Jezera zabírají ve Finsku 8% rozlohy státu, většina se nachází ve vnitrozemí jižního Finska. Na jihu jsou vymezena morénovým hřbetem Salpauselkä, na severozápadě nenápadnou protáhlou vyvýšeninou Suomenskäla (finský hřbet tvořící rozvodí mezi jezerní oblastí a Botnickým zálivem) a na severovýchodě hřbetem Maanselkä.
Nadmořská výška jezerní plošiny se pohybuje mezi 100-250 m n. m., na okraji
ojedinělé vrchy přesahují 300 m n. m. Vyvýšeniny jsou často zbroušeny nebo vznikly
akumulací ledovcového tillu, sníženiny byly zatopeny jezery. Vodní plochy zde
zabírají 25% plochy území.
Typickou pro finská jezera je velmi silně rozčleněná pobřežní linie, dále
protáhlý tvar (včetně zátok) ve směru zlomové tektoniky a pohybu ledovce tj. SZ-SV,
velký počet drobných skalnatých ostrůvků (skjärgaard). Velká část jezer
je průtočná. Členitost zvětšují i ledovcem akumulované tvary eskerů - často
probíhají krajinou souvisle několik kilometrů ve směru pohybu ledovce. Toto
usměrnění je ovlivněno nejen činností pleistocenního ledovcového štítu, ale
i rozpukáním starého horninového podkladu tektonickými liniemi téhož směru
ve třetihorách.
Největším je Saimaa s plochou asi 4 377 km2, průměrná hloubka
dosahuje 58 a maximální 76 metrů. Jezero je odvodňováno (jako většina jezer
plošiny) do Ladožského jezera. Rozlohou je Siamaa na čtvrtém místě v Evropě.
Největší plochu má Ladožské jezero (18 135 km2).
Čudské a Pskovské jezero zabírají dohromady plochu 3 650 km2.
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |