bratislavu se musí vyjet do Rakouska. Sídliště Petržalka i historické centrum Bratislavy jsou z Königswarte vzdáleny pouhých 5 km. Během 40 let budování socialismu odtud Rakušané mohli názorně sledovat, jak se Bratislava rozrůstá ze svých historických hranic a řadou panelákových sídlišť se šíří do kopců Malých Karpat i do Dunajské roviny. Dál na východ, za bratislavským přístavem a rafinerií Slovnaft, se třpytí hladina "slovenského dunajského moře", vodního díla Gabčíkovo.

Nejjižnější z Hainburských vrchů je protáhlý hřbet Spitzberg (302 m). Jeho prosluněné jižní svahy, které se sklánějí do nížiny při řece Litavě, jsou souvisle posázené vinicemi. Kromě přírodních a krajinných zajímavostí Hainburských vrchů stojí za to navštívit i samotný Hainburg, považovaný za jedno z nejkrásnějších dolnorakouských měst. Leží na pravém břehu Dunaje, v malebné krajinné poloze ve výrazné sníženině mezi dvěma nápadnými vrchy - Hundsheimer Berg a Braunberg. Uvnitř tohoto údolí, které bylo kdysi také protékané Dunajem a dnes je řekou opuštěné, se zvedá ještě jeden nižší kopec - Schlossberg (291 m). Na něm stál už v 11. století pevný hrad střežící hranice Východní marky. V roce 1252 se na něm oženil český král Přemysl Otakar II., který v dalších letech vybojoval několik bitev na nedalekém Moravském poli. Hrad je už dávno v rozvalinách, ale každé léto ožívají jeho historické kulisy Hainburskými hradními slavnostmi. Hainburg má bezvadně zachované městské hradby s 12 věžemi a několika bránami, jimiž se dodnes vjíždí do středu města: Uherská (z 12. století), Vídeňská (13. století) a Rybářská (14. století). Hainburg je územně srostlý s podunajským lázeňským městečkem Bad Deutsch-Altenburg. Léčivé jodovo-sirné prameny, nejsilnější ve střední Evropě, byly využívány už v římské době. V bývalém vodním hradu Ludwigsdorf je dnes zřízené zajímavé Africké muzeum.

Třetím podunajským městem této oblasti je Petronell-Carnuntum, nazvaný podle kostela, který dal údajně postavit už Karel Veliký na památku svaté Petronelly. Pýchou města je vodní zámek s expozicemi Dunajského muzea. V zámeckém parku byly odkryty rozsáhlé vykopávky staveb z období Římské říše. Římský tábor Carnuntum, jehož jméno tvoří druhou část názvu dnešního města, zajišťoval bezpečnost na důležité obchodní křižovatce Podunajské a Jantarové cesty. Město vedle vojenského tábora mělo v době rozkvětu ve 2.-4. století údajně až 60 000 obyvatel! Císař Marcus Aurelius tu žil několik let, vedl odtud výpady proti odbojným Markomanům a Kvádům a napsal zde také část svých slavných monologů. O významu, velikosti a výstavnosti někdejšího římského města svědčí dva částečně dochované amfiteátry a torzo vítězného oblouku Brány hrdinů (Haidentor).

Hainburské vrchy a podunajská městečka na jejich úpatí stojí rozhodně za návštěvu. Spojují v sobě zajímavou přírodu, působivé krajinné scenérie i bohatou historii zdejšího kraje. Podél Dunaje dnes vede dálková cyklistická Podunajská stezka.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení